Někdo zde použil v diskuzi s panem doktorem Honzákem argument s Pepíčkem, který ukradne panu řediteli třídní knihu a prokáže, že ředitel se dopouští nepravostí – a říká, že krást se nemá. Nemá. Shodujeme se? Ano.


Jenže ten ředitel šuká děti. A jinak by se na to nepřišlo. Ale taky se tím nic nemění na tom, že krást se nemá.

Bít ženu je ošklivé. Shodujeme se? Ano.

A teď si vzpomeňte na film podle Chandlera, s Robertem Mitchumem jako Marlowem – Farewell, my love (Sbohem, lásko má). Ošklivá, tlustá bordelmamá týrá zajatého Marlowa, který jí v nečekaném okamžiku vytetuje takovou, až spadne se židle. Celé kino včetně mě a vás zařve radostí a nadšením. Ale bít ženy je opravdu ošklivé, na tom se tím nic nemění.

Policejní násilí je odporné. Shodujeme se? Ano.

A teď si vzpomeňte na jakýkoliv film ze série Dirty Harry s Clintem Eastwoodem. Jak se všichni blahem tetelíme, když drsně zatočí s nějakým ohavným zločincem, zcela nepředpisově a nedemokraticky. Ale policejní násilí je skutečně odporné a tím se na tom nic nemění.

Je kádrováctví nechutné? Shodujeme se? Ano. Ale s jakým gustem běžíme se podívat do každého seznamu, aniž bychom tušili, co se vlastně pod tím skrývá, což?

Wikileaks otevřely jedny dveře. Je to nejednoznačný počin, nedokonalý, určitě ne zcela domyšlený a vzhledem k tomu, že asi bude chvilku trvat, než se k nim dostanou negramotné depeše palestinských assasinů z Hamásu nebo afghánských mullů, taky v lecčem nespravedlivý.

Ale myslím, že tu a tam je dobré větrat, i když riskujeme nezdravý průvan.