Marketingový návod pro mladého spisovatele, aby dosáhl věhlasu
(dělám si legraci, ale částečně to myslím vážně, protože to vážně funguje):
a) Nauč se rychle jazyk, do kterého chceš být překládán. Nauč se ho co nejlépe. Uvažuj při tom rozvážně - anglicky mluví každý a v 99% ti to nebude nic platné, protože v Anglii i v Americe tě stejně překládat nebudou a už vůbec ne jako první, to se stává jen výjimečně. Ledaže bys měl ještě nějakou výhodu, třebas byl newyorským židovským autorem. Francouzština je lepší, i když Francouzi překlady tolik nečtou, španělština u nás méně obvyklá, ale právě proto také vhodná; vzhledem k velikosti trhu není k zahození ani polština, ruština by sice teoreticky měla mít všechny výhody, tradici, velikost trhu, zkušenost se socíkem, ale nefunguje to – aspoň pokud jde o překlady, jinak viz níže, ano. Nejvhodnější je ovšem němčina. Němci jsou ochotní číst i překlady. Jak říká můj lubljanský redaktor, jsou totiž masochisté a čtou i Topola nebo Elfriedu Jelinek. S tím nesouhlasím, jen cituju.
b) Výhodné pro tuto zemi je psát o Rusku. Ačkoliv jsme byli tak dlouho ve sféře jeho vlivu, moc toho o něm nevíme a máme rádi nenávistné legendy. Můžete psát malebně, mýtotvorně a popisovat strašlivé hrůzy, jež vám domácí realita prostě nenabízí – a nikomu to nebude vadit.
c) Je kupodivu nevýhodné psát o Americe jednak z výše už uvedených příčin, jednak si tím našeho čtenáře (píšu v mužském rodě, ale knihy čtou většinou ženy) prostě nějak moc nezískáte.
d) Okamžitě začni v té zemi navazovat styky. Piš spisovatelům, jak jsi z nich hin, každý je potěšen, když má ctitele v cizině. Navštěvuj tamní akce, čtení a podobně. Je nutné, aby si na tebe zvykli.
e) Uvědom si, že tvým vzorem nemůže být Vančura, protože se špatně překládá. Piš jednoduchou, ale barevnou češtinou, občas zkus některé své věci přeložit sám a dej si od nějakého, generačně co nejbližšího překladatele v dotyčné zemi poradit. On se pak bude jaksi přirozeně cítit zavázán tě někomu nabídnout a vůbec podporovat...
f) Usiluj o nějaké stipendium, abys mohl v té zemi co nejdéle pobývat.
g) Last but not least: nějakým způsobem se stylizuj, abys byl už na první pohled rozpoznatelný. Účesem, kadeří do čela, oblékáním, brýlemi, nechávej se fotografovat nahý, cokoliv, najdi si nějaký znak, podle kterého si tě každý snadno zapamatuje. Vypadá to povrchně, ale nesmírně to pomáhá.
h) Napiš co nejrychleji aspoň jednu knížku o té zemi, do které chceš být přeložen.
i) Zajisti si, aby někdo napsal recenzi s titulkem: PRVNÍ VELKÝ ČESKÝ ROMÁN O NORSKU (Rusku, Finsku, Číně atd.)? To pak nemůže kulturnímu atašé norské ambasády uniknout.
Ostatní už závisí jen na aspoň průměrné kvalitě tvého psaní. Předchozí body mu však přidají až 50% - a to není málo.
a) Nauč se rychle jazyk, do kterého chceš být překládán. Nauč se ho co nejlépe. Uvažuj při tom rozvážně - anglicky mluví každý a v 99% ti to nebude nic platné, protože v Anglii i v Americe tě stejně překládat nebudou a už vůbec ne jako první, to se stává jen výjimečně. Ledaže bys měl ještě nějakou výhodu, třebas byl newyorským židovským autorem. Francouzština je lepší, i když Francouzi překlady tolik nečtou, španělština u nás méně obvyklá, ale právě proto také vhodná; vzhledem k velikosti trhu není k zahození ani polština, ruština by sice teoreticky měla mít všechny výhody, tradici, velikost trhu, zkušenost se socíkem, ale nefunguje to – aspoň pokud jde o překlady, jinak viz níže, ano. Nejvhodnější je ovšem němčina. Němci jsou ochotní číst i překlady. Jak říká můj lubljanský redaktor, jsou totiž masochisté a čtou i Topola nebo Elfriedu Jelinek. S tím nesouhlasím, jen cituju.
b) Výhodné pro tuto zemi je psát o Rusku. Ačkoliv jsme byli tak dlouho ve sféře jeho vlivu, moc toho o něm nevíme a máme rádi nenávistné legendy. Můžete psát malebně, mýtotvorně a popisovat strašlivé hrůzy, jež vám domácí realita prostě nenabízí – a nikomu to nebude vadit.
c) Je kupodivu nevýhodné psát o Americe jednak z výše už uvedených příčin, jednak si tím našeho čtenáře (píšu v mužském rodě, ale knihy čtou většinou ženy) prostě nějak moc nezískáte.
d) Okamžitě začni v té zemi navazovat styky. Piš spisovatelům, jak jsi z nich hin, každý je potěšen, když má ctitele v cizině. Navštěvuj tamní akce, čtení a podobně. Je nutné, aby si na tebe zvykli.
e) Uvědom si, že tvým vzorem nemůže být Vančura, protože se špatně překládá. Piš jednoduchou, ale barevnou češtinou, občas zkus některé své věci přeložit sám a dej si od nějakého, generačně co nejbližšího překladatele v dotyčné zemi poradit. On se pak bude jaksi přirozeně cítit zavázán tě někomu nabídnout a vůbec podporovat...
f) Usiluj o nějaké stipendium, abys mohl v té zemi co nejdéle pobývat.
g) Last but not least: nějakým způsobem se stylizuj, abys byl už na první pohled rozpoznatelný. Účesem, kadeří do čela, oblékáním, brýlemi, nechávej se fotografovat nahý, cokoliv, najdi si nějaký znak, podle kterého si tě každý snadno zapamatuje. Vypadá to povrchně, ale nesmírně to pomáhá.
h) Napiš co nejrychleji aspoň jednu knížku o té zemi, do které chceš být přeložen.
i) Zajisti si, aby někdo napsal recenzi s titulkem: PRVNÍ VELKÝ ČESKÝ ROMÁN O NORSKU (Rusku, Finsku, Číně atd.)? To pak nemůže kulturnímu atašé norské ambasády uniknout.
Ostatní už závisí jen na aspoň průměrné kvalitě tvého psaní. Předchozí body mu však přidají až 50% - a to není málo.