Nejstarší řemeslo na světě (to druhé nejprodejnější řemeslo na světě, aspoň podle Richarda Aldingtona, vzniklo až po vynálezu knihtisku a tudíž novin, neboli žurnálů) prožívá v naší době zajímavý rozkvět a kvalitativní přeměnu. Tato přeměna je téměř revoluční a připomíná známou marxistickou poučku o „kvantitě, jež přerůstá v kvalitu“. Něco na tom je. Ale začnu anekdotou.


Pan Silberstein sedí zamyšleně u okna, když k němu přistoupí syn Moricek a ptá se:“Tati, máme úlohu a já nevím, vysvětli mi jakej je rozdíl mezi pojmy ‚teoreticky a prakticky‘?“ Pan Silberstein přikyvuje a pak říká: „To bude nejlepší na nějakém příkladu.“
Zavolá manželku Sáru a položí jí otázku: „Vyspala by ses za půl milionu s úplně cizím chlapem?“ „No,“ odpoví Sára, „podívej, Silbersteine, u nás už žádný jiskry nelítají, ani nevím, kdy jsme to dělali naposled, nejsem nejmladší a půl milionu je hodně peněz – jo, vyspala.“
Silberstein zavolá ještě dceru. „Rebeko,“ praví, „vyspala by ses s úplně cizím mužem za půl milionu?“ „Tati,“ řekne Rebeka, „když si vzpomenu, kolikrát jsem to udělala zadarmo a nestálo to za nic, nakonec mě neubude a půl mega jsou slušný prachy, ale jo, vyspala…“
„Tak vidíš,“ obrátí se Silberstein na Moricka, „teoreticky máme sice milion, prakticky ale máme dvě kurvy.“

Na zajímavý posun postoje v této oblasti mě upozornil jeden mladší kamarád a napsal mi také řadu internetových adres, kde bych se o těch zajímavých věcech mohl přesvědčit.

Podíval jsem se na ty adresy a musím říci, že jsem si užil, až mě poněkud měšťácky úzkoprsé oči přecházely. No ano, šlo v podstatě jen o tzv. erotické stránky, při čemž za slovem erotika se skrývá prostě pornografie.

Předesílám, že proti pornografii vůbec nic nemám; sice už dlouho a zbytečně razím názor, že tento žánr má být zdaňován zvláštní účelovou daní, asi tak 40%, jež pak mají být využívány například k rozvoji českých knihoven, ale to je všechno. Pornografie má svůj raison d’etre a každý sexuolog potvrdí, že nejen osamělci, ale i leckteří úchylové jí děkují za to, že se neocitají za mřížemi.

Zažil jsem mnohá nepříjemná překvapení, jako když na mne náhle vyjukla v působivém výstupu s černým robertkem životní družka jednoho z mých dobrých přátel atd. Jinak je to samozřejmě trochu deprimující přehlídka tu lepších, tu horších hereckých výkonů.

Avšak z hlediska společenských změn se nejzajímavější být ukázala stránka „rychlý prachy“. Ta byla také důvodem, pro který mě přítel na ten fenomén upozornil.

Je to jednoduché: po Praze a možná i po jiných obcích se potuluje pohledný mladý muž s kamerou v ruce. Oslovuje dívky a mladé ženy, pod různými záminkami, například, že sbírá hlasy do ankety o prádle, povídá si s nimi, někdy je i pozve na kafe nebo skleničku, pak nabídne tisícovku za fotku v podprsence, načež logicky své návrhy stupňuje…

Chytré je, že platí rovnou, hotově a předem. Žádné Silbersteinovo „teoreticky“ zde není, jen „prakticky“. Dívka hledí na dvacet, třicet tisíc i víc - a na příjemného, pohledného mladíka – a říká si, kolikrát jsem to už udělala zadarmo… Autoři toho konceptu byli dobří psychologové. Navíc jim občas mladík slibuje, že natočený materiál nikdo neuvidí… Ale uvidí. Naopak nikdy neuvidíme mládencovu tvář, zato jinou jeho část dosti často.

Kombinace touhy po snadno a příjemně vydělaných pěkných penězích vede k tomu, že se studentky, prodavačky, učitelky, ženy v domácnosti, matky i manažerky – samozřejmě, že ne všechny - odhodlávají (jistě tam hraje roli i nějaká erotická dráždivost sexu na veřejnosti apod.) k pozoruhodným výkonům, které mládenec s kamerou v ruce s nimi absolvuje. V parku, vlaku, na nádraží, ve výtahu či na toaletě, kdekoliv.

Zaujala mě jedna slečna (shlédl jsem čtyři případy), která nejprve mladému muži trochu nadávala, protože její výkon uviděla na internetu řada jejích přátel i rodina a nebyli pochopitelně tak zcela nadšeni, ani ona. Nicméně po spatření hromádky bankovek mávla dáma rukou a vytvořili s mladíkem další pěkné pokračování.

Ruku na srdce, nikdy to nebylo příliš jiné, jen skrývanější. Už Ephraim Kishon napsal, že mezi afrodisiaky, jež zvyšují erotickou vzrušivost ženy, má významné postavení například Mercedes 600 SEL.

Ale čemu se divíte, madame? Nahlédněte do všech Rytmů pestrosti, Haha!, Plesku, Švance a jak se ty časopisy jmenují, copak většina těch celebrit, těch „moderátorek, manekýnek a hereček“, dělá něco jiného? Zkrátka to už není žádná hanba. Prostituce je salonfähig.

Nu, peníze jsou přece až na prvním místě. Maradonova ruka byla boží. Špinavé peníze nelze rozeznávat od čistých. Možná je mé počínání nemorální, ale není zakázané… Pan Pepa z Hongkongu to myslel dobře. Key Investments prostě jen chybně podnikaly. Pan Kocáb jen nešťastně prodal fond… Panu Řebíčkovi na Slavii opravdu záleží a peníze, chichi, si půjčil od svých dětí. Pan Dalík nedělal nikdy nic protizákonného, jen se chopil nabízených možností. Et cetera.

Svobodný trh je řízen zákony nabídky a poptávky a svobodný jedinec rozhoduje na trhu svobodně sám o sobě.
Takže - teoreticky máme statisíce svobodných lidí, prakticky ovšem máme hodně kurev.

Dodatek: Mnozí mne upozornili, že prý v tom vystupují pornoherečky, takže se mýlím. Nemýlím. Dámy, jež souloží za peníze, jsou prostě běhny - a je dost jedno, platí-li je jedinec či systém. O:)

/publikováno v Hospodářských novinách/