V roce 2006 se v Lidových novinách Josef Klíma ve svém sobotním sloupku zmínil o komsi, kdo tvrdil – ironicky – že africkým fotbalistům pomáhají šamani různými kouzly. Napsal jsem tehdy glosu, jmenovala se Šamani, šamani…

„No, moje babička, dej jí pan bůh věčnou slávu, zase pověrčivě klepala na stůl a když se někdo moc těšil, kárala ho, aby své těšení nezakřiknul. Když to propojím, začínám si myslet, že šamani existují, ne však v Africe, a nepropichují voskové figurky jehličkami, ale píší do novin, používajíce babičkou citovanou techniku zakřiknutí. Píší do novin Lidových.

Před zimní olympiádou (2006) vyšla v tomto deníku povídka Pohádka o Kubovi. Redaktor Cibula se pokusil napodobit Otu Pavla a vylíčil, jak Jakub Janda získal zlatou medaili. Když jsem to četl poprvé, měl jsem dojem, že se jedná o posměšnou a hodně nepovedenou parodii, nicméně nikoliv, bylo to míněno vážně. Jakmile si tu pohádku Jakub Janda přečetl, vzala ho taková deprese, že se na olympiádě naprosto vytratil. Víceméně z můstku jenom spadl.

Poučeni tímto úspěchem, vydali v Lidových novinách přílohu s titulem Mistři světa, nahoře pravda označenou jako „fikce“ a vylíčili v ní – tentokrát kolektivně - vítězné tažení českého týmu šampionátem až na sám vrchol. Před utkáním s Ghanou si naši fotbalisté tu pohádkovou přílohu bohužel také přečetli a od té doby se jim slabostí motaly nohy.

Mám pro investigativní novináře takový návrh – jděte po těch šamanech, Klíma měl pravdu... To nemůže být samo sebou! Moje babička pravda měla obvykle radost, když na její slova došlo, ale tentokrát by nejspíše poznamenala něco tom, jak tom vypadá, když blbost kvete...“

To tedy z roku 2006 na úvod a pro připomínku.

Závěr bude stručný: proč to nezkusit obrátit, prosím? Proč z toho neudělat princip a metodu? Navrhuji, aby před příštím mistrovstvím světa v čemkoliv či olympijskými hrami vždy redakce Lidovek vypracovala speciální přílohu, která by se jmenovala Jak Kuba o kalhoty přišel, Festival průserů, anebo Hůř jsme ještě nikdy nedopadli, případně To ale byla katastrofa, kde procítěně popíší, jak naše reprezentace totálně vyhoří, nejen, že dopuje, ale zfetuje se, všechno vzdá, kde nevzdá, doběhne poslední a ještě ke všemu závodí opačným směrem, cestou podrážejíc ostatním nohy.

Pokud šamanské pravidlo platí, skončí po článku následující šampionát naším strhujícím úspěchem.

I když, něco mi říká, že taková správná česká nátura stejně udělá něco na truc. Třeba zapomene doma tatranky a to ji úplně rozhodí.