Evropský prezident Herman van Rompuy (vlám. výsl. rompáj) je haikuista. Haiukista je člověk, který píše haiku. Haiku je krátká japonská báseň zvíci (v japonštině přesně, v evropských jazykových variantách přibližně) sedmnácti slabik, která vyjadřuje údiv až úžas nad něčím obyčejným, ale v neobvyklém kontextu, nad jehož skrytými významy by se dalo do nekonečna meditovat.

Typické klasické japonské haiku je třebas:

„Vítr navál hromadu listí/ zašustil jím/ a pak je zase odvál.“

Prezident van Rompuy vydal haiku celou knihu. Přátelé mu proto přezdívají Haiku Herman.

„Jsem tak skromný, jako verše, které často tvořím na nudných politických schůzích. Naše doba potřebuje jednoduchost,“ uvedl svou knihu letos na jaře. A vysvětlil: „Haiku básník v politice nesmí být extravagantní, ani superješitný, ani extrémista. Musí udržovat smysl pro rovnováhu a harmonii, být součástí něčeho většího. V tom smyslu já nejsem politik-haiku-básník, nýbrž haiku-básník-politik.“

Svou osamělost nesmělého politika vyjádřil takto:

„Racek na jedné noze/ stojící a trčící v moři/ nevnímající chlad.“

Zde je haiku věnované milovanému Bruselu po volbách, v nichž se vyměnila řada politiků:

„Vyměnili vodu / v rybníce a několik mrtvých ryb/ tam zůstalo.“

A zde haiku z jeho prezidentské inaugurace:

„V nedalekém příkopu/ se vášnivě páří ropuchy/ inaugurující jaro.“

Tím pro nás jeho prezidentské působení získává nové světlo. Jeho projevy a zápisky se dají vnímat jako nepřetržitý tok haiku a klenot evropského písemnictví. Jen tak namátkou z jeho letošních zářijových:

„Strategické partnery máme/ jen nám chybí/ víc strategie“.

„Tento dozorčí rámec napraví/ nerovnováhy a rizika bublin/ a divergence konkurence.“

„Pracovní oběd/ foie gras / Nečas škemrá o vízum do Kanady.“

Musím se přiznat, že Hermanovi závidím. I já jsem před rokem toužil dostat se do Bruselu psát na nudných schůzích limericky. Limerick je irské haiku, které podléhá těmto zákonům: Nesmí sdělovat žádné duchovní poselství. Musí mít jednoznačný výklad. Musí obsahovat kompletní příběh v pětiverší rýmovaném aabba. Měl jsem už pro vás z Bruselu připravený tento:

Říkají, že člověk chytrý je,
když tyje z Evropské unie.
Jen vyplní cáry
a převezme dary
a mlaská a laská a baští je.

Bohužel se mně tento fakt nepodařilo ověřit na místě a hlavně na sobě, takže to nabízím jen jako zprávu z druhé ruky, neručím za ni a neradím na ni spoléhat. Touhu psát v Bruselu limericky mně zhatil sám český prezident napomenutím, abych nebabral pravicovou politiku. Napomenutí jsem si vzal k srdci a když mně kdosi letos navrhoval, abych kandidoval do senátu, ujistil jsem ho (a ujišťuji čtenáře), že mým ujasněným posláním do konce života je výlučně psaní, jídlo a sex, ač ne nutně vždy v tomto pořadí.

Mezitím mě naštěstí v Bruselu dokázal nahradit zdatný limerickista a britský spoluobčan Nigel Farage, jenž při prezidentské inauguraci slavného haikuisty přednesl tento limerick:

Evropská politika moudrá je
jak haiku prezidenta Rompuye.
Onť crème-de-la-crème a kádr kádrů
s charismatem mokrého hadru
a jděte nám s ním všichni do háje.

A pravicová politika je slavně zachráněna.

Vyšlo v MFDnes