Číňané dovedou přijmout jakoukoli víru, najdou-li v ní cestu k praktickému úspěchu. (Na rozdíl od Čechů, kteří z téhož důvodu dovedou jakoukoli víru zamítnout). Ladí jim každá víra splňující tři základní principy konfuciánského pragmatismu: Lepší diamant s kazem než oblázek bez kazu. Nestyď se za chyby, aby se z nich nestaly zločiny. Kamkoli jdeš, tam buď.


Tak dobývají světové trhy. Tak se jim zločiny komunismu odpouštějí. A tak mohla čínská stavební společnost získat miliardový kontrakt na výstavbu infrastruktury Mekky (kam nesmí vstoupit nemuslim) tím, že všechny svoje zaměstnance poslané do Mekky obrátila na islám. Až práci dokončí, obrátí je zase na něco jiného.

Čínská Akademie sociálních věd se už desítky let snaží zjistit studiem západní historie, politiky, ekonomie a kultury, co vlastně ze Západu po staletí dělalo tak úspěšnou civilizaci, když běloši mají nižší průměrný IQ než žlutí Asiaté.

„Nejprve jsme si mysleli, že to byly vaše mohutnější kanóny,“ vysvětloval tuhle čínský akademik západním reportérům. „Pak váš politický systém a ekonomický systém. Ale už dvacet let jsme přesvědčeni, že srdcem vaší kultury, vašeho úspěchu a moci je vaše náboženství“. (Západ že má nějaké náboženství? – koukali se na čínského akademika reportéři nechápavě – a tak honem na vysvětlenou dodal: křesťanství. Jo to, aha.)

„Křesťanský morální základ společenského a kulturního života umožnil vznik kapitalismu a vývoj k demokracii,“ tvrdil čínský akademik. „O tom my už nemáme žádné pochyby.“

A tak třebaže čínská vláda oficiálně křesťanství (a náboženství vůbec) nefandí, povolila (co kdyby náhodou akademici měli pravdu) jakousi experimentální křesťanskou laboratoř ve městě Wenžou, které má čtrnáct set kostelů. A je – s tím už žádný komunistický funkcionář nepolemizuje - statisticky nejpodnikavějším městem Číny. Tamní přední podnikatel pan Hanping Žan studii akademie potvrdil vysvětlením, že na křesťany, i ty čínské, je „lepší spolehnutí, že budou jednat poctivě a panuje mezi nimi větší důvěra“.

Čína v 17. století (říkají čínští akademici) zaostala právě ztrátou spolehlivosti a důvěry. Propásla tehdy vzácnou příležitost, když se na křesťanství chystal přestoupil její tehdejší císař pod vlivem jezuitských mnichů-vědců. Ti to zbabrali sdělením, že coby křesťan smí i císař mít jen jednu ženu a žádné konkubíny. Takový malicherný kiks a tak dlouhé civilizační následky.

Nám na Západě se to někdy spíš jeví tak, že křesťanství naopak brzdilo vědecký a technický vývoj naší civilizace, který se rozjel plnou parou teprve vědeckou revolucí 17. století – provázen slábnutím křesťanské víry a sílícím sekularismem. Jenže při tom po celu tu dobu ještě dobíhala ona křesťanská (tehdy přesněji už protestantská) etika, spolehlivost a důvěryhodnost, bez níž úspěšný kapitalismus nemohl fungovat. Ostatně bez ní taky už fungovat přestává.

Tak jako čínští komunisté nejprve experimentálně a pak naplno zavedli kapitalismus, začínají pomalu zavádět i křesťanství jako ekonomický systém. Brzy budou mít kam z Evropy prchat perzekvovaní křesťané. Přinejmenším křesťanky: Čína má třicetimilionový přebytek mužů.

Vyšlo v MFDnes