Evropská Unie právě zahájila postupnou imigraci 56 milionů severoafrických muslimů, v onom slavném „společném řízení migračních toků a tlaků“ nastoleném Lisabonskou smlouvou. Projekt se jmenuje „Euro-Mediterranean Partnership“ (též „barcelonský proces“ a „Unie pro Středomoří“) a v byrokratických útrobách EU se s vyloučením veřejnosti připravuje už patnáct let. V hlavních evropských médiích se poprvé objevil 11. října 2008 ve zprávě britského deníku The Daily Express.

Číslici 56 milionů Express vyštrachal ve zprávě statistického úřadu EU zvaného Eurostat, která ji uvedla jako odhad počtu imigrantů potřebných na vyrovnání demografického úbytku v celé Evropě mezi roky 2010 a 2050. Aby bylo z čeho živit rostoucí počty evropských důchodců.

Takovýto odhad však vychází z předpokladu, že všichni imigranti budou pracovat a platit daně. Ten je už dnes mírně řečeno teoretický, protože v některých evropských zemích imigrace přestala být čistým ekonomickým přínosem a stala se zátěží, jak nezaměstnanost v imigrantských komunitách několikanásobně převýšila míru nezaměstnanosti domorodců. Následkem krize a růstu nezaměstnanosti se pak trochu ztlumila rétorika propagátorů projektu. Mezi ty nejhlasitější patří francouzský prezident Sarkozy, který s nástupem francouzského prezidenství v červenci 2008 prohlásil: „Ze Středozemí uděláme oblast míru a vybudujeme ji tak, jak jsme vybudovali EU.“ Krize a růst nezaměstnanosti v témže roce však Sarkozymu znemožnily projekt dát do chodu už do konce 2008, jak zamýšlel. Jednu chvíli dokonce kolovaly dohady, že se od projektu upustilo.

A pak najednou uprostřed roku 2009 zjistili Dánové, že projekt běží na plnou páru, se spoluprací dánské vlády, tajně, bez informování veřejnosti, s absolutním mlčením médií. Že na to z celé Evropy přišli zrovna (a jen) Dánové, bylo díky několika jejich aktivním občanským organizacím, jednou z nichž je SIOE (Stop Islamisation Of Europe). Ta koncem května uspořádala o Euro-středomořském projektu v budově parlamentu konferenci, která s použitím oficiálních internetových dokumentů EU předložila důkazy, že „Euro-Med“ pokročil k vytváření nové „Velké-EU“ v hranicích podobných Římskému impériu. Vedle sedmadvaceti zemí Evropských zahrnuje i šestnáct severoafrických a blízkovýchodních. Má dva společné prezidenty, jednoho „severního“ druhého „jižního“. V době květnové konference SIOE jimi byli Sarkozi a Mubarak.

Promítané dokumenty EU na konferenci SIEO potvrzovaly, že už od letošního roku, ale naplno v roce 2012 má v „Euro-Medu“ fungovat volný pohyb zboží a osob. Jiné dokumenty počítaly s oněmi citovanými 56 miliony muslimů a tím praktickou islamizací Evropy. Pozvání na konferenci nepřijal nikdo z vládních politiků ani šéfredaktorů, kterým konference chtěla položit otázku, proč tyto informace veřejnosti zamlčují. Dánský premiér odmítl odpovědět na dva dopisy žádající vysvětlení, proč vláda občanům třináct let existenci projektu zamlčuje. Několik nevládních poslanců, kteří přišli, o projektu „Euro-Med“ také zjevně nic nevěděli a zažili na konferenci informační šok. Pozvaný americký islamolog profesor Bill Warner přednesl historické důkazy, že islám se nikdy nevzdává a nepřizpůsobuje, nýbrž vždy usiluje o nadvládu. A že tudíž „Euro-Med“ směřuje k definitivnímu konci západní civilizace v Evropě během jedné generace.

Konference SIOE představila základ projektu, jímž je „Euro-Mediterranean Declaration“ z barcelonské konference v listopadu 1995. Podepsaly ji všechny tehdejší členské státy EU plus Maroko, Alžírsko, Tunisko, Egypt, Jordánsko, Palestinská správa, Sýrie, Libanon, Turecko a Izrael. Lisabonskou smlouvou její platnost přešla automaticky i na nové členy EU. Deklarace se zavazuje zavést od roku 2010 politické partnerství, kulturní partnerství, volný obchod, ekonomickou integraci, volný pohyb a zvýšený rozpočet finanční pomoci partnerským islámským zemím. Jakou pozici bude v dnešní zostřené situaci mít Izrael, je v této chvíli nejasné, podepisoval to krátce poté, co si Arafat s Peresem potřásali rukama a ještě než se svět dověděl o nějakém Hamasu.

Na základě Barcelonské deklarace postupně vznikly desítky specifických institucí a projektů, které (většinou z rozpočtu EU) „Euro-Med“ splétají a proplétají, prakticky ve všech oborech: energie, průmysl, obchod, turismus, vědecký výzkum, telekomunikace, informatika, regionální infrastruktura, doprava, životní prostředí. V popředí stojí koordinační činnosti kulturní, vzdělávací a mediální.

Jednou z nejdůležitějších a nejaktivnějších institucí „Euro-Medu“ je vzdělávací nadace Anna Lindh Foundation, kterou v roce 2005 společně založily Arabská liga, EU a UNESCO. Její kulturní politikou, jak ji vysvětlil tehdejší šéf Traugott Schoeffhalter, je „útočit na stereotypy, předsudky a ignoranci a měnit každodenní žurnalistiku“ tak, aby prosazovala „mezikulturní porozumění“. Rozvíjet „mezikulturní dovednosti novinářů, školáků a umělců, řídit výstavy a kulturní produkce a školit učitele, aby jejich učení bylo multikulturní.“ Ovlivňovat školní osnovy, aby se staly multikulturní přepracováním učebnic a vzdělávacích pomůcek“. K tomuto účelu EU uzavřelo smlouvu o spolupráci s islámskou vzdělávací, vědeckou a kulturní organizací ISESCO, jejímž vyhlášeným programem je šířit islámské myšlení a životní styl v celém světě. V Dánsku v roce 2006 uspořádala šestitýdenní islámský festival.

Nelze této kampani upřít úspěch: jen Itálie odhaduje, že na islám v uplynulém desetiletí konvertovalo nejméně čtvrt (podle některých pramenů až půl) milionu mladých Italů. Žádná reciproční propagace křesťanské kultury v islámských zemích ze zdrojů EU neprobíhá, je to tažení jednosměrné.

Otázku, proč se žádné zprávy o „Euro-Med“ neobjevují v hlavích médiích, se konference pokusila zodpovědět informací o průběhu semináře pracovníků médií s činiteli EU na téma „rasismus, xenofobie a média“ ve Vídni v květnu 2006. Ten po konstatování, že standardy zpravodajství a odpovědností médií zdaleka nejsou uspokojivé, ujistil, že EU nehodlá média cenzurovat či regulovat, nýbrž že všechno raději ponechá „seberegulaci prostřednictvím profesních organizací“. Slovy komisařky pro „vnější vztahy a evropskou sousedskou politiku“ Benity Ferrero Waldnerové je to proto, že „svoboda projevu je centrální mezi hodnotami a tradicemi Evropy“, ale „její zachování závisí na odpovědném chování jednotlivců“. Logické: svobodu zachová ten, kdo se jí dobrovolně vzdá.

Konference SIOE konstatovala, že taková odpovědná seberegulace už zjevně v Dánsku funguje dokonale, neboť se na ni nedostavil nikdo z hlavních médií – ani vysvětlit, proč o „Euro-Medu“ média neinformují, ani o konferenci informovat veřejnost. Ani jí se tedy nepodařilo protrhnout mediální zatmění, třebaže dva týdny po ní přišlo další potvrzení od Evropské komise ve sdělení Evropskému parlamentu z 10.6. 2009:

„Byla dohodnuta společná agenda pro usnadnění integrace do evropských společností. Byla také ustavena partnerství s neunijními zeměmi, aby se otázky migrace mohly řídit harmonicky. V roce 2006 bylo v Unii registrováno 18,3 milionu neunijních občanů. Dá se očekávat, že migrační tlaky budou sílit. Je to následkem populačního růstu a chudoby v mnoha zemích jejich původu a stárnutím populace Evropy. Mezi lety 2008 a 2060 poklesne počet lidí pracovního věku o 50 milionů.“ A ty chce EU doplnit z islámských zemí.

Ale mediální zatmění trvá. Musely je až z Ameriky natrhnout Washington Times, když si 30. prosince troufly ocitovat Wildersovo varování: „Jsme teď svědky hlubokých proměn, které navždy změní osud Evropy a odešlou celý kontinent do, slovy Ronalda Reagana, tisíciletého temna.“

A někdo z našich politiků, kteří nás tak nadšeně do Lisabonské smlouvy táhli, nám už pomalu dluží upozornění, kdy ty partnerské migrační toky dotečou k nám a jak si s nimi máme poradit.

Vyšlo v týdeníku Euro

OPRAVA:

V článku je omylem uveden odhadovaný počet čtvrt milionu italských konvertitů na islám. Toto je ve skutečnosti odhad počtu italských občanů islámského vyznání (tedy včetně občanů imigrantského původu). Celkový počet muslimů legálně sídlících v Itálii je asi 1,5 milionu. Za tutu chybu se omlouvám. Benjamin Kuras, 31. 3. 2010