Den a Noc, Úsvit a Soumrak

29. 09. 2010 | 13:08
Přečteno 4306 krát
Chvíle svrchovaného niterného štěstí navštěvují bídné smrtelníky vzácně. Většinou odezní dříve, než si je v duši stačíme uskladnit na horší časy, ba dříve, než nám z tváře zmizí lehce nepříčetný (nechci-li napsat přímo pitomý) úsměv. Osud, jindy vrtkavý a skoupý, mi letos vlídně dopřál prožít dva neopakovatelně báječné okamžiky v jediném dni.

Poprvé při kamenném zábradlí na Piazzale Michelangelo, odkud mi kynul výhled na malebně povlovné pahorky – dílem se rozpíjely v modravém obzoru, dílem se svažovaly k řece Arnu, na níž jako bílá labuť sošně plula rozostřená Florencie. Podruhé mě živelná radost prostoupila jen o pár hodin později na prahu Michelangelovy slavné Medicejské kaple, která zezadu přimyká k florentinskému kostelu Svatého Vavřince (San Lorenzo) – říká se jí též Nová sakristie (Sagrestia Nuova), to aby si ji omámený turista nepletl se Starou sakristií vytvořenou pro změnu Brunelleschim.

"Velikost Michel Angelova nedá se vyříci slovy", napsal roku 1875 Jan Neruda. Stane-li se tvůrcovým mateřským jazykem výtvarné umění, pak slova nepochybně selhávají, třebas Michelangelo svého času nadmíru schopně fušoval Nerudovi do řemesla a jeho sochařská díla venkoncem připomínají poezii zakletou do mramoru. Sám prý kdysi podotkl, že neexistuje kámen, v němž by předem nedřímalo vše, co chce sochař říci. Snad proto hledají ctihodní uměnovědci v Medicejské kapli nástin mistrova osobního myšlenkového systému – a nazývají jej filozofií zoufalství –, zdejší náhrobky pak pokládají za nejúplnější vyjádření Michelangelova pesimismu, případně za nejzásadnější obžalobu všelidského údělu. Pokud se ve svých soudech nemýlí, jde o zoufalství, pesimismus i obžalobu nevýslovné krásy.

Rafinovaně strohý a stylově průzračný interiér vyvedený v tónech bílé, šedé a růžové působí po barokní přepjatosti jiných svatostánků jako záchvěv přímořského vánku za palčivého dne. Když se odvážíte překročit práh, nejprve si zřejmě všimnete Madony s malým Ježíškem při protilehlé stěně. Nepodobá se příliš tklivě líbezným panenkám Mariím charakteristickým pro Michelangelovy piety, její půvab sice působí nadzemsky, ale také odtažitě, chtělo by se říci nekřesťansky. Jako by mistr hledal inspiraci mezi pohanskými božstvy – namátkou se samozřejmě vnucuje helénistická Isida s malým Horem. Křesťanskou reputaci zachraňuje dvojice medicejských patronů, svatí Kosma a Damián, ty ovšem za Michelangela dokončili až jeho následníci.

Propuštěni z osidel Madonina přísného mramorového pohledu, smíte konečně stočit zrak k medicejským náhrobkům, které nescházejí (a neměly by scházet) v žádné učebnici dějin umění. Den a Noc, Úsvit a Soumrak, vévoda Lorenzo jako ztělesněná myšlenka, vévoda Giuliano coby zosobněný čin. Alegorické postavy netíží pranic pozemského, tedy ani lidský oděv, zato oba vévody mistr vybavil výstřední zbrojí, která musela už tehdy připomínat divadelní kostým. Zde maličko podezřívám milého Michelangela z jízlivosti, jistě věděl, že netesá pomník nejvýznačnějším členům rodu. Urbinský vévoda Lorenzo (1492 – 1519), neslavně zemřel na souchotiny a syfilis, vévoda Giuliano z Nemours (1478 – 1516) si nestačil obstarat ani žádnou literárně vděčnou chorobu. Přesto jim Michelangelovo umění propůjčilo vzezření bájných heroů a složilo jim k nohám mocné služebníky nenasytného vládce všehomíra – času.

Úsvit a Noc, zastoupeny ženskými polobožstvy, působí proti nedokončeným mužským protějškům úplně, dokonale, ostře, tedy nesmlouvavě. Vždyť vymezují začátek a konec. Úsvit procitá bolestně, buď se ztěžka zbavuje ohavného snu, nebo ji z blaženého nevědomí vytrhlo neblahé tušení stínu. Noc, zřetelně poznamenaná ženským údělem, se zase smírně konejší do spánku, obklopena nepostradatelnými odznaky nadlidského úřadu (snovou maskou, sovou, svazkem makovic, měsícem, hvězdou). Den a především Soumrak naopak vypadají tlumeně, spíše náznaky bytostí než drásavé postižení skutečnosti. Jejich michelangelovsky důkladná tělesnost zůstává zastřená, jejich tajemství zakleté v kameni, nekřičí ani nespílají osudu, spíše vábivě šeptají.

Stejně jako náhrobek papeže Julia II. zůstala i Medicejská kaple neúplná. Průvodci s gustem vyčíslují chybějící umělecké položky, Michelangelo prý zamýšlel přizdobit náhrobky Nebem, Zemí, dále pak Tiberou a Arnem (symbolizovaly území spadající pod medicejskou správu). Okolnosti sice mistrovi zabránily v završení původního záměru, kaple přesto působí celistvě, nic neschází, nic nepřebývá, lidský osud tvoří uzavřený kruh. Zdálo se mi, že nakrátko, nakratičko – jen coby dovnitř vtrhla další hlučná turistická výprava – stojím tváří v tvář věčnosti. A že není zdaleka tak strašlivá, jak bych se mohla obávat.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Kryštof napsal(a):

Italská inspirace opět vydala své sladké plody! Jak je krásné dílo Michelangelovo, tak půvabná je tato reminiscence...
29. 09. 2010 | 13:47

Michal Macek napsal(a):

miluju renesanci,obrazy raffaela,carravaggia...
29. 09. 2010 | 15:34

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat..
Chvíle svrchovaného niterného štěstí navštěvují bídné smrtelníky vzácně. Většinou odezní dříve, než si je v duši stačíme uskladnit na horší časy, ba dříve, než nám z tváře zmizí lehce nepříčetný (nechci-li napsat přímo pitomý) úsměv. Osud, jindy vrtkavý a skoupý, mi letos vlídně dopřál prožít dva neopakovatelně báječné okamžiky v jediném dni...
Jinak pitomé obrázky jsou vždy lepčejší než tisíce vzácných slov v tomto prohnilém jistě světě a věčnost to jsem především my. Děkuji...
Veselé krizování bude líp...
http://wbgarden.com/nove/wb...
29. 09. 2010 | 15:54

Michal Macek napsal(a):

tohle je obzvalst masakralni carraviggiuv obraz - rika se ze jako predlohu mrtve panny marie poslouzila utopena prostitutka.kazdopadne jeptisky ktere si obraz objednaly ho pak odmitly....

http://upload.wikimedia.org...
29. 09. 2010 | 16:49

Michal Macek napsal(a):

no a tady u Davida a Goliase se rika ze depresivni Carravaggio zobrazil v useknute obrove hlave svuj autoportret - kazdopadne taky mazec
http://upload.wikimedia.org...
29. 09. 2010 | 16:52

Luba napsal(a):

Michelangelova "Pieta" je naprosto úžasná!
Když jsem ji viděl prvně, bylo to jako zjevení. Živé zjevení!
Chladný mramor? Ale kdež.

Podle mého názoru byl Buonarotti nedostižný sochař, a poněkud horší malíř.
Např. - s těmi svalovci to v Sixtinské poněkud přehnal.

Lepším malířem (a grafikem) byl Leonardo da Vinci, kterého Michelangelo upřímně nesnášel.

I proto, že se Leonardo netajil tím, že své malování považuje spíše za řemeslo k obživě, než za své poslání. Leonardovým hlavním zájmem bylo zkoumání světa a jeho tajemství.

Proč považuji da Vinciho za lepšího malíře, než byl Buonarotti?
Nikoli proto, že by postavy zpodobňoval věrněji, než autor sixtinského Ráje. Ale v jeho malbách je něco obtížně definovatelného, co těm Michelangelovým chybí.

Tak, jako spisovatel píše svá díla především o sobě - ať chce nebo ne ... nikdo se nedokáže zapřít - tak to prostě v tom mozku šrotuje - poezie a próza je osobní výpovědí ... tak i malíř dává svému dílu kus sebe.
A kus Leonarda mne oslovuje více, než kusy Michelangela.
U jiného tomu může být naopak.

Tvrdí se, že oba tito význační muži byli homosexuálové.
Já si to nemyslím.
Buonarotti patrně homosexuálem byl - tato orientace je patrná v motivech jeho maleb.

U da Vinciho tato zaujatost maskulinním půvabem chybí. Sám tvrdil, že lidské tělo je vždy krásné ve všech svých podobách - v mužské, v ženské, v mládí, ve stáří, ve smrti.

O Leonardovi je známo, že byl misogyn - příčina byla zřejmě v komplikovaném vztahu s poněkud záletnou matkou, která ho, coby dítě, opustila.
A že sexu příliš neholdoval - nacházel kolem sebe spoustu mnohem zajímavějších podnětů, než bylo něžné či jiné pohlaví.

Inu - workoholik :)

P.S.:
Zajímalo by mne, koho má autorka z obou umělců raději?
Zdá se, že u ní, jako u ženy hledající ochranu u idola, vyhrávají Buonarottiho hranáči.
29. 09. 2010 | 18:32

Michal Macek napsal(a):

luba

byl ste v sixtinske kapli nazivo - jak se rika live?
29. 09. 2010 | 18:36

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, šestková kaple, bouda pouťová, blbě, jistě krásnými obrázky vymalovaná, teda volně podle já. Omlouvám se.
Veselé krizování...
http://wbgarden.com/nove/wb...
29. 09. 2010 | 18:46

Luba napsal(a):

Macek,
nebyl.

Měli tam zavříno za příčinou rekonstrukce.

Ale "Mojžíše" a "Pietu" a "Davida" jsem viděl, vnímal a zažil.
Parááááda! :)

Michelangelo Buonarotti byl vynikajícím specialistou na 3D-objekty.
29. 09. 2010 | 18:52

Luba napsal(a):

Zahrádko,
díky za ty krásné záběry!

Jo, jo. Římské pinie, rostoucí na rumišti bývalého impéria. A římská šiška z téhož.
Hezčí a dokonalejší výtvor, než lecjaká obdivovaná freska :)
29. 09. 2010 | 19:03

Michal Macek napsal(a):

Luba

ja tam taky nebyl ale rika se ze kdo to nevidel "na vlastni oci" tak to na nej tak nezapusobi.reprodukce a fotky nejsou s to zreprodukovat trojrozmernost tech fresek.tak mozna ze kdybychom to videli na vlastni oci tak prehodnotime nazor na michelangela jako na malire...
29. 09. 2010 | 19:04

Luba napsal(a):

Michale Macku,
určitě je to monumentální, "in natura" je to jiné, genius loci také zapůsobí, jakož i přítomnost jiných milovníků umění, ale když se mi to nelíbilo na obrázcích, v dokumentu nebo v knižních reprodukcích, tak tím těžko mohu být nadšen ve skutečnosti.

Ta kompozice je přeplácaná jak zámek Hluboká. Je to tak nějak předimenzované - inu, pro někoho Ráj, pro jiného hora masa :)
29. 09. 2010 | 19:28

Spolehlivý zdroj napsal(a):

Ad Luba (P.S.): Ano, autorka má skutečně raději Michelangela. Nikoliv snad pro ochranitelskou hranatost jeho mužných krasavců, nýbrž proto, že byl více básník, zatímco Leonardo byl více učenec. Vlastně cítí za Leonardovým nedostižným počinem jistou dávku dětsky bezciné zvídavosti. Tož tak.
29. 09. 2010 | 19:42

Michal Macek napsal(a):

Luba:

vzdyt vam to pisu - co vidite na fotkach vypada JINAK nez kdyz tam ste - vyspupuje to plasticky jako 3D - co vam na fotce prijde preplacane tak tam (pry) to pusobi uplne jinak...
29. 09. 2010 | 19:56

Michal Macek napsal(a):

luba:

ale nebudem se zbytecne hadat - kdyz se vam to nelibi tak se vam to nelibi - halt neni na svete genius ten aby se zalibil lidem vsem :D
29. 09. 2010 | 20:06

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, Lubo nevím či si kluk nebo holka, nicméně musím ti říct, že s obrázky, jak je jistě všobecně známo jsem neměl, nemám a doufám nebudu mít problém. Nicméně sixtýna mě zklamala na plné pecky, a jak já se těšil...
Ale je to jenom pomalovaný temný, řek bych přímo včíl přímo zatuchlý bunkr. Každá vatikánská chodba je stokrát lepčejší...
Ale jinak těch obdivuhodných 3D objektů je tam vůkol v římu poměrně dost...
Veselé krizování...
http://wbgarden.com/nove/wb...
29. 09. 2010 | 20:11

Michal Macek napsal(a):

luba

a jak se vam libi tohle?je to sice z jineho soudku nez italska renesance ale musim se priznat - miluju ten obraz....

http://upload.wikimedia.org...
29. 09. 2010 | 20:15

Luba napsal(a):

Zdroji,
Leonardo nebyl ani tak učenec, jako spíš samouk.
Tedy ve vědách. Naštěstí se nenechal svázat dobovým dogmatismem, byť v renesanční podobě. I proto se stal vynálezcem a vizionářem.
Nacházel souvislosti, které lidem závislým na dobovém kontextu zůstaly skryty.

Na básnický rozměr Michelangelovy osobnosti jsem úplně zapomněl. Autorka zřejmě na jeho dílo pohlíží skrze Schulzův filtr. Pak vidí i to, co my neznalí nevnímáme.
Kdo ví - třeba to tak nemyslel ani sám pachatel
"Vyhnání z Ráje" :)

http://is.muni.cz/th/52282/...
29. 09. 2010 | 20:16

wbgarden napsal(a):

Budu neustáel opakovat, leonardo, to mi sichr cosi říká...
Veselé krizování...
http://wbgarden.com/nove/wb...
29. 09. 2010 | 20:27

Holubář napsal(a):

Ano, co David prakem, já lukem, napsal Michelangelo v úvodu své sbírky básní patřičně renesančně uplakané, lež kouzelné. Myslím - zítra malujeme, knihovny vyklizené, nemohu ověřit, v tom bordelu....
Ale ověřovat nemusím, jak jsem s těmi veršíky krásně oblboval holky, někdy v hloubi minulého století. Tenkrát to byly ty chvilky svrchovaného niterného štěstí....

Dnes už mají jinou podobu, nejspíš "bohužel", ačkoliv i potěšení z vnoučat má svoje kouzlo :-)

Ano, milostivá, s Florencií nemůžete minout, to zjihne i takový cynik jako já. Byl jsem tam v roce 1995 poprvé s dámou, se kterou jsme si to slíbili v sedmnácti letech, tj. byli jsme čtvrt století ve skluzu. Ale stejně to bylo fajn.

Kromě obecně italských radostí, které Florencie nabízí, doporučuji palác Bargelo (snad to píši správně, neb knihovna mimo dosah, jak už bylo uvedeno). Donatello (píši správně?) kam se podíváš. A jeho David, nejsem kunsthistorik (narozdíl od uvedené dámy), ale podle mne působivější, než celý David Michelangelův. A ubytování? V malém hotelu Belestri u řeky Arno s výhledem na Ponte Vecchio.

A, ach, chianty classico v restauraci "U ohýnku", jak jsme si tehdy neuměle přeložili.

No, jdu sim jedno otevřít. Vesměs hezké vzpomínky. I z návštěv dalších, opakovaných.

Jak to, kurva, ty Italové dělaj, že je u nich tak fajn?

Díky, autorko, ano život je krásný!

Usněte dnes s vědomím, že jste obdivována a milována, byť jen platonicky.
:-)
29. 09. 2010 | 20:52

Michal Macek napsal(a):

holubar:

vcera byly nejaky statistiky sebevrazd rusko - 37 msicne,nemecko -28 mesicne,italie - 14mesicne....oni se tam i min sebevrazdi,asi maji ten zivot fakt hezci - jidlo,vino,signority,umeni,more....
29. 09. 2010 | 20:56

Holubář napsal(a):

Michal Macek:
Kdybychom byli blízcí přátelé, my dva, dovolil bych si důvěrnost, kterou si vůči vám dovolit nemohu.
To bych napsal, čistě přátelsky, "Neser, vole!"

Dovolená letos pryč (i mezi Řeky a Slovákyt radičně prima), venku plus děvět a déšť... Na stole spousta práce (naštěstí tedy) a zítra a potítří přijdou malovat půlku z těch sto osmdesáti čtverčních metrů.

A snít o Florenscii? Těžký úkol.
29. 09. 2010 | 21:03

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, všichni potenciální sebevrahové ozvěte se mi prosím na mail. Začneme spolu dělat a určitě vás to přejde. V česku je nádherně a život je jedna velká dovolená...
Veselé krizování bude líp...
http://ru.warnet.ws/img4/17...
29. 09. 2010 | 21:13

Michal Macek napsal(a):

holubar:

ani mi nemluvte ja byl letos jen tejden v chorvatsku a to navic v kvetnu a uz se nikam nepodivam letos... :(((
29. 09. 2010 | 21:15

Luba napsal(a):

Michale Macku,
Vy rád "Noční hlídku"?

Je to dobré, ale je v tom moc oleje.
Já raději něco méně barevného:
http://arts-graphiques.louv...

Něco záhadného:
http://nationalgallery.org....*/viewPage/5

Nebo něco našeho:
http://www.google.cz/imgres...
29. 09. 2010 | 21:24

Holubář napsal(a):

Michal Macek:
Tak se zkusme dožít příštího jara a léta. Pro návštěvu Toskánska nejlepší přelom duben/květen. K moři přelom srpen/září.

Výhodou podzimu je, že spolu s ním se blíží i další jaro.
To není z mojí hlavy :-)
29. 09. 2010 | 21:27

Michal Macek napsal(a):

luba:

jo me se moc libi - hlavne jak to je plasticke - ty postavy vepredu uplne vystupuji z obrazu.

u rubense se mi libi obrazy jak napsal prattchet "velkych nahych ruzovych zen" - sem halt uchylak :D

adolfa kaspara nenam - diky za tip
29. 09. 2010 | 21:33

Michal Macek napsal(a):

holubar

diky za nadeji - na jaro mam v planu navstevu trojmezi egypt/jordansko/izrael ale kdo vi jak to dopadne...tak tu zimu takz nejak prezijte...
29. 09. 2010 | 21:34

antoninovy napsal(a):

A kdo z vás, dámy a pánové viděl monumentální Habsburský sál v pražském Trojském zámku, tedy - přesněji v římské barokní, šternberské vile? Zde je ona úžasná technika Tromp Lóleil, s ilusí nových prostorů a tvarů dovedena takřka k dokonalosti. O vztahům k historii našich zemí monarchie nemluvě.

Těším se na případné sdělení zážitků.

Zdravím zde přítomné.

an
29. 09. 2010 | 22:42

Luba napsal(a):

Michale,
také rád zrzky? :)

S tou plasticitou máte recht:
http://www.artknowledgenews...

Zmínil jste se o malíři Merisim -Caravaggiovi. Kdysi jsem slyšel asociaci: Caravaggio = oheň na paletě. Tedy - emoce.
Naprosto jedinečné! Krása, naturálno, trocha brutality -
Viz "Juditka pitvá Holoferna":
http://www.caravaggio-found...

Zajisté jste viděl onen povedený životopisný film s působivou hudbou:
http://www.youtube.com/watc...
29. 09. 2010 | 22:43

Luba napsal(a):

Houby oheň! Krev na paletě.
Je to kniha o Caravaggiovi.
Ještě že jsem zagůůůglil:

http://knihy.abz.cz/prodej/...

I když oheň tam měl taky. :)
29. 09. 2010 | 22:54

Ivan Hochmann napsal(a):

Před léty jsme cupitali s přítelem třetí den po hřebenu Nízkých Tater a nepotkali živou duši.
?
"To víš,teď je taková doba.Spousta lidí jezdí do Říma.Paříže,Florencie.....a to je dobře.
Přece ti zde nechybí?!"
Odvětil pard na němou otázku.

Další den večer sedíc na kamenech vrcholu Královy Hole, pozorujíce někde vzadu nad Donovaly právě se na obloze tvořící vidmo........
Příroda nám 4dny kouzlila.....
Ani se nám nechtělo dolů......

Minulý týden mě přítel poslal odkaz:
http://www.vatican.va/vario...

Několik následujících dní jsem procházel palácem a přemýšlel kolik duší tam stálo v němém obdivu nad lidskou invencí a umem.
Do Říma už ve svém nynějším životě nepojedu.

Ale viděl jsem vše co jsem vidět chtěl.S citem a emocí vrchovatou mírou.
Ty chvíle o níchž paní Danielo je v úvodu blogu řeč jsou stavebními kameny lidského štěstí.
A my bídní smrtelníci bychom měli skládat kámen ku kamenu,
a až na stará kolena nalehne tíha věku,
bychom mohli vybírat z pokladnice vědomí,
segmenty oněch obrazů roztroušené v labyrintu vzpomínek.

Od zrození do zániku je těch střípků opravdu příliš málo.

Ivan.
30. 09. 2010 | 00:30

Ivan Hochmann napsal(a):

¨Návod:

Postavte se v Collona Chapelle tváří vzhůru,zašrenkujte do poloviny výšky a roztočte kurzorem oko kamery od nasvícených balustrád po stropní artefakty.

Pak běžte spát.
Dobrou noc.Ivan.
30. 09. 2010 | 00:46

dennis napsal(a):

Kraticka poznamka k autorcine textu: "...pruzracny interier... pusobi po barokni prepjatosti jinych svatostanku..." Autorka naznacuje ctenarum, ze na svych turistickych trasach nejdrive navstivila barokni svatostanky a pak obdivovala renezancniho genia Michelangela Buonaroti. Ten jiste mel k baroku velmi blizko, kdyz vlastne ve sve dobe a svym dilem rozvinul a zavrsil etapu renezance. Tu pak nasledovalo obdobi baroka.

Michelangelo da Vinciho pry uprimne nemel rad. Snad proto, ze to byl frajirek a nechal se doprovazet krasnymi jinochy, coz hluboce zbony Buonaroti z duse nesnasel. Mi osobne se taky da Vinciho obrazy libi vic nez Michelangelovy, tak jako se mi sochy M. Buonarotiho libi vic nez ty od da Vinciho. Mozna to bude tim, ze Michelangelo nemaloval oleje a jeho fresky jsou vetsim dilem socharovy projekty do rovnych nebo zvlnenych ploch. Sam sebe nikdy nepovazoval za malire, lec sochare. I kdyz po japonskych restauracnich pracech byla v Sixtinske kapli odhalena puvodni okouzlujici barevnost Michelangelovych fresek.
30. 09. 2010 | 00:52

Ivan Hochmann napsal(a):

Jane,

mám ty Tvoje římské pinie založené už půl roku někde v zálohách ale znovu jsem hleděl na tu nádheru s otevřenými ústy.

Dík Ivan.

P.S.Mám dojem,že jsi tu svoji zahradu ozvučenou mými Pink Floyd - Maroned ani neotevřel,viď?
30. 09. 2010 | 01:01

Luba napsal(a):

Ivane,
díky za ten basiličí odkaz :)

Krááásné!
30. 09. 2010 | 11:56

Milan Bukovecký napsal(a):

Ivan Hochmann

Já vím, že jsi hravý. Tak jsem se zamotal a zasmál v Římě, že jsem zapomněl na dobu, kdy jsi mlčel. I Wbgarden je hravý a dělník fotografie. Tož tak, někdy zase na vi.

Milan Bukovecký
30. 09. 2010 | 13:05

Ivan Hochmann napsal(a):

Nazdar Milane,

mám smutný plačtivý den.

Tak jako se musí tělo patřičně unavit,aby mohlo zase klidným spánkem síly nabýt,
Tak je třebas odmlky,nutné k reminiscencím a sebereflexi.

Je ale děsně k zlosti usnout a už se neprobudit.
Tak jak se to stalo Zdence a nyní i příteli Vladimírovi.

Tak jako si vyčítám ,že jsem neměl ambici prosekat se trním a odstranit kolovrat,tak si vyčítám,že jsem planými řečmi ztratil možnost vzácné komunikace.

Teď mě chybí nejen odchozí,nýbrž i pokora,invence a naděje.
Mám zlost,slabé nervy a neustálé tělesné bolesti.
Je to tady na hovno!

Ale neztrácel jsem čas,nemaje nic na práci.Shltal jsem všechny Tvoje antagonismy,příměry a nadnesené příběhy s hořkým koncem.
Dokonce jsem se přinutil vlézt do saka po mrtvých a přikrýt se kabátem z ostnatých drátů.
Nebylo to nic pro mě,však víš!
Učinil jsem vyjímku jen dík tomu obrýlenému,usměvavému pánovi v pruhované kravatě a tmavomodrém saku.

Je to ale normální.Zapomínáme na doby mlčení a zůstavají nám v paměti dryáčnické výlevy laciných hádek a přiblblých slovních úletů.

Zase se někdy ozvi .Ivan.
30. 09. 2010 | 16:06

Milan Bukovecký napsal(a):

Ivan Hochmann

Ivane díky. Mám rád Tvou moudrost a exprese. Vždy se divím těm namyšleným, jak se do Tebe strefují a Ty hledáš správná slova, abys pak vyrazil plný údivu, jak Tě ta minulá doba dohnala i teď, na prahu stáří a myslíš si, že na ně nemáš. Máš Ivane, máš. Nejsou lepší. Zkušenost a umanutost z Tebe dělají neporazitelného. Tvůj plačtivý den je i můj plačtivý den.
Rány osudu a bolesti jsou velké, nepřenositelné. Mám pocit, že se pomalu učíš s tím žít. Určitě máš kolem sebe blízké osoby, které potřebují tvůj rozum a rozměr. Jsem rád, že se věnuješ i mě, který kolem Tebe jen prošel. Údiv, který jsem vstřebal z Tvých slov je pohlazením pro věci příští. Těším se z Tvého návratu, přeji uzdravení a stále bystrou mysl.

Milan Bukovecký
30. 09. 2010 | 21:34

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, pánové zdravím a ctěnou jistě blogerku též a její hledění do věčnosti. Tiše závidím….
Ivane, především přeji by tě co nejdřív opustilo vše zlé. Co se však týče tvé otázky, tak musím ti drobet oponovat. Není to tak dávno, co jsem tvoji prezentaci pouštěl na jakési besedě. Požádali mě dost narychlo a já nemohl najít svoje zabordelené disky a pak jsem si vzpomněl.
I.H. Vypálil jsem si tě, synku a pustil dychtivým. Potlesk na otevřené scéně, řekl bych.
Jinak co se týče Řyma, tak jsem tam musel z rodinných důvodů. Žena chtěla. Tři nádherné květnové dny. Denně jsem dělali tak dvacet až třicet km pěšourem. O foťák se opírám už od základky kdy jsem kvůli jedné tmavovlásce platonicky navštěvoval fotokroužek. Včíl zrovna skenuju orwa z konce šedesátejch. Stavba kravínu kdesi za Kyjevem.
Ešče k Řymu, je neuvěřitelné čeho jsou lidi schopni. Tolik pobořené a zdevastované geniality. Místo by dál velebili odkazy předků tak ničí. Naštěsti pro nás neměli už sílu odklidit trosky. No a pak postaví tohle. Chápe to někdo …
Veselé krizování bude líp…
http://wbgarden.com/nove/wb...
30. 09. 2010 | 22:25

Ivan Hochmann napsal(a):

Ahoj zahradníčku,

Připoměl jsi mě priority mé ženy i moje.Oba jsme studovali francouzskou literaturu od Petrarky po Merleho,měli rádi svoboduvolnostbratrství a francouzskou kulturu všeobecně.
Na rozdíl od pámbíčskářských maffioso.Vyjma starobylých památek středověkých kultur.

Proto jsme si k jednorázové návštěvě vybrali Paříž.
Také jsme naběhalidenně těch 30km,abychom zabsorbovali co nejvíce.Byl a doposud je to pro mě nejvýraznější kulturní zážitek.
Stihli jsme Poklonu kulturním velikánům na hřbitově v Montmártru,překvapení v Sacre Coeur,varhanní concert v St.Eustach,výstavu holografické techniky,úprk z dryáčnického betonového monstra Defénse, výhled z Eifellovky,nádhernou procházku z Tuilerijských zahrad přes obelisk na Concord,Chances Ellyseés k Vítěznému oblouku,emoce u Pompidou Center,kde hráli mladý japonec a angličan na dvě kytary Beatles.
Něco takového jsem v životě neslyšel.Tam mě také popadla vnitřní zlost na komunistické svině,které nám tak ničili životní prostředí.Došlo i na slzičku štěstí z naprostého pocitu svobody a volnosti.
Když to dnes vyprávím,málokdo to pochopí.

Chápal to jen přítel Vladimír,který mě zase vyprávěl, jak jezdí po světových kulturních památkách kanaďané.

Nějak moc si poslední dobou uvědomuji souvislosti.

Ivan.
01. 10. 2010 | 09:24

MaraHewitt22 napsal(a):

freelance writer
06. 08. 2011 | 17:57

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy