Jakýsi politolog během volebního kolotoče z televizní obrazovky téměř hystericky řičel, že ANO volila půlka národa a druhá půlka dala hlas SPD. Okamura sám se také holedbal půlkou národa. Tenhle nesmysl ovšem nešíří jen někteří vědci a politici, totéž se týká i novinářů. Podstatnější jsou však otázky spojené se zachováním liberální demokracie.

ANO volilo 17,87 % voličů

Redaktoři médií neustále tvrdí, že tu kterou stranu volilo určité procento voličů. To je pravda, avšak pouze z těch voličů, kteří dorazili do volebních místností. Redaktor například řekne: „ANO volilo téměř třicet procent voličů.“ Při zjednodušeném, klipovitém vnímání, které je v naší civilizaci bohužel již obvyklé, to opravdu zní tak, jakoby třetina národa volila ANO. Skutečnost je ovšem jiná. V České republice žije přes deset a půl milionu lidí. Z toho oprávněných voličů je momentálně 8 395 132. ANO volilo 1 500 113 lidí, což je 17,87 % ze všech oprávněných voličů. ANO nevolilo celkem 6 894 499 oprávněných voličů. A kdybychom to měli vypočítávat z „celého národa“ procento by pochopitelně bylo ještě nižší. U dalších stran je to stejné.

Jak zachovat demokracii

Rozhodně z toho nemůžeme odvodit jak by dopadly volby, kdyby přišlo více voličů, protože nevíme, pro koho by hlasovali. Mohlo by to dopadnout mnohem hůř, ale i mnohem lépe než nyní (hůř i lépe každý podle svého). Volání po vyšší účasti voličů či dokonce po dodržování „občanské povinnosti volit“ je proto iluzorní. Prakticky totéž se týká „kroužkování osobností“. Tato naivní akce vrcholila před minulými volbami do sněmovny, po nichž se však co do politické kultury nezlepšilo nic, spíše naopak.

K zachování liberální demokracie je třeba něčeho jiného než iluzorních požadavků a naivity. Babišovským populistům a fašistům Tomia Okamury by měly čelit tzv. tradiční demokratické politické strany (jak se o nich neustále mylně tvrdí). Jenže ty by napřed musely projít opravdu silnou vnitřní katarzí a získat tak pozornost těch voličů, kterým dnes nestojí za to, aby se jimi zabývali. Jenže, jak se znovu a opět ukazuje, tyto strany nejsou něčeho podobného schopny.

Z ODS se stala xenofobní sekta, která by ve jménu bezpečnosti nejradši vyzbrojila celý národ a tím dala vzniknout různým nelegálním milicím. ČSSD zhnědla natolik povážlivě, že tím část voličů odpudila - pro jiné voliče však byla i tak hnědá málo, proto přeběhli k Okamurovým fašistům. TOP 09 a STAN svou naprosto asociální politikou ve vztahu k nezaměstnaným (především k Romům z ghet) legitimizovaly rasistické předsudky ve společnosti, lidských práv přitom měly plná ústa. O komunistech škoda hovořit, ti jsou prostě nepoučitelní, do jejich čela se nyní dere nejznámější stalinista Skála. A Zelení nejsou, bohužel, momentálně schopni oslovit více voličů, aby se do sněmovny dostali. I je nyní čeká hledání, jakou cestou se vydat. (Podrobnosti o těchto stranách najdete v mých předvolebních úvahách, odkazy dávám pod tento článek.)

I na bídě těchto stran nesou svoji vinu média, která v rámci falešně pojímané státotvornosti málo tlačila na politiky, aby veřejně přiznali svoje chyby a poučili se z nich - nic takového se bohužel nedělo a neděje. Ani většina novinářů si příliš neuvědomuje svou roli v demokratické společnosti.

Nová politická strana

Jedním z nástrojů v zastupitelské demokracii legitimním, je založení nové politické strany či hnutí, což se nejvíc ozývá právě v momentech, kdy je demokracie ohrožena. K tomu, aby strany prošly nutnou vnitřní katarzí, je třeba zvýšit konkurenci na politickém trhu. Volné místo je ve středu politického spektra, kam se dnes dají zařadit snad jen lidovci. Ti však mají dlouhodobě nízký volební potenciál.

Nová strana by mohla oslovit sice kritické, ale přesto zastánce Evropské unie, lidi, kteří u nás chtějí přijmout válečné uprchlíky, ale jen po dobu válečného konfliktu v jejich zemi. A kteří oprávněně žádají rychlé vypovězení cizinců brojících proti demokracii a lidským právům, a postavení před soud všech, kteří vyzývají k násilí na druhých (to se týká jak islamistů, tak i českých neonacistů a fašistů). Fungující justice dodává lidem pocit jistoty a spravedlnosti i v tomto směru.

Mohla by zaujmout i snahou odstranit zemědělské, potravinářské a další dotace pro velké firmy a družstva, čítající každý rok desítky miliard korun, na něž jsou tradičně přisáti lidovci a novodobě ANOfert. Tyto dotace od příchodu ANO do vlády strmě stoupají. A namísto podpory bohatých politiko-podnikatelů dostat tyto peníze na venkov jiným způsobem - malým a rodinným farmám, nově vzniklým družstvům různých typů, například zahrádkářským, zpracovatelským, řemeslnickým či pro drobnou výrobu a opravy apod. V rámci toho by bylo možno podporovat vnik družstevních prodejen, aby byly schopny konkurovat kartelu prodejních řetězců apod. Lidé na venkově a v menších městech by se tak stali soběstačnější. Získat venkovské voliče je obtížné, když na ně nemyslíte.

Nápadů, jak změnit život lidí k lepšímu, je pochopitelně více. Jen tu zatím není strana, která by se jimi zabývala. Populistům a fašistům je to ukradené, těm jde opravdu jen o moc a vlastní zájmy. A "tradiční demokratické strany" degenerovaly na partu do sebe zahleděných pašalíkářů.


Pět dílů cyklu KOHO NEVOLIT.
KOHO NEVOLIT, díl I. - hnutí ANO (a KDU-ČSL)
KOHO NEVOLIT, díl II. - ODS
KOHO NEVOLIT, díl III. - ČSSD
KOHO NEVOLIT, díl IV. - TOP 09 (+STAN)
KOHO NEVOLIT, díl V. - Okamurovi fašisti, KSČM a další extremisté

KOHO VOLIT - Zelení, Piráti