Dennodenně a nejen v souvislosti s volbami se píše a hovoří o domácí politické a sociální krizi, jejích kořenech a následcích. A ve světě zuří krize hodnot, provázená genocidami a novými hřbitovy, které se na mapě světa objevují s nepředvídatelností překračující meze lidské představivosti.

Zlo se stalo banalitou a banalita neodmyslitelnou částí každodenního života, s nimiž se čile obchoduje, vedou se o nich summity, hledají se prostředky na pomoc obětím, které už dávno přestaly být lidmi v širším duchovním chápání a přijímaní tohoto slova a světa.

Chtě nechtě proběhlo tohle člověku hlavou, když v zajetí virtuálního světa, komentující skutečné události na Blízkém a Středním Východě, zazněl hlas z lidu (hlas boží?) – Kdyby nám tam něco hrozilo, tak nás tam neposlali – (ČT24, 5. 9. 2013, Události).

Řeč běžela a diskuse se vedla na televizní obrazovce mezi představitelem cestovní kanceláře a úředníkem ministerstva o tom, zdali je bezpečné cestovat do Egypta. Do země zmítané dlouhodobými nepokoji, do země, kde jen za poslední týdny padlo na vrub bratrovražedným nepokojům dalších několik set lidí, jak uvádějí zahraniční webové stránky. I ty se vytrácejí v anonymitě onoho zaběhaného sousloví ´stovky lidských obětí´, jejichž počet v dané situaci stále přibývá, aby se snadněji obešla další slovní bagatelizace, jak se v dané zemi „situace stabilizuje“.

V oné diskusi se moderátor pídil po pochybné pravdě ještě pochybnějšího rozvažování, kde mimo jiné zaznělo, - chceme na té situaci vydělat -, anebo - doporučujeme nejezdit, ale nezakazujeme to -. Potvrdilo se, jak virtuální a ošidná je diskuse o takzvané svobodě rozhodování ve světě, kde chybí elementární lidská slušnost, úcta k sobě a druhým.

Kde v sousedství násilí a smrti se v jedné a téže zemi dokáží bezstarostně opalovat turisté v letoviskách, protože je to cenově výhodné. Kde místo vážnosti cennosti života a lidských zejména mají nad nimi navrch skandálně nízké ceny zájezdů jako jejich popření, zjednodušení a náhražka


Heřman Chromý