The Wingmen: Příběh československých pilotů a leteckých mechaniků ve službách Státu Izrael
Na tomto projektu spolupracovaly fotografka Pavlína Schultz a autorka textů Irena Kalhousová během jejich pobytu v Tel Avivu. Cílem bylo připomenout významnou událost, která formovala česko-izraelské vztahy a také vzdát hold generaci, která se zásadním způsobem podílela na vítězství Izraele v jeho válce za nezávislost. Autorky tímto děkují všem účastníkům za jejich ochotu a čas.
Netanjahu to už nemá jisté
Izraelci se toto úterý vydají k předčasným volbám. Rozhodl o nich v prosinci minulého roku současný premiér Benjamin Netanjahu poté, co začaly narůstat neshody v jeho pravicové koalici. Netanjahu tento krok mohl učinit s poměrně lehkým srdcem, neboť ještě před třemi měsíci se jeho pozice zdála neohrozitelné. Na izraelské politické scéně se nezdál být nikdo, koho by si Izraelci dovedli představit v pozici premiéra, od kterého čekají, že bude dostatečně zkušený a schopný, aby byl schopen čelit hrozbám ze strany Iránu, ISIS, Hamásu, či Hizballáhu. Netanjahu se také zdál neohrozitelným vůdcem izraelského pravicového tábora, který podporují osadníci, mnozí náboženští Židé, a ti, kteří nemají velkou důvěru v možnou dohodu s Palestinci. A tato skupina dnes představuje v Izraeli většinu.
Jak rozdělit USA íránskou hrozbou
Premiér Izraele Benjamin Netanjahu pronesl v americkém Kongresu životní projev. Varoval nejen americké zákonodárce, ale celé mezinárodní společenství před možnými následky špatné dohody o íránském jaderném programu. Ale nejen kvůli tomuto tématu vyvolala Netanjahuova návštěva ve Washingtonu už předem velké emoce. Otřeseny jsou totiž i některé dosavadní jistoty americko-izraelských vztahů, jako je v první řadě fakt, že podpora Izraele byla dosud v USA vždy nadstranickou otázkou, kde mezi republikány a demokraty nebyl zásadní rozdíl.
Tahle válka není pro mír
Stovky mrtvých Palestinců, desítky zabitých Izraelců, Gazané, kteří žijí v permanentním strachu z izraelských náletů a Izraelci, kteří denně běhají do krytu před raketami létajícími z Gazy. To je realita konfliktu, který opakovaně propuká mezi Hamásem a Izraelem. Bohužel ani současné kolo násilí nemusí být poslední, protože strategie hlavních aktérů zůstává v zásadě neměnná.
Izraelci a Palestinci na prahu další krize
Ani po týdnu masivního zásahu izraelských bezpečnostních složek není jasné, zda-li se povede osvobodit tři židovské studenty, kteří byli uneseni při cestě ze školy na Západním břehu. S přibývajícím časem se snižuje naděje na jejich úspěšné osvobození a začíná být jasné, že únos bude mít výrazné politické a bezpečnostní následky.
Arikovo poslední sbohem
Sobotní klidné odpoledne, kdy si mnozí Izraelci užívali krásného slunečného dne, přerušila zpráva o smrti Ariela Šarona. Po osmi letech v kómatu se jeho zdraví začalo poslední týden rapidně zhoršovat. Zpráva o jeho smrti tak sice nikoho nepřekvapila, ale přesto na mnohé silně dopadla. Ariel Šaron zcela jistě patřil k velmi kontroverzním osobnostem, ovšem jeho životní dráha je velmi úzce spojena s historií státu Izrael. Jeho odchodem odešel jeden z posledních izraelských představitelů, který byl u všech klíčových událostí, které tento stát zažil.
Průlom, či jen odklad bomby?
Po letech marných jednání mezinárodního společenství s Íránem o jeho jaderném programu se v neděli nad ránem svět dozvěděl, že během jednání v Ženevě došlo k prozatímní dohodě. Írán na příštích šest měsíců zmrazí svůj jaderný program výměnou na mírné zvolnění sankcí. Tato dohoda ovšem vyvolává jednu zásadní otázku: jedná se o první krok k finální dohodě, která zaručí, že íránský jaderný program nemá vojenské ambice, nebo Írán získal klid k tomu, aby mohl v tichosti tajně pokračovat v jaderném výzkumu a navíc půlroční jistotu, že proti němu nebudou uvaleny další sankce? Írán se sice zavazuje, že neutralizuje své zásoby vysoce obohaceného uranu, jinak se ale nemusí vzdát téměř žádných podstatných zařízení, které mohou sloužit k výrobě jaderné bomby. Zůstane mu odhadem 9 tisíc kil nízkoobohaceného uranu, 18 tisíc centrifug, a téměř hotový reaktor na výrobu plutonia v Araku. Ženevská dohoda tak prakticky neprodlužuje čas, který Írán bude potřebovat na výrobu jaderné zbraně, pokud se rozhodne ji získat.
Zlý muž Lieberman se vrací
Do pozice izraelského ministra zahraničních věcí se vrací kontroverzní politik Avigdor Lieberman. Umožnilo mu to rozhodnutí soudu, který ho zprostil z obvinění podvodu a porušení důvěry tím, že do pozice velvyslance jmenoval člověka, který mu předal informace o vyšetřování, které proti němu bylo vedeno v Bělorusku. Nejvyšší státní zástupce se po 17 let pokoušel Liebermanovi dokázat závažné ekonomické trestné činy. Když neuspěl, zkusil alespoň zastavit Liebarmonovu politickou kariéru obviněním z relativně malého přečinu. Ani to se ovšem nepovedlo, díky čemuž je tedy Lieberman z právního hlediska zcela čistý muž. Přesto v Izraeli není mnoho těch, kteří by si věřili tomu, že Liebermanovo podnikání bylo zcela košer. Jeho pokračování v politice přispívá k pocitu, že korupce mezi nejvyššími politickými představiteli není v Izraeli ničím výjimečným.
Angličtina a přátelský tón. Jiný Írán?
Bude tento rok průlomovým rokem v otázce íránského jaderného programu? Dospěje mezinárodní společenství a Írán k takové dohodě, která by na jedné straně ujistila svět o tom, že Írán neusiluje o jadernou zbraň a na straně druhé nevyvolala v Íránu pocit, že byl donucen přijmout dohodu, které dostatečně nerespektuje jeho právo na vlastní jadernou energii?
Jak kdysi hlučný Hamás oněměl
Přežije mapa Blízkého východu, tak jak vznikla ve 20. století? Přetvoří se síť spojenectví a koalic? To jsou otázky, které vyvstaly v souvislosti s občanskou válkou v Sýrii a s nástupem politického Islámu v mnohých státech Blízkého východu a severní Afriky. Regionální nejistota dopadá i na aktéry, kteří nehráli v arabských revolucích hlavní roli.