Když jsem se dozvěděl, co se stalo Johnu Malkovichovi v Praze, odložil jsem noviny a zatelefonoval Nývltovi, který je odborníkem na ochranu bezpečnosti zahraničních hostí.

"Je pravda, že Malkoviche okradli?" zeptal jsem se ho.
"Jeho osobně ne," opravil mne Nývlt, "vykradli jen jeho hotelový pokoj."
"Copak to není totéž?" podivil jsem se.
Nývlt mi vysvětlil v čem spočívá rozdíl.
"Zloději mohou okrást osobu přímo. Alep pokud vykradou hotelový pokoj, je to něco jiného."
"Já v tom žádný rozdí nevidím."
Nývlt pravil, že to je tím, že nejsem odborník a profesionál. Lupič může předem vědět, kdo v hotelovém pokoji bydlí, ale taky nemusí. Může vykrást pokoj bez ohledu na hosta.
"Malkovich měl smůlu. Kdyby bydlel v jiném pokoji, nemusel o své věci přijít."
"V tom případě by byl ale okraden stejně někdo jiný," namítl jsem.
"Jistě, ale nebyl by to Malkovich," řekl Nývlt.
"Copak to není jedno?" užasl jsem.

Nývlt pravil, že je vidět, že se vůbec nevyznám v pojetí české bezpečnostní služby. Pokud by zloděj vnikl do pokoje aniž by věděl, kdo v pokoji bydlí, jednalo by se o krádež naslepo - odborně krádež NSLP. Jestliže vnikl do hotelového pokoje a věděl předem, že jde okrást Malkoviche, jedná se o osobní krádež, neboli krádež OSOB.
"Jaký je v tom rozdíl?"
"Velký. Obě krádeže se vyšetřují stejně, ale okradení neznámého hosta se nevěnují media tiskové agentury.
"Není to tedy taková ostuda?"
"Je to sice nepříjemnost, ale nesmíš zapomenout, že na druhé straně taková věc jako s Malkovichem přinese hotelu a celému koncernu zdarma a celosvětově velkou publicitu."
"Chceš říct, že to podniku vlastně vyhovuje?"
"K tomu se odmítám vyjádřit," pravil rázně Nývlt.
Ale hned dodal, že pokud by si hotel měl u Malkoviche nebo u Jacka Nicholsona nebo u Lady Gaga objednat reklamu o tom, jak jek je hotel bezpečný, stálo by to hrozné peníze.
Zeptal jsem se ho, proč v tak drahém hotelu, s cenami od 700 do 3200 euro za noc nefungovala bezpečnostní služba, tak, aby ke krádeži vůbec nedošlo.
"Bezpečnostní agentury na takové věci nemají čas," sdělil mi Nývlt
"Jak to?"
"Mají plné ruce práce."
Pak se omluvil. Špěchá. Má důležitější úkol. Zajímalo mne jaký. Ochotně mi to prozradil.
Čeká ho náročný odposlech opozičního politika na nákladovém nádraží.

/psáno pro LN/