Jak snadné je být soudcem a jak těžké je být spravedlivým člověkem. Jak snadné je pohrdat penězi, když je nemáte, a jak těžké je s nimi dobře a moudře hospodařit. Jak snadné je někoho uhodit a jak těžké je někomu odpustit. Jak snadné je poukázat na chybu druhých a jak je těžké vidět svou vlastní. Jak snadné je jít s davem a jak těžké je stát v jeho čele. Jak snadné je stěžovat si na nepřízeň osudu a jak je těžké vzít ho do vlastních rukou.

Jak snadné je někoho pošpinit, urazit nebo zostudit v komentářích na nějaký „blog“ a přitom se tvářit jako člověk s názorem, jako člověk nad věcí, člověk, co všechno ví a zná a na všechno má rychlou a pohotovou odpověď. Jak je snadné někoho zesměšnit nebo z něj udělat hlupáka, nečestného nebo nemravného člověka.....a jak těžké je smysluplný a srozumitelný text napsat.

Předpokládám, že přesně v tento moment se na mou hlavu snese vlna nesouhlasu, rozhořčení, urážek a možná i hněvu hlavně těch, kterých se právě tohle týká.

„Vždyť máme demokracii a každý si přece může říkat, co chce, ne?“ slyším jejich komentáře. „Máme svobodu, každý má právo na svůj vlastní názor, každý přece může všechno“. A tak dále, a tak dále......

Jistě má každý právo na názor, ale je třeba vážit slov, které člověk používá a vyvarovat se těch, která nepatří do slovníku slušných lidí. Výklad demokracie jako území, kde se může všechno, je velmi falešný a zavádějící názor, který má blízko k anarchii, chaosu a společenské zvůli. Obávám se, že tohle není smyslem demokracie. Nechci zde nikoho poučovat o tom, co demokracie je a co není, ale pro porozumění jejím principům mi dovolte malé přirovnání. Jistě, každé přirovnání kulhá, ale o to snad nejde, podstatné je porozumění smyslu věci.

Tak tedy: představte si, že jedete autem po silnici. Je to veřejný prostor a tedy je otevřený všem. Je to prostor také svobodný, protože je jen na vás, jaký cíl si zvolíte. Dalo by se snad i říct, že je to (v přeneseném slova smyslu) také prostor demokratický, protože zde není rozdíl mezi tím, zda jedete starou škodovkou nebo novým mercedesem, nebereme-li v úvahu jízdní vlastnosti nebo pohodlnost cestování. Bohužel silnice je prostor omezený a nejste na ní sami. Je tedy jen přirozené, že abychom se tam všichni vešli, každý musí dodržovat určitá a přesně definovaná pravidla – v našem případě pravidla silničního provozu. A tato pravidla platí pro všechny stejně. Platí jak pro chodce, cyklistu, řidiče osobního nebo nákladního auta, řidiče tramvaje, tak pro kohokoliv jiného, kdo silnici používá. Nezáleží na pohlaví, barvě pleti, vzdělání, povolání, politické příslušnosti, společenském postavení, náboženství ani na čemkoliv jiném.

Pokud se však svobodně rozhodnete, že ta pravidla dodržovat nebudete, musíte počítat s tím, že se dostanete do problémů. Pokud překročíte povolenou rychlost, pojedete v protisměru, budete předjíždět v nepřehledné zatáčce, pojedete na červenou, nedáte přednost v jízdě nebo jakkoliv jinak nebudete respektovat společná pravidla hry, tak pokud vás chytí policie, v nejlepším případě zaplatíte pokutu. Ale nejde o tu pokutu ani policii, nejde o to, že vás někdo neustále hlídá nebo kontroluje. Jde tu o vás samotného. Pokud budete havarovat, poškodíte si méně nebo více svůj vlastní majetek nebo i zdraví. Pokud to dopadne hůř, zaplatíte svůj mylný výklad demokracie vlastním životem a v ještě horším případě životem druhých lidí nebo i vašich nejbližších. Vás pak čeká vězení anebo - což je daleko větší trest - musíte do konce života žít se špatným svědomím. Člověk musí vzít za svá svobodná rozhodnutí zodpovědnost sám a dobrovolně. Bez toho, aby mu někdo neustále říkal nebo připomínal, co se smí a co ne.

V demokracii nejde o to, že si každý může dělat nebo říkat, co chce, ale jde tu právě o tu zodpovědnost za vlastní činy nebo slova. Jistě má každý právo na vlastní názor a předložit ho k veřejné diskusi či kritice, pokud však to opravdu názor je. Názor bez dobré argumentace není žádným názorem. Není nutné s ním souhlasit, je možné ho i odmítnout, je možné vysvětlit, v čem onen názor kulhá nebo v čem je špatný a předložit názor lepší. Kritika nespočívá v negaci a odmítání, kritika spočívá právě v podívání se na stejnou věc z jiného zorného úhlu, z jiné perspektivy. Dobrá a smysluplná kritika přináší do diskuse nový pohled na stejnou situaci. Kritika se snaží obohatit nebo objasnit kohosi názor o další aspekty, podpořit ho a nebo naopak vyvrátit, pokud je založen na chybách, omylech, polopravdách nebo lžích. Smysl demokracie se naplňuje v pravdivé diskusi, ve smysluplné řeči a v zodpovědném jednání.

Obracím se k těm, co tak snadno a rychle píší komentáře k „blogům“. Některé jsou věcné a obsažné, ty jsou jistě přínosem. Jiné jsou prázdné a není v nich nic víc, než tlachání. Obracím se k těm, co nemají daleko pro hrubé slovo, urážku, nadávku, tykání, zákeřné výpady a píší nic neříkající a nic neřešící komentáře. Jak snadné je vyslovit soud nad jedním dílčím úsudkem, jednou větou, jedním slovem. Jak snadné je ho vytrhnout z kontextu a ignorovat celek, souvislosti, smysl obsahu, smysl toho, co chce člověk říct. Jak snadné je odmítat něčí myšlenku, protože odmítnutím člověk nic neriskuje. Jak snadné je postavit se na stranu ukřivděných, protože ti jsou vždycky v právu. Jak snadné je být skeptikem, protože optimismus je pokládán (ovšem mylně) za slabost. Jak snadné je odmítat názory druhých, když nemusíme formulovat své vlastní.... A jak snadné je to všechno udělat z pozice anonymity, bez uvedení skutečného jména, adresy, profese, fotografie, bez uvedení toho, co je člověk zač..... jak snadné a jak zbabělé. A jak je těžké o věcech poctivě přemýšlet.