Kabinet Gordona Browna dnes oficiálně oznámil, že podpoří stavbu nových reaktorů ve Velké Británii. Odůvodňuje to potřebou snižovat emise skleníkových plynů a snížit závislost na dovozech. Další jaderné elektrárny však klimatu ani nezávislosti prakticky nepomohou, naopak vytvoří vážný problém.

Rozhodnutí britské vlády má spíše symbolický význam, po praktické strance toho zatím příliš nemění. Investorům ve stavbě nových reaktorů dosud nebránilo nic kromě rozumu, protože jaderné elektrárny jsou příliš drahým a riskantním podnikem. To se Gordon Brown nyní snaží změnit, když firmám slibuje urychlení povolovacího procesu (na úkor účasti veřejnosti a posouzení bezpečnosti).

Kromě toho nyní na zadních stranách nové energetické politiky (odstavec 3.52) výslovně zakotvil princip, že pokud na likvidaci elektráren a odpadů nebudou stačit vytvářené fondy, uhradí tyto náklady stát. Učinil tak navzdory předchozímu ujišťování o tom, že vláda nebude nové bloky dotovat a že veškeré náklady budou muset nést elektrárenské firmy. To není bezvýznamná věc, což dokládá fakt, že státní pokladna bude muset uhradit astronomických 72 miliard liber – asi 2,5 bilionu korun - za likvidaci dědictví, které za sebou nechávají současné britské reaktory pokrývající asi pětinu tamní spotřeby elektřiny.

Možná by ale i tyhle peníze stály za to, pokud by nový plán splnil, co v souvislosti s ním Brown slibuje, totiž snížení skleníkových emisí a energetickou nezávislost. Jenže fakta jsou následující:

- I kdyby Británie postavila deset nových reaktorů, o čemž se nyní optimisticky mluví, snížilo by to emise skleníkových plynů o pouhá čtyři procenta, a to ne dříve než po roce 2025. To je údaj, který oficiálně přiznává sama vláda ve zprávě Komise pro udržitelný rozvoj. Devatenáct jaderných reaktorů, které dnes ve Velké Británii vyrábějí elektřinu, představuje pouhých 3,6 % tamní celkové spotřeby energie.

- Více než 85 % veškeré spotřeby ropy a zemního plynu ve Velké Británii se používá k jiným účelům, než je výroba elektřiny. Jaderné elektrárny nemohou nahradit ropu, která se využívá v dopravě. Nemůže téměř vůbec nahradit zemní plyn, který se používá zejména k topení a vaření. Plyn spalovaný v elektrárnách slouží především jako špičkový zdroj, který vyrovnává bilanci v rozvodné síti, takže ani zde jaderné elektrárny fungující v režimu základního výkonu příliš nepomohou.

- Plánované jaderné elektrárny dokonce ani nemohou nahradit výpadek v kapacitách v důsledku vyřazovaných starých jaderných i tepelných elektráren v příštím desetiletí. Elektrárenské společnosti i ve svých optimistických plánech počítají s tím, že v roce 2017 bude uveden do provozu teprve první z nových reaktorů. S ohledem na chronické skluzy při stavbě jaderných elektráren je realističtější počítat s tím, že se to nepodaří před rokem 2020.

Kritikové jaderného scénáře kromě toho upozorňují, že rychlejší a praktičtější řešení obou problémů – vysokých emisí i podílu dovážených paliv – spočívá v investování do zvyšování energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů a decentralizovaných energetických systémů, které dokáží mnohem zužitkovat energii primárního paliva mnohem efektivněji.

Pokud Británie například myslí vážně svůj závazek zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie na 15 % do roku 2020, musí zvednout jejich příspěvek zejména v oblasti výroby elektřiny. Pokud ale nyní přehodila výhybku směrem k jaderným elektrárnám, téměř jistě to způsobí, že na čisté zdroje v příští dekádě nebude dost prostředků. Kdyby se skutečně zahájila výstavba deseti nových reaktorů, pohltí to investici nejméně padesát miliard euro. Do roku 2020, do kdy bude potřeba nahradit odstavené zdroje a výrazně snížit skleníkové emise, z nich přitom nebude žádný užitek. A jak vyplývá z uvedených skutečností, i později by měly pro řešení obou problémů jen minimální přínos.

Upozornění: Postoje a názory vyjádřené v tomto textu jsou osobním hodnocením autora, nikoliv organizace Greenpeace.