Odkud pocházíte svými atomy?
Listoval jsem před pár dny svou oblíbenou knihou Sekyra od Ludvíka Vaculíka, mimo jiné abych si osvěžil následující skvostnou pasáž o původu atomů našich těl.
V této lesnaté míse hor sbírala se voda pro studny v dědině, a on ji pil. Travami vzlínala do kravských vemen. Formovala se v ovoci, a on je jedl. Tady je ložisko hmoty, z níž pocházejí atomy, které se shlukly v jeho tělo [...]
Uvědomuju si, že na ledacos jsem se už lidí ptal, ale jedna otázka mi ještě nenapadla:
"Odkud vy vlastně pocházíte svými atomy?"
A oni budou hledat, až najdou překladiště vagonů, dalších zpráv o sobě nebudou mít. Protože brambory pro jejich duši mohly přijet z Vysočiny, fosfor na kostičky od některého moře. Celí jsou z dodaných surovin místo z nějakého údolí. Hrůza, vždyť čeho se v nich mohu dovolat? Ani se neptám, ale jistěže milují svá překladiště nákladů a haldy rodné škváry. A protože ty se mění, ba je dokonce záhodno je měnit, přijali tito lidé princip změny a katastroficky jej přenášejí na hory a doliny, což je nedorozumění až k vraždě. Ztrácím jistotu, že toužím po domluvě s nimi. Není domluvy se syntetickými lidmi.
(Ludvík Vaculík, Sekyra, 1966)
V této lesnaté míse hor sbírala se voda pro studny v dědině, a on ji pil. Travami vzlínala do kravských vemen. Formovala se v ovoci, a on je jedl. Tady je ložisko hmoty, z níž pocházejí atomy, které se shlukly v jeho tělo [...]
Uvědomuju si, že na ledacos jsem se už lidí ptal, ale jedna otázka mi ještě nenapadla:
"Odkud vy vlastně pocházíte svými atomy?"
A oni budou hledat, až najdou překladiště vagonů, dalších zpráv o sobě nebudou mít. Protože brambory pro jejich duši mohly přijet z Vysočiny, fosfor na kostičky od některého moře. Celí jsou z dodaných surovin místo z nějakého údolí. Hrůza, vždyť čeho se v nich mohu dovolat? Ani se neptám, ale jistěže milují svá překladiště nákladů a haldy rodné škváry. A protože ty se mění, ba je dokonce záhodno je měnit, přijali tito lidé princip změny a katastroficky jej přenášejí na hory a doliny, což je nedorozumění až k vraždě. Ztrácím jistotu, že toužím po domluvě s nimi. Není domluvy se syntetickými lidmi.
(Ludvík Vaculík, Sekyra, 1966)