Co nás čeká v roce 2009
I kdyby české předsednictví Radě Evropské unie nepřineslo nic bezprostředně hmatatelného pro běžného našince, jedno se půlročnímu kormidlování „unijní lodě“ musí nechat. Povede alespoň k částečnému utišení domácí politické scény. A to i přesto, že nás v červnu čekají volby do Evropského parlamentu, pilování volebních strategií do volebního klání o Poslaneckou sněmovnu a jejich postupné převedení v praxi.
Čeští poslanci a předáci dvou hlavních stran dokázali i v předvečer vánočních svátků, blížícího se evropského maratónu, probíhající světové ekonomické krize a rozhodování o budoucí reformní tváři českého státu vést zásadní různice bez jakéhokoliv příslibu stvrzení alespoň dočasného paktu o neútočení. Jediným korektivem půtek je přísné mínění zahraničních partnerů, jak na evropské pravici, tak u evropské levice a jednoznačné domácí mínění, které praní špinavého prádla mimo domov trestá ztrátou bodů politické popularity a omezením své přízně.
Na současných tahanicích se plně ukazuje, že jsou mnohem hlubší povahy, zažraly se do chování a politického přístupu lídrů a vrcholného vedení obou hlavních táborů. Proto i rok příští bude rokem nesmiřitelných tahanic a věčně konfrontačního poměřování sil, pouze prestižní moderace evropského kolosu je dočasně utlumí a omezí „jen“ na českou parlamentní půdu. I rok 2009 a s ním spojená kampaň do štrasburského parlamentu potvrdí, že budeme čelit dalším volbám (po obdobné zkušenosti z podzimních senátních a krajských klání), ve kterých nebude volební nabídka kopírovat reálnou práci a možnosti Europarlamentu a jeho poslanců, nýbrž se rychle přetaví v hlasování a opakované referendum o domácí politice a jeho tématech. Nehledě na eurorozměr jarních voleb budeme opětovně sledovat boj o poplatky a zdravotní reformu, řešit opakované hlasování o vládě, kde se hlasy o smyslu existence vládní koalice budou ozývat i ze Strakovy akademie. K tomu se jistě přidá i debata o dvou historických zahraničněpolitických dokumentech – Lisabonské reformní smlouvě a dohodách o radaru, stěžejních pro další orientaci České republiky ve světové politice.
Jiří Paroubek jako hlavní vládní vyzyvatel a tvář protestu bude v průběhu následujícího roku postupně představovat stěžejní témata svého volebního programu pro příští poslanecké volby, s cílem udržet zájem veřejnosti a svůj předvolební náskok. Začne systematicky zlepšovat své vztahy s Pražským hradem, vábit i případné tiché, či veřejné koaliční spojence – KSČM a KDU-ČSL. Touto taktikou znásobí svůj koaliční potenciál a může citelně oslabit vládní koalici, která už bude ve své většině spíše pouze přežívat a užívat vládních výhod. Z toho vyplývá i jediná strategie pro premiéra – znovu zavést koaliční loajalitu hrozbou pádu kabinetu. Je to však taktika ošemetná, už v minulosti ministerský předseda této hrozby často využíval, avšak bez reálného významu. Musí také vystupovat jako skutečný šéf vlády – prezentovat její výsledky, udílet a vymáhat úkoly po ministrech, zmírňovat dopady ekonomických obtíží na obyvatelstvo a rovněž vyjednávat s jednotlivými nespokojenými poslanci a ústupky činit uvnitř koalice tak, aby posléze vládní tábor vystupoval s jednotným postojem. S blížícím se termínem voleb do Sněmovny to bude stále těžší, ne však nemožné.
Psáno pro deník E15
Čeští poslanci a předáci dvou hlavních stran dokázali i v předvečer vánočních svátků, blížícího se evropského maratónu, probíhající světové ekonomické krize a rozhodování o budoucí reformní tváři českého státu vést zásadní různice bez jakéhokoliv příslibu stvrzení alespoň dočasného paktu o neútočení. Jediným korektivem půtek je přísné mínění zahraničních partnerů, jak na evropské pravici, tak u evropské levice a jednoznačné domácí mínění, které praní špinavého prádla mimo domov trestá ztrátou bodů politické popularity a omezením své přízně.
Na současných tahanicích se plně ukazuje, že jsou mnohem hlubší povahy, zažraly se do chování a politického přístupu lídrů a vrcholného vedení obou hlavních táborů. Proto i rok příští bude rokem nesmiřitelných tahanic a věčně konfrontačního poměřování sil, pouze prestižní moderace evropského kolosu je dočasně utlumí a omezí „jen“ na českou parlamentní půdu. I rok 2009 a s ním spojená kampaň do štrasburského parlamentu potvrdí, že budeme čelit dalším volbám (po obdobné zkušenosti z podzimních senátních a krajských klání), ve kterých nebude volební nabídka kopírovat reálnou práci a možnosti Europarlamentu a jeho poslanců, nýbrž se rychle přetaví v hlasování a opakované referendum o domácí politice a jeho tématech. Nehledě na eurorozměr jarních voleb budeme opětovně sledovat boj o poplatky a zdravotní reformu, řešit opakované hlasování o vládě, kde se hlasy o smyslu existence vládní koalice budou ozývat i ze Strakovy akademie. K tomu se jistě přidá i debata o dvou historických zahraničněpolitických dokumentech – Lisabonské reformní smlouvě a dohodách o radaru, stěžejních pro další orientaci České republiky ve světové politice.
Jiří Paroubek jako hlavní vládní vyzyvatel a tvář protestu bude v průběhu následujícího roku postupně představovat stěžejní témata svého volebního programu pro příští poslanecké volby, s cílem udržet zájem veřejnosti a svůj předvolební náskok. Začne systematicky zlepšovat své vztahy s Pražským hradem, vábit i případné tiché, či veřejné koaliční spojence – KSČM a KDU-ČSL. Touto taktikou znásobí svůj koaliční potenciál a může citelně oslabit vládní koalici, která už bude ve své většině spíše pouze přežívat a užívat vládních výhod. Z toho vyplývá i jediná strategie pro premiéra – znovu zavést koaliční loajalitu hrozbou pádu kabinetu. Je to však taktika ošemetná, už v minulosti ministerský předseda této hrozby často využíval, avšak bez reálného významu. Musí také vystupovat jako skutečný šéf vlády – prezentovat její výsledky, udílet a vymáhat úkoly po ministrech, zmírňovat dopady ekonomických obtíží na obyvatelstvo a rovněž vyjednávat s jednotlivými nespokojenými poslanci a ústupky činit uvnitř koalice tak, aby posléze vládní tábor vystupoval s jednotným postojem. S blížícím se termínem voleb do Sněmovny to bude stále těžší, ne však nemožné.
Psáno pro deník E15