Hrozí Česku "maďarizace" politiky?!
Při dnešním projednávání rozpočtu by poslanci měli myslet na Maďarsko, Lotyšsko, Island. Tam přistoupili na přehnanou politizaci státních financí. Každodenní politické bytí v minulosti přetlačilo ekonomickou rozvahu. Současnost známe. I o to se dnes ve sněmovně bude hrát.
V české politice se teď odehrává nevídaná věc. Rozkolísanost vnitropolitických poměrů už zachvacuje i úřednickou vládu, která se stává třetím pólem třenic a politických naschválů. Politické boje se již nevedou jen mezi ČSSD a ODS, případně menšími stranami, ale je do nich naplno vtaženo i jejich dítko – překlenovací kabinet Jana Fischera i premiér sám.
Bohužel, spory s vládou se povětšinou nevedou kvůli koncepčním věcem, vizím či chybám kabinetu. Kritika zní proto, že se Fischer a jeho tým příliš osamostatnili a pokoušejí se o vlastní politiku. Vrásky stranám dělá i neplánovaný růst popularity vlády a zastínění jejich permanentní předvolební kampaně.
Na současných tahanicích okolo státního rozpočtu na rok 2010 se potvrzuje, že strany své volební marketingové aktivity a předvolební slovník přenesly do poslaneckých lavic. Pokoušejí se na sebe strhnout maximum pozornosti a vybojovat si svůj předvolební příběh na základě „malých témat“ a přetahování milionů z jedné kapitoly do druhé. Ovšem z milionů jsou ve výsledku miliardy, sněmovna se mění v nepředvídatelný kotel emocí a přestává být mocensky čitelnou. Rozpočtové tahanice bez ohledu na původní dohodu na Janotově balíčku navíc otřásají i vládou a ministerstvem financí.
Problém je, že povětšinou falešné předvolební písně zpochybňují základní mantinely českého politického řemesla i logiku parlamentní moci. Nedodržují se politické dohody, zaniká základní respekt mezi představiteli stran, drhne komunikace mezi Sněmovnou a vládou. Nakonec se vulgarizuje i to, co by mělo být nedotknutelné – politický kompromis a respekt ke slibu. To vše posiluje rezignaci české veřejnosti na zájem o politiku.
Odhlédněme od ekonomického hlediska i od toho, jakou zprávu vysílá Česko do světa o svém finančním zdraví. On totiž selhává i druhý rozměr celé aktivity – rozměr předvolebního vábení. Politické strany sice vedou poziční boje o jednotlivé kapitoly, avšak veřejnost očekává spíše koncepční přístup a uměřenost.
Budoucnost je nejistá a jakýkoli ekonomický výkyv ovlivňuje i účty českých domácností. Výsledkem dnešního sněmovního boje tak může být upatlaný bolestný kompromis a posílená důvěra v ministra financí a vládu, ale také rostoucí skepse k českým partajím, jež povede k ještě větší averzi stran vůči překlenovací vládě. Což do budoucna nic dobrého nevěstí.
Psáno pro deník E15
V české politice se teď odehrává nevídaná věc. Rozkolísanost vnitropolitických poměrů už zachvacuje i úřednickou vládu, která se stává třetím pólem třenic a politických naschválů. Politické boje se již nevedou jen mezi ČSSD a ODS, případně menšími stranami, ale je do nich naplno vtaženo i jejich dítko – překlenovací kabinet Jana Fischera i premiér sám.
Bohužel, spory s vládou se povětšinou nevedou kvůli koncepčním věcem, vizím či chybám kabinetu. Kritika zní proto, že se Fischer a jeho tým příliš osamostatnili a pokoušejí se o vlastní politiku. Vrásky stranám dělá i neplánovaný růst popularity vlády a zastínění jejich permanentní předvolební kampaně.
Na současných tahanicích okolo státního rozpočtu na rok 2010 se potvrzuje, že strany své volební marketingové aktivity a předvolební slovník přenesly do poslaneckých lavic. Pokoušejí se na sebe strhnout maximum pozornosti a vybojovat si svůj předvolební příběh na základě „malých témat“ a přetahování milionů z jedné kapitoly do druhé. Ovšem z milionů jsou ve výsledku miliardy, sněmovna se mění v nepředvídatelný kotel emocí a přestává být mocensky čitelnou. Rozpočtové tahanice bez ohledu na původní dohodu na Janotově balíčku navíc otřásají i vládou a ministerstvem financí.
Problém je, že povětšinou falešné předvolební písně zpochybňují základní mantinely českého politického řemesla i logiku parlamentní moci. Nedodržují se politické dohody, zaniká základní respekt mezi představiteli stran, drhne komunikace mezi Sněmovnou a vládou. Nakonec se vulgarizuje i to, co by mělo být nedotknutelné – politický kompromis a respekt ke slibu. To vše posiluje rezignaci české veřejnosti na zájem o politiku.
Odhlédněme od ekonomického hlediska i od toho, jakou zprávu vysílá Česko do světa o svém finančním zdraví. On totiž selhává i druhý rozměr celé aktivity – rozměr předvolebního vábení. Politické strany sice vedou poziční boje o jednotlivé kapitoly, avšak veřejnost očekává spíše koncepční přístup a uměřenost.
Budoucnost je nejistá a jakýkoli ekonomický výkyv ovlivňuje i účty českých domácností. Výsledkem dnešního sněmovního boje tak může být upatlaný bolestný kompromis a posílená důvěra v ministra financí a vládu, ale také rostoucí skepse k českým partajím, jež povede k ještě větší averzi stran vůči překlenovací vládě. Což do budoucna nic dobrého nevěstí.
Psáno pro deník E15