Podle posledních průzkumů by nedemokratické, antisystémové a populistické strany ANO, KSČM a SPD měly mít v nadcházejících volbách nadpoloviční většinu hlasů blížící se téměř ústavní většině. Dvacet osm let po Sametové revoluci, která nám přinesla demokracii, je nadpoloviční část naší společnosti buďto znechucená demokracií a hledá nedemokratickou a populistickou alternativu, nebo není schopná nedemokratičnost populistů rozeznat a nebo jí prostě nevadí. V každém případě uvedené antisystémové strany s velkou pravděpodobností budou dominovat v příštím volebním období naší politické scéně. Takový volební výsledek bude znamenat zásadní zpochybnění demokratického vývoje u nás, otřese naším zakotvením v západním světě a v jeho strukturách (NATO, EU) a pravděpodobně posune naší zemi rusko-čínským směrem na Východ.

Přitom ekonomicky naše země vzkvétá, vykazuje už několik let největší růst v Evropě, má rekordně nízkou nezaměstnanost. Jak píše německý politolog Jascha Mounk pro server Slate (otištěno v Respektu): „Navzdory velkému pokroku je nálada Čechů špatná. Země je bohatá, ale voliči mají pocit, že je politický establishment podvedl a zklamal. Většina cizinců, které v Praze vidíte, utrácí peníze za pivo, suvenýry a lístky do muzeí, ale Češi z nějakého důvodu mají strach z teroristické hrozby a z migrantů. A ačkoli jim jejich politici vládli poměrně slušně, chystají se zvolit velikášského miliardáře, který jim slibuje, že změní systém. Andrej Babiš je něco mezi Donaldem Trumpem a Silviem Berlusconim: vlastní velkou část českých médií, libuje si v politické nekorektnosti,“

Kde se bere ta nevraživost velké části společnosti (většiny) vůči liberálně demokratickému systému? Je to zklamání z chování politických elit, které tu v éře po opoziční smlouvě zavedly systémovou korupci a klientelistický politický systém? Je to infekce populismu letící světem a napadající jak tradiční bašty demokracie, tak i postkomunistické státy jako Polsko a Maďarsko a nyní i nás? Čeká nás osud Polska a Maďarska, které padají stále hlouběji do propasti populismu s postupným omezováním demokratického systému a které se stávají reálnými troublemakery v rámci EU?

Místo abychom řešili skutečné důležité otázky našeho rozvoje, a sice modernizaci naší ekonomiky, rozvoj inovací a technického pokroku jako základ růstu produktivity práce, reformu zastaralého a podvyživeného systému vzdělání, přechod na zelené technologie, místo abychom řešili klíčové otázky dlouhodobě udržitelného stavu důchodového systému (který směřuje ke kolapsu) nebo zdravotního systému, místo abychom řešili, jak maximálně využít lidského a materiálního potenciálu naší společnosti, tak se dostáváme zpět do bodu nula a znovu se vracíme k základním otázkám zda liberální demokracii nebo autoritativní populismus, zda na Východ nebo na Západ. Jaký neuvěřitelný regres takové tápání znamená v dnešní době, která se raketovým tempem žene dopředu, to si ani nedokážeme představit. Nicméně taková je realita.

Symptomatický je fakt, že tradiční demokratické strany na jedné straně reflektují a hlásají, že v nadcházejících volbách jde o všechno neboli o demokracii, ale samy pro lepší volební výsledek demokratických sil vlastně nic neudělaly a hlavně nic neobětovaly. Tím míním to, že se nespojily do jednoho prodemokratického a prozápadního bloku. Učinily sice pár integračních pokusů, ale nakonec všechny snahy o integraci selhaly, předvolební koalice se rozpadly a strany kandidují v hojném počtu většinou na hranici nebo pod hranicí volitelnosti. Takže je dost pravděpodobné, že značná část prodemokratických hlasů propadne. Takhle boj za udržení demokracie rozhodně nevypadá.

Samozřejmě není vyloučené nějaké překvapení ve prospěch prodemokratických a prozápadních sil, ale spíš to vypadá, že si v příštích čtyřech letech projdeme slzavým údolím.