Rozhovor

* „Člověk mého typu dostává za rok deset dvacet různých nabídek a samozřejmě většinu z nich odmítá.“ To jsou vaše rok stará slova. Jakou nabídku jste v Česku dostal naposledy?

Ta poslední přišla od premiéra Nečase loni v říjnu – vstoupit do Národní ekonomické rady vlády. Víte, já jsem si hned po sametové revoluci vytyčil, že budu spolupracovat se všemi demokraticky orientovanými stranami a vládami, radit jim, sdílet s nimi své názory. Takže jsem nabídku na členství v NERV rád přijal. Myslím, že NERV může trochu pozitivně ovlivnit myšlení ministrů, a tudíž i hospodářskou a sociální politiku země.

* A co vaše kandidatura do příštích prezidentských voleb? Ta se bere jako hotová věc.

Teď je zásadní, aby politické strany splnily slib, že umožní přímou volbu, jejímž jsem zastáncem. Mimo jiné proto, že si jako demokrat myslím, že to bude další dobrý projev přímé demokracie. A když si vzpomenu, jak jsem před třemi lety seděl ve Španělském sále na Hradě a viděl, jak je tam při té volbě prezidentský úřad zneužíván, jak dochází k přízemnímu handlování a že výsledek je stejně jako vminulosti do velké míry závislý na rozhodnutí komunistů, tak to je další pádný důvod pro přímou volbu.

* Co teď, dva roky před volbou, pro své zvolení děláte? Jednáte s politiky, přesvědčujete je, aby vás podporovali?

Zatím opravdu nic. To téma občas vyvstane při různých diskusích a při běžném hovoru, ale žádné konkrétní úsilí zatím nevyvíjím. Spíš udržuji běžné kontakty s politickými stranami a jednotlivci, třeba nad tématem hospodářské politiky, a tam na to občas zajde hovor.

* Věřil byste si vůbec v příští volbě?

Věřil. V tom opravdu není problém. Spíš jde o to, jestli do toho člověk v této chvíli chce jít, jestli to dává smysl. Potřebujeme někoho, kdo v globálním světě, který jde rychle kupředu, bude schopen dát České republice strategický směr 21. století. Někdy mi to připadá – když se na to dívám zevnitř i zvenčí – že naše země nemá kormidelníka. Jednou tvrdíme tohle, jindy toto. Jako například při schvalování Lisabonské smlouvy, v tom jsme byli za zemi, která to nepodporuje, pak zase trochu podporuje....

* To bude dáno tím, že „kormidelník“ Klaus to viděl jinak. Jinak než vlády a jinak než vy. A to je celkem pochopitelné – byli a jste soupeři.

To je samozřejmě pravda. Jenže on je kormidelník zpátečník. On nejde po pokroku a nesnaží se posunout zemi kupředu. Myslím, že v jeho případě došlo k tomu, co jsem avizoval během kandidatury, že bude mít černobílé vidění světa s dosti extrémními názory. To není pro naši zemi blahodárné, jsme často vnímáni jako černá ovce Evropy, která má problém se rozhodnout. Máme prezidenta, který je euroskeptik, pro někoho přímo eurofob...

* Pane profesore, je jasné, že vy dva se neshodnete: on chce jít proti proudu, provokovat kontroverzními názory, vy usilujete o co nejširší rozkročení. Pojďme mluvit o vás: byl jste kandidátem ČSSD na prezidenta, adeptem zelených na eurokomisaře, jste spoluautorem programu Věcí veřejných... S těmi všemi stranami souhlasíte? To je široké spektrum.

Ano, široké. Ale nezapomeňme, že první, kdo mě s prezidentskou volbou tehdy oslovil, byli zelení a pravicoví nezávislí senátoři. Pak se přidala ČSSD. To bylo impozantní, jak se dokázali sjednotit lidé z velké části spektra. Máte pravdu, že se snažím – pokud je to možno a je to v zájmu země – o jednotu v důležitých otázkách a výzvách, které se nás týkají.

* Vám nejbližší strana? Koho vlastně volíte, tedy nechcete-li to mít jako své tajemství?

Myslím, že je lepší to nechat jako tajemství. Mám své názory, které jsou dostatečně známé. Jsem ekonom, který zastává principy volné tržní, konkurenční tržní ekonomiky, ale na druhé straně si též uvědomuju a spolu s dobrými ekonomy zdůrazňuju, že volný tržní systém nevede nezbytně ve všem k optimálním výsledkům a že je třeba ho doplnit doprovodnými sociálními opatřeními. Nesnažím se profilovat s tou či onou stranou, ale naopak se jim snažím vysvětlit, že přístup, který zastávám, je optimální pro ně – ať už jsou napravo nebo nalevo.

* Teď to vypadá, že o vaše rady stojí i předseda ODS Nečas, když vás povolal do vládního „Nervu“. Jaké jste vlastně dostal zadání?

V NERV si víceméně vyberete vlastní parketu. Jelikož jsem nastoupil na konci minulého roku, tak jsem zatím zůstal tím všeobecným členem, který přispívá do diskuse ve všech oblastech. Teď tam například řešíme koncept konkurenceschopnosti naší republiky.

* A taky určitě důchodovou reformu. Mimochodem, jak vnímáte kritiku od prezidenta Václava Klause, že ji vláda dostatečně nevysvětlila?

Tak to je zcela výjimečně věc, v níž se s ním shodnu. Taky si myslím, že zatím není dobře lidem vysvětleno, proč máme mít dva pilíře důchodového systému: kromě toho současného, průběžného, ještě ten soukromý, jaké jsou v tom výhody, jaké budou krátkodobé, jaké dlouhodobé. Je otázkou, do jaké míry tady bude takzvaná ztracená generace, která musí nyní přispívat na penze těch, co jsou v penzi, a už si spořit na sebe, ale zároveň si toho moc nenaspoří. Stejně tak je důležité vědět, jak budou fungovat ty soukromé fondy, jak si tam konkrétně lidé budou moci naspořit.

* Ministr sociálních věcí Drábek uvádí, že tyhle věci se teprve budou ladit, proto se o nich zatím nemluví.

Myslím, že by celá reforma měla být propracována a teprve pak puštěna na veřejnost spolu s vysvětlením výhod, které v reformě jsou, proč to děláme, že na tom budou všichni jako společnost lépe. Je též důležité zdůraznit, že dosavadní systém je neudržitelný.

* Bavili jste se o tom na zasedání „Nervu“? Tam přece chodí i premiér a ministři. Řekli jste si strategii správného zveřejňování reformy?

O tom se moc nedebatovalo. Mluvili jsme o tom, jak by reforma vypadala, a předpokládali jsme, že potom vláda využije co nejlépe svých komunikačních schopností, aby to lidem vysvětlila.

* A souhlasil jste s tím, že součástí důchodové reformy bude i sjednocení sazeb DPH? Neboli v překladu zvýšení daně z přidané hodnoty? Vláda plánuje, že tímto opatřením vybere zhruba 58 miliard korun.

V rámci NERV jsme vždycky diskutovali o tom, že zvýšení daně z přidané hodnoty musí být doprovozeno na druhé straně snížením daní či odvodů z mezd a platů. To má být prostě součástí komplexnějšího opatření. Daněmi a odvody z mezd a platů činíme dneska pracovní sílu zbytečně drahou. To způsobuje, že firmy a instituce zaměstnávají méně lidí, než by jinak zaměstnávaly. Ti nezaměstnaní pak nejenom nepřispívají k výrobě zboží a služeb a neplatí daně, ale naopak dostávají od státu velkou podporu, což nás jako společnost stojí velké peníze. Čili je naším zájmem, aby zaměstnanost byla co nejvyšší. Z toho důvodu je dobré snížit odvody a přímé daně a peníze, které stát potřebuje, pak vybrat někde jinde. Ve spotřební dani, v DPH, v dani z nemovitosti. Takže když se mě ptáte na dnes zvažované zvýšení DPH, tak já se okamžitě ptám, o kolik zároveň snížíme daně a odvody z mezd a platů. Jedině tak jsem ochoten jít na vyšší DPH. Jinak ne.

* Nezlobte se na mě, ale teď se mi zdá, že NERV je tak trochu pro okrasu: něco jste poradili vládě a ta udělala stejně něco jiného.

No, my jsme o tom, co udělat s přímými a nepřímými daněmi, v NERV mluvili a musím říct, že premiér i ministři na naše porady chodí. Všechno si vyslechnou...

* ... a pak se zařídí po svém.

Nakonec udělali politické rozhodnutí v rámci koalice. NERV je pouze poradní orgán. Ty naše diskuse jsou k zamyšlení a snad i k motivaci, když vláda rozhoduje, jak dál. Myslím, že u některých ministrů teď převládá základní snaha snížit schodek rozpočtu, kdežto my jsme spíš řešili to, jak zlepšit fungování daňové soustavy, a tudíž zvýšit společenský blahobyt, pro jakýkoliv schodek rozpočtu – ať už je vyšší nebo nižší.

* S kolegy z institutu CERGE a Národohospodářského ústavu Akademie věd jste nedávno založil myšlenkové centrum IDEA a přišli jste s návrhem nechat státní dluh ještě o něco vyrůst – ze současných zhruba čtyřiceti procent HDP až na padesát procent. To je revoluční myšlenka. K čemu by to bylo dobré?

Naše úvaha vychází z toho, že je prakticky nemožné růst dluhu okamžitě zarazit, protože v růstu je jistá setrvačnost. Takže jsme se zaměřili na to, jak politicky přijatelným způsobem dojít na nějakou udržitelnou úroveň. A tam jsme přišli s těmi padesáti procenty. Pozor, ty naše propočty též ukazují, že jestliže vláda nepřijde s dobrou koncepcí, tak do roku 2020 může dluh vystoupat na sedmdesát procent HDP, a to už je špatné. K těm padesáti procentům bychom dospěli za nějakou dobu v rámci razantních opatření, s kterými bychom začali už nyní.

* Jako například?

Například navrhujeme zrušit či omezit některé věci jako stavební spoření a plánovat vládní výdaje v kontextu několika ročních rámců. Jsou tam též komplexní věci, jako je zjednodušení celé daňové soustavy: už jsem mluvil o snížení zatížení mezd, například. Nebo by šlo o zvýšení daně z nemovitosti, kterou máme stále velmi nízkou. Přitom je to daň, ze které se nedá uniknout, je poměrně lehce dohledatelná a platí ji – v náš prospěch – i cizinci.

* Jaký je vlastně osud takové analýzy, která vzejde z myšlenkového centra IDEA?

Naše výstupy zasíláme všem členům parlamentu, všem politickým stranám, novinářům a dalším vlivným osobám. Jde to do NERV, prostě je to okamžitě předáváno dál.

* Takže pak už je to otázka toho, kdo z politiků a nakolik souzní s vaším názorem a vezme ho za svůj. Pokud vím, s členy Nečasovy vlády se zatím neshodujete ani ve svém názoru na co nejbližší přistoupení Česka k euru...

Shodujeme se v mnoha oblastech. Ohledně eura si myslím, že řada členů vlády chápe moje argumenty, ale z různých důvodů na ně zatím nejsou schopni reagovat pozitivně. Hlavní důvod, proč si myslím, že je výhodné mít euro, je jednoduchý: jako ekonomika orientovaná na vývoz a dovoz jsme prakticky do eurozóny už velmi silně integrovaní. A jedno z největších rizik, která podstupujeme, je riziko změny směnného kurzu – koruna se vůči euru silně pohybuje nahoru i dolů. To je samozřejmě velmi nákladné pro naše podniky a též pro rodiny a i vládu. V zemích, které už jsou v eurozóně, například Slovensko a Slovinsko, tohle riziko odpadlo.

* A proti tomu stojí riziko záchrany krachující řecké ekonomiky, které státy eurozóny musely pomáhat...

To je výborný příklad nepřesného smýšlení. To, co vidíme, je především problém Evropské unie. První země, která musela být zachraňována, bylo Maďarsko, tedy nečlen eurozóny – a bylo zachraňováno všemi zeměmi Unie. Další příklad: když se zachraňuje Irsko, člen eurozóny, velkou pomoc dává Velká Británie, nečlen eurozóny. A při záchraně Řecka, člena eurozóny, se Slovensko, člen eurozóny, klidně rozhodlo nepřispívat a ostatní země to respektovaly. Takže argumentovat, že se jedná pouze o problém eurozóny a ne Evropské unie, je příliš demagogické.

* Připadáte si jako Antiklaus?

V tom smyslu, že jsme často na opačných stranách argumentů, tak samozřejmě. Ale já bych spíš řekl, že on je Antišvejnar. Můžeme tomu říkat, jak chceme.

Rozhovor s redaktorem Jiřím Kubíkem pro MF Dnes byl zveřejněn 10.3.2011.