Dnes (v sobotu) začal poslední týden naší jarní expedice v Abusíru. Počasí bylo dnes v poušti dost nepříjemné. Foukal horký jižní vítr, který zvedal mračna písku a všem znepříjemňoval práci.

Je to počasí charakteristické pro tzv. Chamsín, což je padesátidenní období v březnu a dubnu, kdy proudění větrů směřuje právě od jihu k severu a přináší s sebou velké množství prachu a písku. Ten dnešní vítr byl trochu opožděný.

Místo, kde právě pracujeme, je výrazně prostoupeno solí. Některé nálezy jsou doslova slepeny solí. Sůl je i na reliéfech a malbách a musí být zdlouhavě odstraňována. Také my všichni jsme řádně prosoleni a sůl se nám usazuje na pokožce. Dokončují se konzervační a zajišťovací práce na pohřební architektuře, kterou jsme odkryli. Dělníci zdí, svařují, izolují asfaltovým papírem, omítají a osazují vstup kovovými vraty.

Součástí práce našich expedic je nejen odkrývat, ale také dlouhodobě konzervovat, chránit a pečovat o památky odkryté od 60. let minulého století v celém Abusíru. Je to náš závazek vzhledem k výzkumné koncesi, kterou nám už v 70. létech udělilo egyptské ministerstvo památek. Je to samozřejmě obrovská výhoda a privilegium exkluzívně pracovat v tak nesmírně bohaté archeologické zóně, je to však také velký závazek, který vyžaduje dlouhodobou systematickou práci, mnohdy v náročných podmínkách a poměrně velké investice.

Mnozí mohou namítnout, proč má náš stát investovat do výzkumu a ochrany kulturního dědictví Egypta. Odpověď musí zohlednit hned několik důležitých okolností. Předně dědictví staroegyptské civilizace patří nejen dnešním Egypťanům, ale jako základ naší civilizace patří celému lidstvu. Dále je zde skutečnost, že je to právě Česká republika, která se tak zásadním způsobem podílí na výzkumu starého Egypta a řadí naši zemi mezi nejvyspělejší státy světa, které se na tomto výzkumu podílí. V neposlední řadě je to také odpovědnost k více než stoleté tradici české egyptologie a dlouholetým úspěchům, na které i dnes úspěšně navazujeme a řadíme se mezi světové špičky ve výzkumu staroegyptské kultury.

Abych pokračoval v samochvále na náš Český egyptologický ústav, zmíním jen několik z nejnovějších objevů, které prošly našimi i světovými médii a proslavili naší egyptologii. V 60. a 70. létech to byl objev hrobky a zádušního chrámu staroříšského hodnostáře a královského holiče Ptahšepsese (Z. Žába. & M. Verner). Šachtové hroby pozdního egyptského období objevené v 90. létech 20. století (L. Bareš). Dále jsou to třeba nálezy soch rodiny královského písaře Nefera (Stará říše) v roce 2012 (M. Bárta) a zcela nedávno, na podzim 2014 to byl objev hrobky staroříšské královny Chentkaus III (J. Krejčí).

Za všemi těmito úspěchy je obrovské množství práce, intelektuální investice a osobního vědeckého i fyzického nasazení, písku v očích a dlouhých let strávených terénním výzkumem i akademickým vyhodnocením objevů.

Kéž jsou nám bohové starého Egypta i nadále nakloněni.