„Maminko – já jsem – cyklista,“ vysoukal dnes po vycházce s tátou ze sebe Ríša. Nejenom, že řekl moc hezkou větu, ale navíc je to pravda.

Dnes konečně roztály nánosy sněhu na silnici a tak vzal manžel Ríšu vyzkoušet nové kolo. Je sice zima, ale protože jsme byli moc zvědaví, zda Ríša opravdu bude schopný na trojkolce jezdit, když na normálním dětském kole mu to nejde, rozhodli jsme se to dnes vyzkoušet.

Trojkolku, určenou pro postižené děti, jsme získali díky náhlé sbírce, která se uskutečnila po mém článku Prosebník. Ještě jednou děkuji moc všem, kteří mému synovi na kolo přispěli!

(Během několika dnů jsme získali více peněz než bylo nakonec na nákup potřeba. O uplatnění zbylých prostředků budu informovat průběžně v tomto článku)

Ukázalo se, že trénink to nebude jenom pro Ríšu. Ale také pro vodiče. Vodič totiž nebude, jak jsem si představovala pomalou chůzí doprovázet kolo a průběžně za tlačnou tyč pomáhat synovi kolo rozjet. Vodič bude běhat!

A tak poté, co jsem viděla své rozlehlé tělo vedle pohublých moderátorek Sama doma a přemýšlela, že budu muset dříve než na nějakou podobnou akci kývnu, shodit svých nadbytečných třicet kilo, se najednou ukázalo, že řešení mé obezity se přikouzlilo samo.

Budu běhat vedle Ríši, který pojede na Lopedu. Vzhledem k tomu, že navíc budu mít na zádech v krosničce Jindřiška, protože on běhat neumí a kdyby uměl, jen těžko by stačil, odtučňovací kůra to bude stoprocentní. A tak se možná po letošním létě už vedle štíhlých žen nebudu cítit jako jiný živočišný druh.

Televizní vystoupení není nic po čem bych prahla. Dovedu si představit lépe strávený čas. Ale z té příležitosti jsem měla velkou radost, protože jsem mohla v pořadu prezentovat svoji knížku.

Mohu tak doufat, že se dostane k dalším lidem, i rodičům zdravých dětí a že svou troškou přispěji k tomu, aby se o postižených dětech vědělo, aby se s nimi počítalo, aby byly společností respektovány.

Ríša je ode dneška cyklista! On opravdu sám jede na kole!

Pusťte si k videu i zvuk, protože tam je slyšet, jak se Ríša nadšením směje. Má radost z toho, jak se pohybuje rychle.

Byli s manželem venku snad dvě hodiny. Ježdění při krajnici nacvičovali dlouho.

Teď už Ríša spořádaně na otázku: „Kde jezdí cyklista?“ odpovídá: „Na kraji.“

A tak to má být. Cyklisté mají jezdit na kraji. A malí kluci mají jezdit na kole.

Napsáno 30.10.2010