05. 05.

Jak krásná má být žena, aby ulovila muže?

Jana Valdrová Přečteno 4195 krát Přidat komentář

Vrah s pistolí se plíží bytem, v koupelně se bezstarostně sprchuje mladá žena. Pak žena v lehkém župánku vychází ze dveří – a ocitá se přímo před ústím namířené pistole. Leknutí; župan sklouzne na podlahu. Kamerové záběry zezadu odhalí nahou, dokonale tvarovanou postavu a hřívu zlatých vlasů. „Hrome“, mumlá padouch okouzleně, „ty jsi krásná“. Ruka s pistolí klesá, hrozba smrti je zažehnána. „Hrome“, mumlám zaraženě, „mě bys na jejím místě odpráskl jako psa“.

Více »

27. 04.

Ženy ve vrcholovém sportu podle funkcionáře: Omyl, nanejvýš dekorace

Jana Valdrová Přečteno 23437 krát Přidat komentář

Časopis Reflex je znám lpěním na tradičních vzorcích ženství a mužství. V tomto duchu uveřejnil dne 25. 4. 2018 článek pod názvem Kauza Gabriela Koukalová: Holky chtějí remizovat aneb Ničí vrcholový sport ženy? Možná tím hnul veřejným míněním jinak, než chtěl.

Více »

15. 04.

Být jako kluk

Jana Valdrová Přečteno 6175 krát Přidat komentář

Jsem v některých věcech jako kluk, prohlásila modelka v rozhovoru pro internetový deník. Rozhodně přitom nemínila vyoutovat se jako transsexuálka, nýbrž vydávala určité své projevy chování za mužské ve snaze přiblížit se mužům a jakoby zvýšit svůj status. Díky klukovským rysům povahy je prý samostatná: „Já jsem si říkala, že kdyby náhodou nastala nějaká nebezpečná situace, tak bych se o sebe nějak dokázala postarat“.

Více »

05. 04.

Když dá celebrita synovi jméno Benedikt

Jana Valdrová Přečteno 3080 krát Přidat komentář

Poté, co se v novinách objeví titulek o tom, že miss XY pojmenovala syna Benedikt, můžete se vsadit, že mezi ohlasy najdete hodnocení jména: „líbí se“, „nelíbí se“, „je to jméno pro psa“, „připomíná mi mnicha“ a podobně. Jméno Benedikt, od něhož byla kdysi odvozena příjmení jako Beneš, Benda, Bendík, nosí v České republice 481 mužů. Řadí se tudíž k těm vzácnějším; například Patriků je u nás 30 682, Kristýn 51 422, Janů 293 938.

Více »

29. 03.

Jak udržovat šťastný vztah s partnerkou

Jana Valdrová Přečteno 7154 krát Přidat komentář

Následující rady najdete na jednom webu, adresovány ženám, které si mají pěstovat šťastný vztah s muži. Zkusila jsem je převést do „opačného“ rodu. Text je až na nepatrné obměny totožný:

„Podporujte partnerčino svobodné rozhodování. Pokud o vaši radu vyloženě nestojí, neraďte jí. Nemusí poslouchat, že by si dnes měla vzít čistou halenku, jíst maso a že je čas utřít prach, ani že by si měla říct šéfce o větší plat. Je nezbytné, abyste jí nedával žádné nevyžádané rady. A to ani v případě, že vaše milá hledá vlastní řešení už měsíc. Je možné, že vy byste stejnou záležitost řešil pár minut, ale udržte se. Vám oběma se to vyplatí. Pokud podporujete partnerčinu nezávislost, vycítí, že jí důvěřujete a oceňujete, že se dokáže rozhodovat samostatně. Je pak o to víc hrdá na své zásluhy a úspěchy. Bude spokojená a ráda s vámi stráví víc času.“

Semeništěm návodů, jak si udržet muže, jsou ženské časopisy. Ideální žena by podle nich měla být usměvavá, vždy upravená, svědomitá, trpělivá, pozorná, naslouchající, podporující mužovo ego (viz výše), skvělá milenka a kuchařka, avšak ani to nestačí. Podle psycholožky Jiřiny Prekopové, propagátorky pevného objetí, z něhož se člověk sám nemá šanci vymanit, má žena muže „omaminkovávat“: hladit jej, „když je vzpurný a nechce dělat, co po něm žena chce“. Omaminkovávání je podle psycholožky životně důležité; jestliže je žena zanedbává nebo je neumí, hrozí muži ztráta mužství.

Ideální partnerka je kromě maminkářky také matkou. Bezdětné bývají považovány za chudinky nebo egoistky a kariéristky, které honbě za úspěchem obětovaly své biologické poslání. K rodičovství dokonce ani není příliš zapotřebí přítomnosti otce dítěte, jak tvrdí vysokoškolský učitel a pedagog Marek Herman: „…muž, i když není moc doma, může svoji roli zvládnout. Umí totiž fungovat v krátkých časech: Jedná rychle a intenzivně. Takže důležitější, než množství času s dětmi je jeho kvalita. Stačí poctivých deset minut denně a děti si z táty ,sosnou‘, co potřebují.“

Za monopol ženy se považují domácí práce. Výraz „pomáhat“ legitimizuje roli hospodyňky, k níž v češtině nemáme mužský protějšek: „Pomůžu ti uklidit“ (říká muž ženě), „Děti, pomozte mamince s nádobím“. Vzpomněla jsem si na právničku, která hbitě opáčila na otázku soudkyně, dotazující se jejího klienta, zda umí vařit, když chce děti do vlastní péče: „A proč se na totéž nezeptáte matky?“

Před rokem 1989 koloval vtip: „Co má dělat muž, když mu chybí knoflíček u košile?“ – „Rozvést se nebo se oženit“. (Že by si muž knoflíček sám přišil, případně dal za poplatek přišít v krejčovství, nebylo zmíněno.) Podle výzkumů patří páry, které si mezi sebou domácí práce dělí, k těm šťastnějším – když si dva lidé rozumí, dokážou sdílet i ty domácí práce. Záleží ovšem na tom, k čemu se přikloníte; podle Cyrila Höschla připravují domácí práce muže o přitažlivost, neboť „ženy spíše zahnou těm starostlivým“.

Rady ženám, jak si uchovat přízeň muže, najdete ve speciálních odděleních „knih pro ženy“ v knihkupectvích (oddělení knih pro muže neexistují a rady, jak si udržet šťastný vztah se ženou, také ne). Jedna rodinná terapeutka na svém kurzu zažila ženy, jež si takové příručky nakoupily, zkusily se podle nich řídit a pak se zhroutily. Rozzlobené reakce čtenářek pod článkem, který jsem v úvodu citovala ve změněném rodě naznačují, že možná není daleko doba, kdy si autoři a autorky rad pro šťastný život uvědomí, že užitečnější než triky (což bylo slovo v názvu článku) je pro šťastný vztah upřímnost a vstřícnost.

20. 03.

Kdo je Ksenija Sobčak

Jana Valdrová Přečteno 1660 krát Přidat komentář

V prezidentských volbách obdržela 1,67 procenta odevzdaných hlasů a čtvrté místo mezi kandidujícími muži zaujala Ksenija Sobčak. Od počátku neměla šanci a věděla to: prezidentská funkce si žádá tvrdého chlapa, který umí střílet medvědy, jezdit na koni, potápět se pro amfory, ukazovat lidu a jeřábům na obloze cestu...
Žena mnoha povolání a talentů Ksenija Sobčak má i přes relativní mládí (narodila se v roce 1981) pověst zkušené političky a obratné řečnice, která se nenechá opít rohlíkem. Když se ji ve svém pořadu "Mužství - ženství" pokoušel moderátor a moralizátor Aleksandr Gordon prezentovat jako rozmazlenou dcerušku prominentních rodičů, Ksenija Sobčak jej usadila výčtem svých aktivit ve prospěch společnosti. Na Putinově čtyřhodinové konferenci se zeptala prezidenta na Navalného a na rovný přístup kandidujících do médií; prezident se dramaticky otázal publika, zda opravdu lid chce uvrhnout do nejistoty, a jméno Navalného přitom podle svého železného předsevzetí ani nevyslovil.
Předvolební setkání političky s lidmi komplikovali prorežimní horlivci, jak to jen šlo: stávalo se, že dlouho pronajatý sál byl najednou odmítnut, prohlídka zvolených míst zrušena. Při jedné z exkurzí do nemocnic Ksenija Sobčak nečekaně strhla na chodbě podezřele vzdouvající se plakát a objevila mohutnou díru ve zdi, kterou před ní zakryli.
Ksenija Sobčak umí dát ráznou odpověď na pokusy zkompromitovat ji politicky i osobně.
Když ji v televizní debatě konkurent Vladimir Žirinovskij urazil, vchrstla mu sklenici vody do obličeje. V den voleb ji při rozhovoru, vysílaném do zahraničí, vzali doslova do kleští moderátor a moderátorka. Rozhovor s nimi proběhl následovně: na dotaz moderátora, jaké to je, kandidovat jako žena, odpověděla Ksenija Sobčak, že nejde o pohlaví, ale o témata. Otázku moderátorky o jejích šatech smetla poukazem na to, že je v politickém pořadu. Poté, co moderátor znovu nanesl téma specifik ženského pohlaví pro výkon funkce, sdělila mu Sobčak, že jeho dotaz je nekorektní - je to, jako by se tázal například na židovská specifika.
V den voleb byla Ksenija Sobčak pozvána do prorežimního pořadu televize Channnel One Russia "Čas ukáže". Na otázku, zda nyní konečně uznává legitimitu voleb, když se jich sama zúčastnila, vysvětlila Ksenija Sobčak moderátorovi, že volby nespočívají pouze ve spuštění lístku do urny. Volby jsou proces, který trvá šest let a úzce souvisí s propagandou, kterou ostatně moderátor dobře zná, podotkla, a to včetně pečlivě organizovaného potlesku u něj ve studiu - jí lidé tleskají, aniž by jim někdo musel vydávat pokyn.
Ksenija Sobčak studovala na Moskevské státní univerzitě mezinárodních vztahů a ve své diplomové práci srovnávala institut prezidenta ve Francii a Rusku. Mluví anglicky, francouzsky a španělsky. Patří k celebritám a nejbohatším ženám Ruska. Vedle moderování televizních reality show, vystupování v řadě jiných a tvorbě vlastních pořadů se podílela na filmovém dokumentu o svém otci, bývalém starostovi Petrohradu, jenž pomohl V. Putinovi k významným postům, publikovala knihy o svém životě "lvice salónů" a od roku 2011 se angažuje proti falšování voleb. V roce 2012 byla v jejím bytě provedena policejní prohlídka na základě udání, že v bytě žije člen opozice; Sobčak prohlásila vpád do soukromí za ukázku bezpráví ruského státu a otevřeně podpořila politickou reformu. V březnu 2018 oznámila Ksenija Sobčak společně s politikem Dmitrijem Gudkovem založení protiputinovské liberální strany Občanská iniciativa.
Názory na K. Sobčak jsou protichůdné. Avšak jedno je jisté: vůči Putinovi představuje hlasitou opozici. Zatímco se prezident vyhýbá heslům "svoboda" a "pravda" jako čert kříži, Ksenija Sobčak jimi v mimořádně nerovných podmínkách voleb získala přes milión dvě stě tisíc hlasů. Ksenija Sobčak se vyjadřuje jasně a věcně na rozdíl od prezidenta, který podle jeho slov z 18. března žádné reformy a kádrové změny neplánuje, ale zapřísahá se, že "budeme všichni spolu myslet na budoucnost a intenzívně pracovat v zájmu Ruska", neboť "nás čekají složité, nejednoduché úkoly" (této figuře se říká pleonasmus a znamená nadbytečné opakování téhož).
A na rozdíl od prezidenta, jehož 18. března v přímém přenosu televize Channel One Russia potěšilo sdělení, že je "sběratel zemí", Ksenija Sobčak požaduje ukončení vojenských konfliktů a podporuje sankce USA za Krym, "pokud bude USA rozlišovat mezi vládou Ruska a obyčejnými lidmi". Čas ukáže (na rozdíl od stejnojmenného pořadu ruské televize, který ve skutečnosti neukáže nikdy nic), jaký vliv bude mít Ksenija Sobčak v ještě více sevřeném šiku stoupenců a stoupenkyň současných poměrů.

19. 03.

Mlčení jehňátek (nejen) v restauracích

Jana Valdrová Přečteno 2560 krát Přidat komentář

Mlčení jehňátek je název slavného filmu a metafora, která pojmenovává pokorné snášení křivd a nespravedlnosti. A jak souvisí s pohostinstvím?

Idylický půlden v dětském centru Sladovna se naše rodinná sešlost rozhodla korunovat příjemným posezením u oběda. Italské názvy jídel i zaplněnost restaurace byly příslibem kulinářských hodů. Zklamání se dostavilo ihned po donášce jídel: na honosně italsky pojmenované, avšak téměř holé a na okrajích připálené pizze rozpačitě polehávaly sporé plátky šunky, jako by se styděly za svou nedobrovolnou osamělost, a moje špagety byly z kategorie "nic moc". Parmezán na stůl nepřicházel a nepřicházel. Když už hrozilo vychladnutí jídla, zeptala jsem se personálu, zda mně prosím dají ke špagetám parmezán. "Přinesu", kývla servírka v chůzi.

Při placení položil vrchní obvyklou otázku, zda bylo všechno v pořádku. "Až na ten opožděný parmezán", řekla jsem (pizzu jsem vynechala, abych nevypadala jako potížistka). Dostalo se mi kuriózní odpovědi: parmezán je na vyžádání, stojí to v jídelním lístku, a lidi jej ostatně až tak často nevyžadují. Ale vy jste mi jej ani nenabídli, namítla jsem. A když jej lidé nevidí a není jim nabídnut, tak některé možná nenapadne, že parmezán ke špagetám patří?

Má fantazie pracovala na plné obrátky. To je nový milník v českém pohostinství! Do jídelních lístků by mohly být zařazeny seznamy potravin a náčiní "na vyžádání"! Kromě parmezánu, pepře a soli, cukru ke kávě a čaji, tatarky, hořčice, kečupu a ubrousků by se na vyžádání rozdávaly příbory hostům, kteří se snad zdráhají jíst rukama, a třeba i sklenice - česká specialita, kohoutková voda za 20,- Kč se koneckonců dá pít přímo z karafy.

Moučník s případnou drobenkou na vyžádání jsme již nechtěli riskovat. Rozhodli jsme se přesunout do kavárny, rovněž na turisticky atraktivním místě blízko kamenného mostu. Když se na stůl snášel talířek s moučníkem, zavlály na něm dva tenoulinké bílé trojúhelníčky; byla to čtvrtina jednovrstevného ubrousku, rozstřižená napůl, snad aby činila dojem, že toho ubrousku tam není až tak málo. Mohla bych prosím dostat celý ubrousek, otázala jsem se servírky.

V duchu jsem viděla člověka v zázemí kavárny, soustředěně rozkládajícího a stříhajícího ubrousky. Aby se s otevřením dveří nerozlétly po místnosti, visí na dveřích nápis "Pozor na průvan". Je na tuto činnost vyčleněna jedna pracovní síla? Nebo tam visí papírové hodiny jako na úklid na chodbě s nápisem "Tento týden stříhá Jarda/Pepa/Eva/Vlasta"?

Při placení jsem spiklenecky mrkla na paní vrchní a pošeptala jí: "Vyřiďte prosím do kuchyně vašim střihačům a střihačkám ubrousků, že tu byla jedna paní, strašně agresívní, šermovala dezertní vidličkou, křičela, že má právo na jeden celý ubrousek, který nota bene zaplatila, a že si bude stěžovat. A že vy za nic nemůžete a nemáte zapotřebí to poslouchat". Paní se usmála a pravila, že můj vzkaz vyřídí.

Dva zážitky podobného druhu ve starobylém městě během jedné hodiny... Je to náhoda? Šetří-li se na ubrouscích a parmezánu, jak asi vypadá příprava jídel? Řešením bohužel není prostě se oné restauraci či kavárně příště vyhnout, neboť přísun turistických jehňátek je na frekventovaných místech zaručen. Můžeme se ale na místě ozvat; když tak učiní byť i pět lidí denně, podniky si své bizarní šetřílkovství brzy rozmyslí. Nejde přitom jen o parmezán a ubrousky; důležité je nemlčet na úřadech a v institucích, dochází-li k nepravostem, nemlčet ke korupci, k podvodům, k násilí. Ubrousky a parmezán jsou k tomu jen docela fajn tréninkem.

08. 03.

Jak si (ne)zadělat na haldu problémů

Jana Valdrová Přečteno 1192 krát Přidat komentář

Speciální pedagog Jiří Halda a exředitel gymnázia Václav Klaus mají v jedné věci jasno: dítě patří k matce. Povinnost mateřských škol přijímat v případě zájmu rodičů dvouleté děti interpretuje Jiří Halda na svém webu jako příčinu hrozícího úpadku vztahů mezi matkami a dětmi: "Matky smí odkládat děti, i když jsou doma (nezaměstnané, na mateřské, v domácnosti) - spoustu matek přestalo bavit být se svými dětmi, hloubí mezi sourozenci propasti a ztrácí potřebu vyznat se v tom, co se v nich děje". Navzdory Haldovu tvrzení žádné studie nedokázaly obecně devastující vliv předškolní docházky na psychiku dětí.

Více »

28. 02.

Když se někdo pyšní fackou…

Jana Valdrová Přečteno 9563 krát Přidat komentář

Místostarostka Alexandra Udženija se na svém facebookovém profilu hlásí k facce, kterou uštědřila kolegovi Danu Richterovi za to, že slovně urážel jinou zastupitelku: "K pondělnímu incidentu se hrdě hlásím", "dala jsem mu výchovnou facku". Paní Udženija prý nesnese hulváty a chtěla se nějak postavit za uráženou osobu. Incident je zajímavý hned z několika důvodů.

Za prvé, "hrdě se hlásit k incidentu" je oxymorón, něco jako "zbortěné harfy tón" nebo "mrtvé milenky cit". Hlásit se hrdě k projevu fyzické agrese, nota bene vlastnímu, je na pováženou. Vypovídá to o aktérčině marné snaze (či neschopnosti?) řešit problém jinak než krajně vypjatou cestou.

Za druhé, A. Udženija postavila kolegyni Mazancovou a údajně rovněž dlouhodobě uráženou starostku Černochovou do nepříznivého světla. Neumějí se samy bránit? Co tedy dělají v zastupitelském orgánu, jaký má smysl jejich přítomnost v něm, neubrání-li ani samy sebe vůči slovním výpadům?

Za třetí, epizoda přibližuje atmosféru ne-komunikace na daném úřadě. Členky zastupitelstva jsou tam uráženy, k čemuž se nikdo nevyjadřuje. (Jediná?) Udženija o tom celou celou dobu ví, avšak očividně nevyhodnotí problém jako vážný, jestliže včas nezakročí - rezolutně, ale bez násilí.

Za čtvrté, být hrdá či hrdý na facku jakožto výchovný prostředek bylo vysvětlitelné snad před padesáti lety, nikoli v rozvíjející se (doufejme) demokracii. Rozdávání facek místo uplatňování nenásilných metod prozrazuje v některých případech nezpracované zážitky s fackováním v dětství.

Za páté, mluvní projev oběti pohlavku svědčí buď o nezvládané misogynii D. Richtera, nebo přinejmenším o jeho neúctě vůči kolegyním. Lze se ptát, stejně jako v případě Udženiji, Mazancové a Černochové, kdo takové lidi do zastupitelstev volí a proč.

Za šesté, chování Udženiji může na první pohled dokonce imponovat. Postavila se k problému "jako chlap", "chlapsky přímo" (může konstatovat někdo, kdo si neuvědomí, že tím označuje muže za násilníky z titulu pohlaví). Udženija jistě ani neudeřila Richtera zezadu, jako se kdysi M. Macek "nechlapsky" rozmáchl na D. Ratha. "Dobře mu tak, hulvátovi" a "Primitiv, který si nic jiného nezaslouží" jsou dva z nejčastějších ohlasů pod články o incidentu.

Za sedmé, pochvalné ohlasy veřejnosti na facku místo dotazů na vyříkání si problému svědčí - o čem vlastně? O obecném akceptování násilí, jestliže to "nejde po dobrém"? O ignorování neschopnosti zvolených zastupitelů a zastupitelek důstojně nás reprezentovat? O toleranci vůči vzájemnému zesměšňování a napadání místo vyžadování práce pro veřejnost?

A konečně za osmé, facka zastupiteli byla od A. Udženiji medvědí službou pro vlastní stranu. Alespoň do té doby, než někdo z ODS agresívní projev Udženiji veřejně neodsoudí.

27. 02.

Vy také, pane doktore

Jana Valdrová Přečteno 2699 krát Přidat komentář

Mezi čtenářskými ohlasy pod každou zprávou o obtěžování spolehlivě najdeme otázky jako „Proč s tím přišla až teď?“, „Co tím sleduje?“, „Nepovedla se jí kariéra, tak se mstí?“, „Jak dlouho se ještě muži budou bát, že kdysi sáhli někomu na koleno?“

Více »

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy