U novičoka tě nebolí žádný orgán, ale je to horší než bolest. Je ti strašlivě zle a říkáš si, teď umřu, teď umřu, vzpomíná Alexej Navalnyj na chvíle, kdy mu šlo o život.

Rozhovor youtubera Jurije Dudě s Alexejem Navalným a jeho ženou Julijí ze začátku října z Berlína zaznamenal přes 14 miliónů shlédnutí. Alexej Navalnyj v něm popisuje okolnosti otravy, mentalitu lidí, kteří si přejí jeho smrt a vlastní politické cíle, kvůli nimž se chce vrátit do Ruska. Julija Navalnaja vypovídá o úsilí o záchranu manžela i své podpoře a účasti v jeho boji proti současnému režimu.

První Julijin pocit po zazvonění telefonu v moskevském bytě byl: nepodlehnout panice. Okamžitě odletět do Omska a zjistit v nemocnici, co se stalo a co se dá dělat; avšak tam narazila na lži, vykrucování a strach lékařů, kteří se báli jí cokoli říci. Podle šéflékaře, člena Putinovy strany Jednotné Rusko údajně nepřipadá převoz do nemocnice v Moskvě v úvahu. Ostatně nejde prý o otravu, nýbrž o selhání látkové výměny. Později to Navalnyj interpretuje jako obavu šéflékaře, že by se v hlavním městě přece jen našly lékařské týmy, jež by chtěly Navalného zachránit, a co by pak šéflékaři řekli činovníci (o nich níže).

Julija Navalnaja neváhá a píše Putinovi žádost o povolení převozu. Mezitím v Omsku jedná s německými lékaři, zda by Alexej zvládl let do Německa. Zapojují se Angela Merkel a Emmanuel Macron. Nejpozději v té chvíli musel Putin pochopit, míní Alexej Navalnyj v rozhovoru s Duděm, že by byla chyba nechat jej zemřít v regionu bez poskytnutí pomoci, vystavit se hněvu lidí po celém světě, a hlavně tím navýšit počty Putinových protivníků.

V té chvíli stále není jasné, čím byl Navalnyj otráven. Nikdo neuvažuje o použití novičoku v ruském vnitrozemí. Výroba novičoku byla přece podle oficiálních údajů Ruska ukončena v 90. letech a do září 2017 zničeny všechny zásoby. Novičok nelze koupit, uchovávat a zacházet s ním. Jediná prokázaná vražda novičokem se odehrála v roce 1995, kdy člen laboratoře prodal ampuli s jedem vrahům šéfa Rosbiznesbanky Ivana Kivelidiho, kteří mu potřeli novičokem membránu telefonního sluchátka.

Přístup k novičoku mají pouze jednotlivci z rozvědky a Federální služby bezpečnosti, možná pět, deset speciálně vyškolených lidí v celém Rusku. Jenže přítomnost novičoku v organismu Navalného dokázaly laboratoře v Německu, Francii a Švédsku; po tomto odhalení sdělil Putin Emmanuelu Macronovi, že si jej Navalnyj připravoval a otrávil se jím sám. Na Duďovu otázku, proč vraždili tak toporně, proč třeba neshodili Navalnému cihlu na hlavu, nezastřelili jej nebo jej neporazilo auto, odpovídá Navalnyj: to by mohl udělat kdokoli. Novičokem ale hodlali šokovat a zastrašit všechny, kteří veřejně kritizují systém. Projevit moc. Tohoto cíle možná dosáhli, obává se Navalnyj.

Dovedu si představit, jak použití novičoku posílilo strach z takzvaných činovníků (funkcionářů všeho druhu, čím výše stojí, tím lépe) a připomnělo „malým lidem“ jejich bezmoc. Činovníku stačí říci „Víte, kdo já jsem?“, a vzbudí hrůzu. Vládne, chová se přezíravě k ostatním, může mít třeba i potíže se zákonem, ty se ale záhy zapomenou nebo „vysvětlí“. Činovnický systém funguje dodnes, byť se již nerozlišuje čtrnáct kast jako v minulých staletích (v románu o ženách děkabristů Princezna ze Sibiře je vylíčila Christine Sutherland). Respekt vůči kastám vysvětluje pasivitu značné části ruské společnosti, která se domnívá, že odpor je marný. Avšak situace se mění, jak ostatně dokazuje Alexej Navalnyj.

Po návratu do Ruska (zatím neví, kdy to bude možné) chce Alexej Navalnyj pokračovat v politické práci a potírání korupce. Ve vhodné době chce zrušit úpravy ústavy, která zajistila Putinovi nerušený výkon funkce a další výhody. Po celé zemi mají příznivci Navalného 40 štábů. Roste sledovanost Navalného a počty stoupenců, daří se prosazovat demokraticky smýšlející lidi do politiky.

Výsledky investigativní práce svých týmů uveřejňuje Navalnyj na youtube; videa v ruštině jsou opatřena anglickými titulky. Lidé jako Alexej Navalnyj, Julija Navalnaja, Jurij Duď a mnoho jiných dávají naději na kontinuitu demokratizačních procesů v Rusku, odkud podle údajů OSN do zahraničí (včetně Česka) emigruje nejvíce obyvatelstva po Indii, Mexiku a Číně.