ČSSD hodlá změnit image a chce oslovit vzdělanou střední třídu, mladé a Pražany. To je logická snaha, arogantní konfrontační a buranský styl některých jejích představitelů tyto cílové skupiny těžko přesvědčí k voličskému přestupu. Pokud ale ČSSD společně s image nezmění obsah své politiky, pak jí nepomůže ani armáda PR manažerů – i kdyby to byli Marťané.

Bez public relations a sofistikovaně řízené interní a externí komunikace se dnes neobejde žádná organizace, svého tiskového mluvčího má i vesnický sbor dobrovolných hasičů nebo partička hráčů mariáše. Podcenění public relations a komunikace se nevyplácí, například absence kvalifikované vysvětlovací mediální kampaně o nutnosti a podobě reformních kroků stála ODS spoustu voličských hlasů a přispěla i k vnitřním sporům uvnitř strany.

Jiří Paroubek ovšem hovoří pouze o změně obalu sociální demokracie, nikoliv o změnách produktu, který ČSSD nabízí. A to není cesta k získání důvěry. Pokud se strana během osmi let svého vládnutí zapsala do myslí voličů jako ta, která ústy svého bývalého mladičkého šéfa zprofanovala slova „myslím to upřímně“ (a promarnila tu nejlepší šanci oslovit mladé jejich vrstevníkem Stanislavem Grossem), kupuje si voliče pastelkovným a podobnými nesystémovými paskvily, a o reformě státních financí hovoří jen před volbami, pak bychom očekávali paralelní změnu image i obsahu politiky. Nikoliv pouze image. Jiří Paroubek se rád prezentuje fotografií s bývalým britským premiérem Tonym Blairem. Měl by se tedy inspirovat nejen image jeho vystupování, v němž se mísí noblesní elegance, důvěryhodnost a slušnost, ale také jeho úspěšným ekonomickým programem.

Šéf ČSSD hodlá zbavit stranu „odéru kryptokomunismu, kterým ji obestřela pravicová média a dnešní vládní strany“. Jakoby to nebyl Jiří Paroubek, který připravoval koalici s KSČM a prohlásil, že se spojí třeba i s Marťany. Také za prohru v parlamentních volbách prý mohou media, zveličující úlohu šibalů v řadách sociální demokracie. Argument, že Michal Kraus za kakaovou kauzu „dodnes nebyl vůbec obviněn z trestného činu“, neospravedlňuje jeho návrat do politiky – člověk v jeho postavení nemůže podléhat euforickým stavům a podepisovat se jako „director“ čehokoliv, pokud jím není. Není již důvěryhodný.

ODS nevyhrála volby kvůli Kubiceho zprávě, jak stále dokola tvrdí Jiří Paroubek, ale díky Modré šanci, programu, který nabízí řešení problému rostoucího deficitu státního rozpočtu a zjednodušuje podmínky pro podnikání. A to i ve své současné, jemné verzi. Pokud tedy chce ČSSD oslovit nové, doposud nepřátelsky laděné cílové skupiny, pak by měla dokázat svoji státotvornost a podpořit tuto reformu (mimochodem, kdo asi vypustil kachnu, že vláda připravuje návrh spotřební daně za víno?), která již zdaleka nemá punc dokumentu z pravicové dílny. Lepší jemná reforma než žádná. Podpořením reformy by ČSSD dokázala, že jí jde o blaho země a nikoliv o vlastní moc a koryta. A Jiří Paroubek by se stal opravdu úspěšným image makerem. I bez pomoci Marťanů.