Požádal jsem svého kamaráda a kolegu, jaderného fyzika Vladimíra Wagnera, o komentář k názorům Luďka Niedermayera o dostavbě Dukovan, obsažených v jeho dvou nedávných blozích. Vladimír Wagner je velmi aktivní popularizátor vědy, především jaderné a subjaderné fyziky a aktivní účastník diskuzí o budoucnosti jaderné energetiky u nás. Napsal také knihu o havárii japonské jaderné elektrárny Fukušima v březnu roku 2011. Nad jeho názory určitě stojí zato se zamyslet.

Kolega Jiří Chýla mě upozornil na úvahy k energetické koncepci, které na svém blogu uveřejnil europoslanec za TOP09 Luděk Niedermayer. Ten zde vyjadřuje názor, že projekt výstavby nového bloku v Dukovanech je nyní špatný nápad a naši energetiku a náhradu uhelných a jaderných bloků je možné plně vyřešit pomocí obnovitelných zdrojů a úspor. O energetiku se dlouhodobě zajímám, proto bych se pokusil k některým tvrzením Luďka Niedermayera vyjádřit.

Základním mylným předpokladem Luďka Niedermayera je, že lze nízkoemisní energetiku postavit čistě na úsporách a obnovitelných zdrojích energie (OZE). Stejně tak není pravda, jak se zdá vyjadřovat v podtextu, že se vláda nesnaží o co nejdelší provozování existujících jaderných bloků a nepočítá s intenzivním využitím obnovitelných zdrojů, akumulace či decentralizovaných chytrých energetických řešení. I zde, stejně jako u jaderného zdroje se hledají nejvhodnější finanční modely a způsoby podpory ve velmi pokřiveném tržním prostředí v energetice. Podrobněji jsem popsal svůj pohled na možností nízkoemisních zdrojů a možné scénáře i rizika a výzvy vývoje energetiky v Česku. Pokusil bych se o pár reakcí na body, které prezentoval ve svých textech Luděk Niedermayer. Podrobněji jsou fakta, na kterých jsou založena má tvrzení, rozvedena v uváděných odkazech.

Jak už jsem zmínil, s úsporami v oblasti energií vláda počítá. Ovšem možnosti v této oblasti jsou omezené. Za předpokladu elektrifikace dopravy a dalších oblastí, která bude při přechodu k nízkým emisím CO2 nutností, se opravdu nedá čekat, že by spotřeba elektřiny u nás v budoucnu klesala.

I u nás se počítá s rozvojem decentralizované energetiky, ovšem i Německo počítá s tím, že velkou část jeho potřeb elektřiny dodají centrální zdroje, třeba velké větrné farmy na severu Německa. U těch dokonce míra centralizace a velikost přepravovaného výkonu i vzdálenost, na který se přepravuje, roste. Dochází tak sice na jedné straně k decentralizaci, na druhé však k ještě větší centralizaci a přenos velkých výkonů na velké vzdálenosti mezi státy, jak o tom ostatně píše i pan Niedermayer ve své výzvě o posilování spolupráce států Evropské unie v elektroenergetice. Ostatně jaderné bloky v Bavorsku kromě větrných zdrojů na severu Německa nahradí z velké části velké paroplynové bloky.

S fotovoltaikou na střechy domů a akumulací se počítá i v aktualizaci energetické koncepce a v plánech současné vlády. Nevyřeší to však náhradu uhelných a jaderných bloků. S podporou akumulace se také počítá. Ovšem současná její úroveň neřeší ani denní diagram natožpak sezónní. Cena elektřiny z větru a fotovoltaiky (ne u nás, ale třeba na severním pobřeží nebo ve Španělsku) už je srovnatelná s jinými zdroji. Pokud je však potřeba k ní připočíst náklady na akumulaci, tak už je to zase dramatický výše. Podrobněji jsou možnosti akumulace popsány v detailnějším textu.

Jak už jsem psal, s podporou obnovitelných zdrojů se počítá, ovšem v našich geografických podmínkách mohou pokrýt jen malou část potřeb. Navíc těžko mohou ve větrných dnech konkurovat německým přebytkům elektřiny. Regionální spolupráce v situaci, kdy všichni budou stavět fotovoltaiku a větrné turbíny nám těžko pomůže. V jeden čas (větrný a sluneční) budou všude přebytky a v době bez větru a slunce nezískáme elektřinu od nikoho. Snahu o co nejdelším provozování stávajících jaderných bloků deklaruje i současná vláda, ovšem jsem velice skeptický k tomu, že nám Rakousko a Německo dovolí provozovat staré Dukovany 60 let. Určitě to nelze garantovat.

Česká republika má pouze dvě možnosti, jak nahradit současné uhelné a jaderné bloky. Částečně pomůže OZE, ale v našich geografických a dalších podmínkách to lze jen velmi omezeně, určitě ne více než z poloviny, ale spíše méně. Zbytek musí nahradit jádro nebo paroplynové bloky. Výstavba jaderného bloku chce svůj čas. Zmíněný jeden blok nahradí pouze něco o málo více, než je polovina Dukovan. Dukovany spíše pojedou do roku 2035, nejdéle do roku 2045. Zároveň je třeba do té doby nahradit uhelné bloky a všechny současné větrné a fotovoltaické elektrárny. Teď už opravdu není čas na váhání, čekání a nicnedělání, jak doporučuje pan Niedermayer.

Teď ke konkrétním výhradám k finančnímu modelu pro Dukovany:
1) Kalkulace ceny okolo 160 miliard nevychází jen z projektu Rosatomu, ale také třeba z jihokorejských staveb (podrobnější rozbor cen různých staveb). Mimochodem právě dnes se začal spouštět první blok APR1400 v Spojených arabských emirátech (podrobnější popis jihokorejské jaderné energetiky). Ani bloky EPR (Olkiluoto a Flamanville jsou hodně zpackané) nevedou k 300 miliardám, ale k hodnotám něco přes 200 miliard (tedy pro odpovídající výkon, ten je u EPR daleko vyšší, než se předpokládá u dostavby Dukovan).

2) Cena elektřiny z nového bloku silně závisí na finančním modelu (ceně peněz, nastavení zisku a návratnosti), takže předpokládaných 50 až 60 EUR za MWh je plně srovnatelných s OZE v Německu a Belgii (my ovšem větrné pobřeží nemáme), které pan Nidermayer uvádí, a je to bez extrémní potřeby navýšení akumulace. To, že cena elektřiny v regionu v době, kdy Němci odstaví své jaderné a uhelné bloky a vysoké ceny emisních povolenek poženou nahoru ceny z plynových bloků, porostou, je velmi pravděpodobné.

3) To, že cena elektřiny ze zdroje, který je investičně náročný, silně závisí na finančním modelu a čím se liší finanční model ve Velké Británii a u nás a jaké ceny u Dukovan vycházejí a proč, by měl pan Niedermayer vědět určitě lépe než já. Na rozdíl ode mě je ekonom. Nesoběstačnost v autech nebo i potravinách je dramaticky něco jiného než nesoběstačnost v elektřině. Auta a potraviny se dají dovézt do zásoby. U elektřiny stačí, aby chyběla pár hodin a nastane krize. I bez těch roušek a respirátorů vydržíme déle a snadněji se dovezou a skladují. Přesto je vidět, jaký může nastat průšvih, když není Evropa (Česko) soběstačná. Nikde ve světě se nepodařilo vybudovat energetiku na decentralizovaném základě (viz už uvedený příklad Německa). U projektu je ve smlouvě odpovědnost jasně rozdělená: ČEZ odpovídá za podnikatelský projekt a nese podnikatelské riziko. Stát odpovídá za rizika vzniklá z politických rozhodnutí státu, která mění regulatorní a další podmínky.

Malé modulární reaktory (i když budou uvedeny do provozu) nebudou levnější (na odpovídající výkon), než velké reaktory. Právě proto se postupně zvětšovaly výkony reaktorů (stejně tak se zvětšují výkony větrných turbín a fotovoltaických parků), že se dosahuje úspory z velikosti. Malé modulární reaktory umožňují proniknutí do decentralizované energetiky a rozdělením investice možnost snížení ceny peněz. To se ovšem nového bloku v Dukovanech dociluje finančním modelem. Náhrada Dukovan, kde je místo a potřeba pro velký výkon, těžko bude mít nižší náklady na stavbu v podobě řady malých modulárních bloků, než je tomu u jednoho velkého bloku. Podrobný popis současného stavu jaderné energetiky a také situace okolo malých modulárních reaktorů lze nalézt v tomto přehledu.

Nyní bych si dovolil parafrázovat závěr textu Luďka Niedermayera. Na základě sledování vývoje:
1. Jaderné energetiky v Evropě, zejména ve Francii a v Severní Evropě
2. Vývoje malých, levných, modulárních jaderných bloků (ještě dlouho nebudou v reálné nabídce)
3. Kapacitní dostatečnosti zdrojů v našem regionu (Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko)
a na základě znalosti doby potřebné k postavení jaderného bloku v Evropě je podle mě jasné, že náhradu Dukovan je třeba začít řešit a budovat už nyní. Že už to nelze odkládat dalších pět let.

Je také dobré připomenout, že jeden nový blok v Dukovanech nevyřeší přechod k nízkoemisní energetice, nahradí pouze půlku výkonu v Dukovanech. Jeho stavba pouze ukáže, jestli jej dokážeme postavit a jak efektivně bude fungovat. Stejně tak postavení několika větrných turbín, fotovoltaických elektráren a akumulačních systémů také není řešením. Zase pouze ukáže, jestli dokážeme najít vhodný finanční rámec a jak tyto části reálně do našeho nízkoemisního mixu zapadají. Teprve na základě takto získaných zkušeností pak bude možné realizovat přechod k podobě nového nízkoemisního mixu. Podrobněji jsem o tom psal v článku o potřebě hledání shody a kompromisu v energetice u nás. Pokud se to nepovede, skončíme u paroplynových zdrojů a prodlužování provozu uhelných bloků, se všemi riziky a negativy, které nesou.

Stranu TOP-09 jsem kdysi volil. Bohužel se mi zdá, že místo hledání cest a vizí k řešení konkrétních problémů tato strana skončila čistě u boje o moc a voliče. I v případě energetiky nepředkládá konkrétní reálnou koncepci, ale spektrum názorů jednotlivých vůdčích straníků od vyloženě protijaderných s preferencí čistě OZE až k podpoře jádra. Ovšem vždy za každou cenu proti vládním návrhům. Takový správný politický text založený na frázích bez reálného obsahu a souvislosti s realitou je i na závěr druhé části blogu Luďka Niedermayera a je vyloženě charakteristický:

„Jde o kontinuální proces, který zohledňuje pokrok v oblasti VaV a zkušenosti s různými typy investic do energetiky. Jak již bylo uvedeno, v rámci toho, by mělo dojít k pravidelnému, transparentnímu vyhodnocení/přehodnocení přístupu, a posouzení, zda z ohledu naší energetické bezpečnosti, je třeba změna přístupu, včetně možné intervence v podobě státní poptávky, na vznik určitého typu energetického zdroje.“