Více jak 80% občanů ČR si myslí že by současná vláda měla přestat škodit a odejít. Vláda zase jakoby si myslela, aby jí vlezli na záda, že se moci přeci kvůli tomu nevzdá. A opozici vzkazuje, že ani po čtvrté nemá s vyslovením nedůvěry vládě šanci.

Včerejší hlasování o nedůvěře nebylo zbytečným opozičním divadlem, protože je důležité na sněmovní půdě tlumočit proč lidé opakovaně vzkazují vládě „Máme toho dost!“ Z důvodů proč si to myslí bych vyzdvihl tři hlavní.

Za prvé, po dvou létech vládnutí Petra Nečase zažíváme bankrot iluzí. V roce 2010 vznikla vláda s nejsilnějším mandátem od roku 1989. A výsledek ? O to větší zklamání těch, kteří volili vládní strany. Potvrdilo se že i když vláda mluví o práci pro lidi, tak přišel spíše spor o dělení kořisti.
Premiér řekl, že každý ministr je vyměnitelný. Nu, udělal to už sedmkrát, to je skoro polovina vlády. Bude snad spokojený až rekonstrukce zasáhne celou vládu ? Myslím, že to spíš ukazuje míru vládních skandálů než kvalitu vládnutí.
Nedivme se proto, že v poločase vládnutí klesla důvěra občanů : podle šetření CVVM z června 2012 na pouhých 16%. Vždyť co předvedla tato vláda za ty dva roky ? Když se narodí malé miminko, tak se za dva roky naučí chodit a mluvit. Co zvládla současná vláda ? Jenom se ztrapnit !
Názorně se ukázalo, že sliby chyby. Jalová reformní a protikorupční rétorika nepřinesla žádné ovoce. Kolikrát vláda slibovala, že sníží byrokracii, místo toho úředníků na úřadech přibývá. Ještě jim zmrazí platy a diví se, že i oni chodí stávkovat. Tohle má být efektivně fungující veřejná správa ?
Tato vláda není nositelem invence, zejména v oblasti ekonomické politiky, přesto že žijeme v těžkých ekonomických časech a prozíravou, promyšlenou ekonomickou politiku bychom potřebovali jako sůl. Vláda zatím předvedla jen rozpočtové řeznictví – maso pryč, jen kosti nechat.
Premiér si pochválil vysoký rating ČR, který nám přiznal známku A1. Agentury nás ale chválí za to, že zatím platíme dluhy i s úroky. Ale co z toho má obyčejný občan ? Bezpečný přístav není jen o tom, že platíme bankám ale jak se žije lidem. Jak rozdělíme břemeno krize.

Za druhé je jasným signálem agonie, když samotná vláda jako vrcholný reprezentant státu zpochybňuje státní moc. Přitom má státní moc reprezentovat, tvořit a chránit. Místo toho z vládních lavic slyšíme o justiční a policejní mafii, že parta plukovníků si dovoluje dělá politiku.
Média jsou živeny úniky od policie, možná řízenými, možná neřízenými. V prvním případě to překračuje zákonný ráme práce policie, v druhém případě to znamená že je tam bordel. Za takové úniky by měly přicházet sankce.
Jestli někteří mluví o tom, že jsou dvě policie, jedna která dělá jen policejní práci a druhá, která se věnuje politice. Nejhorší variantou by ale bylo kdyby obě party dělaly politiku a jenom se střídaly podle toho jak dují větry.
Policie má dělat svou práci a ta má být nejen nezávislá, ale i kvalitní. Ale jestli chceme před médii a veřejností rozebírat kvalitu policejní práce, tak si také uvědomme jakou důvěru má dnes parlament. Máme v něm dva odsouzené, jednoho ve vazbě, další jsou stíhaní a to do září nám možná ještě něco přibude. Tohle má být bič na policejní práci ?
Jako vodítko pro takovou diskusi se předhazují neseriozní mediální šidítka. Co jiného byla ukázka z nahrávacího studia Věcí veřejných, nebo spory o veselý drát pana ministra financí na policejní prezidium.
Pokud mluvíme o korupčním systému, je to o snaze udělat z politiků loutky oligarchizované společnosti. Tedy takové, kde rozhodují ekonomické zájmy korporací a ty prorůstají do poltického systému. Ty zahraniční jsou samozřejmě nemocnější, ale když vezmu ty drobné domácí. Není to jen Omnipol, ale i Viamont, ABL a další.
S kauzou letadel CASA a Vlasty Parkanové jsme otevřeli jen jeden z případů. Je takové španělské pohostinné úsloví „my casa es su casa“ (původní význam je „můj dům je váš dům“). A vláda ta slova „casa“ vzala doslova, letouny CASA zakoupila a možná si ještě zazpívala „my si dáme zahrát, on to někdo zaplatí“.

Za třetí. Občanské hnutí „Stop vládě“ má sympatie lidí nejen kvůli těm různým mediálním kauzám. Nespokojenost je z celou prací vlády. Ukazuje se, že z dluhové pasti se nedostaneme škrty ale růstem. Motor a hlava vládních reforem Miroslav Kalousek dokáže pouze neustále měnit daně a zvyšovat daně (hlavně ty nepřímé) i když je to v rozporu dokonce i s programy koaličních vlád.
Proč si vláda a ministr financí nevšímají toho co vidí každý ekonom, že v určitém okamžiku výběr daní neroste i při zvyšování daní (popisuje to tzv. Lafferova křivka). Minimálně u DPH je to dnes už viditelná praxe, žádná teorie.
Na sociální stát mlže mít pravice i levice různý názor. Nemluvme tedy o sociálním státu ale o fungujícím sociálním systému. Svými pseudoreformami vláda v podstatě sociální systém ničí. V druhém kroku pravděpodobně přijde kolonizace celého veřejného sektoru a veřejných služeb.
Např. jsme zavedli i ústavně přetřásané regulační poplatky ve zdravotnictví. Neregulují, jen zvyšují účast pacientů. Přesto je vláda nejen brání ale dokonce zvyšuje. A roztáčející se spirála nadstandardů zdravotní péče v podstatě dělá ze zdraví luxus.
Dalo by se pokračovat s devastačním účinkem tzv. opt-outu peněz z penzijního pojištění atd. Malá účast dobrovolných účastníků tohoto experimentu nepomůže fondům a zbytečně odčerpá peníze ze státních penzí. Vláda neslyší ani na odpor lidí vůči nepřiměřenému daru církvím. Úspěchem je jen když vláda nic nedělá, např. to že nový ministr školství zastavil záměr reformy vysokých škol. Zastavit je ale málo.

Závěrem je třeba říci, že hlavním tématem hlasování o nedůvěře vládě Petra Nečase vůbec není, že .terminátor české pravice Miroslav Kalousek (o kterém se říká, že je náhradní premiér) je asi za zenitem. Hlavním problémem je, že celá vláda svou činností zhoršuje situaci.
A nemůže se vymlouvat na to, že jsou to jen vnější vlivy a stačí společně si počkat na lepší časy. Česká ekonomika klesá více než zahraniční. Už třetí rok jsme pod úrovní roku 2008. Výkon klesá, ceny rostou, to je dlouhodobě neudržitelná cena odldužování. Evidentně potřebujeme spravedlivější mix opatření, nepodvazující růst.
Navíc se ČR stává zemí, která se dostává na periferii EU, naše země se marginalizuje v evropském prostoru. Navíc je reálná hrozba blokace evropských zdrojů, což opět poškozuje ekonomický růst.
Z výše řečeného vyplývá záporná legitimita současné vlády v očích občanů. V podhradí se mluví méně salonním slovníkem, vláda je přirovnávána ke kupě hnoje. Ale hnůj je v podstatě ušlechtilý materiál. Je užitečný, hnojí se jím např. pole. Vláda tenhle stupeň užitečnosti bohužel nevykazuje.
Proto si většina občanů myslí, že s odchodem této vlády bylo včera pozdě. Alternativy jsou a volby dají lidem možnost si znovu vybrat. Čas dozrál. Včerejší skóre v hlasování 89 PRO a 89 PROTI (22 nebylo či se zdrželo) dává tušit tikající bombu. Drtivá majorita vlády je definitivně pryč. Je otázka zda si to klíčoví lidé z vládní koalice ještě včas uvědomí.