Průběh diskuse k důvěře vládě Jiřího Rusnoka byl často zbytečně melodramatický a mimoběžný. Značně mimo pozornost zůstal fakt, že až volby přinesou skutečně strategické rozhodování. Překlenovací vláda takovou strategickou volbou nemohla být.

Předáci bývalé koalice se snažili sněmovně vsugerovat, že hlasováním o prozatimní vládě vzniká nová koalice a opozice. Ta by se ale neopírala o koaliční smlouvu a neřídila by se podle dlouhodobých politických vizí a programů ověřených ve volbách. Rusnokova sestava, se ucházela o ad hoc podporu napříč politickým spektrem. A i když je toto bohužel polarizované, nejde o tábory levicové koalice a pravicové opozice.
Parlament by musel vykonávat politickou kontrolu nad mandátem omezeným jak z hlediska věcného, tak z hlediska časového. Nevznikla by žádná rudá vláda opřená především o hlasy z leva. To dokazuje už to, že mluvila o větším aktivismu ČR ve strukturách NATO nebo se držela velkého mlčení k tématům, jako je penzijní reforma či církevní restituce. Mělo jít jen o dočasnou politickou dohodu o aktuálních úkolech bez zbytečné polarizace, dramatizace a strašení. Ale právě tohle byl problém
Z jedné strany se strašilo státním zástupcem Ištvánem - když nebude vláda zvolená, začne obcházet jak medvědí strašidlo Barbucha a odvede si toho či onoho. To ale nejde.! Státní orgány činné v trestním řízení by měly postupovat nezávisle na nás a my bychom jim neměli radit ani v dobrém, ani ve zlém a vtahovat je do politiky. Navíc Ištvána sám nějakou senzaci ani neslíbil.
Z druhé strany není pravda že prezidentský návrh vlády byl mimo rámec ústavy. Její podpora tedy nebořila autoritářsky parlamentní demokracii. Poslanec Kalousek se svou hyperbolou o hrozící změně režimu dostává do roviny politického či mediálního kýče. Copak někdo obcházel po chodbách aby zapálil budovu sněmovny, aby jakýsi český Hindenburg mohl rozehnat český Parlament.
Vláda, která byla podle ústavy navržena, buď dostane nebo nedostane důvěru. Kdyby dostala důvěru, tak ji Parlament může zase vyslovit nedůvěru, nebo neschválit návrh rozpočet a tak dál, a tak dále. Takže jaká změna režimu? To jsou bubáci a možná i malý školák, když si vygoogluje českou ústavu, tak pochopí, že je to blbost.

Polemizovat se dá s větou v úvodním slově pana premiéra Jiřího Rusnoka, a to, že se jeho kabinet se cítí být plnohodnotnou exekutivní sestavou, která sice má mandát maximálně tři čtvrté roku, ale která svými činy bude zásadně přesahovat svůj horizont vládnutí. Na obecných i když třeba správných heslech se takové zaměření nedá postavit. Úkolem je zastavit politickou dysenterii, kterou tady zavedla předchozí sestava, stabilizovat chod exekutivy veřejné správy a nenasekat zbytečné problémy do voleb.
Část sněmovny se včera rozhodla hlasovat pro toleranci prozatímní vlády, to v podstatě znamenalo podmíněné ano. V politické rovině je tou podmínkou odchod předchozí zdiskreditované vlády a zabránit tomu, aby když ji vyprovodíte dveřmi, aby se nevrátila oknem. A současně je tou politickou podmínkou čím dříve, tím lépe nechat rozhodnout občany ve volbách.
Pokud šlo o věcné podmínky, tak jde o aktuální cíle, které se musí zvládnout ať bude do voleb sedě ve Strakovce kdokoliv. V případě prozatimní vlády se neutkáváme na poli velkých politických konceptů, ale praktických řešení.. Pokud jde o podíl současné exekutivy na oživení hospodářského rozvoje, možná někdo už kalkuloval s tím, že podle optimistických erárních předpovědí v příštím roce by měly roztát ledy a měli bychom vstoupit do jisté vlažnější, ale přesto konjunktury. Např. že Spolková republika Německo v hospodářském vzestupu otevře své trhy a my budeme moci daleko snáz naplnit růstová čísla. Ale i to německé oživení je s velkým otazníkem. Na podzim jsou volby do Bundestagu a teprve uvidíme, jaká politická reprezentace, s jakým konceptem tedy bude řídit Německo dál. Malé oživení, které sami Němci předpokládají za nás nevyřeší růstové problémy.

A tak nám zbývají vnitřní faktory a na to jsou obecné konstatace o inventuře zdrojů málo.Hlavním úkolem nadcházejících dní je dotažení návrhu státního rozpočtu na rok 2014, který byl předhotoven emeritním ministrem Kalouskem. Protože se říká že se rozpočet musí udržet pod 3 % státního deficitu a současně přiznává, protože přiznává, že se nechce a už ani nemůže být příliš aktivní, pokud jde o příjmová opatření, tedy zásadně měnit daně, tak se dál pohybujeme v restriktivním koridoru fiskální politiky. /Zádné rozpočtové injekce, a korekce ve struktuře nemají národohospodářský rozměr.
Nebudou peníze navíc do státních fondů, ať už je to Státní fond dopravní infrastruktury nebo Státní fond rozvoje bydlení. A je tu celá řada věcí, které budou stát peníze. Jestliže slíbím, že budu valorizovat platbu za státní pojištěnce, tak musím říct jaký objem peněz musím pro to navíc najít v rozpočtu. Jak to bude vypadat dál s tou nešťastně nastavenou podporou obnovitelných energetických zdrojů. A je tu i jednání s kraji, Jestliže kraje řeknou, že chtějí plnit memorandum k regionální dopravě, no tak jim na to musím dát. Jestliže se chci s kraji dohodnout, že na nich nenechám celé břemeno korekcí evropských peněz, opět musím na to najít zdroje (zapojení evropských zdrojů se nabízí jako první, mimořádně lze použít i zdroje ze státních podniků).

Po včerejším hlasování dostane vývoj novou dynamiku. Koncem června jsem tu psal jak křehká je množina 101 podpisů poslanců za kluby ODS, TOP09 a ze skupiny nezařazených, které se sehnala pro vládu Miroslavy Němcové. Vývoj potvrdil, že skutečně šlo jen o zoufalé echo po odcházející zkrachovalé vládě. Posbírané podpisy nevydržely ani pár týdnů.
Test prezidentskou vládou Miloši Zemanovi vyšel minimálně v tom smyslu, že otevřel cestu k předčasným volbám ještě v říjnu 2013. I když sám pro ně nehoroval (tvrdil, že je tu ještě řada rozpracovaných zákonů, které by padly pod stůl, a že peníze za předčasné volby by byly vyhozené do vzduchu). Hlas lidu je ale pro předčasné volby většinově. Čekají od nich silnou vládu se strategickým mandátem. A TOP 09 se může odpojit od ODS a využije předčasných voleb proti pravicové konkurenci. Takže nakonec přeci!!