Mezi výhrady vůči KSČM se pravidelně řadí, že je to strana nereformovaná a která se doposud dostatečně nevyrovnala se svojí minulostí (respektive s činností své předchůdkyně KSČ, na kterou navazuje).



Výhradu nereformovanosti strany lze vyvrátit jako mylnou s odkazem na její programové
dokumenty. Jde v nich o to nebýt ani druhou sociální demokracií, ani nějakým stalinistickým monolitem. V programu lze nalézt demokraticky inovovanou socialistickou orientaci ve spojení s aktuální praktickou levicovou politikou. Myslím, že úkolem už není transformace KSČM, ale schopnost trvalé modernizace a schopnost kvalitní generační obměny.
Zapeklitější je problém vztahu straníků k minulému režimu před rokem 1989. Vztah k minulosti má nejen rozměr právní či etický, ale i psychologický a sociálně historický.. Vypořádat se s minulostí nedá na rozkaz. Už proto, že 3/4 současných členů KSČM vstupovalo do strany před rokem 1989. V společnosti jako celku také stále rezonuje ahistorické, černobílé hodnocení předchozího režimu. A mnozí ze starších komunistů jsou pak alergičtí na černobílé obrazy minulosti a cítí je jako útok na svůj vlastní život.
KSČM jako celek přitom základní politický krok učinila. Při svém vzniku do svých základů přijata omluvu mimořádného sjezdu KSČ a v stranickém politickém programu byla přijata explicitní distance od stalinismu a zneužívání monopolu moci. Svobodná politická soutěž a pluralita forem hospodaření místo totálně postátnělé ekonomiky jsou zjevnou programovou diskontinuitou vůči někdejší KSČ.
KSČM se tomuto tématu nevyhýbá ani nadále. Snaží se jen ho řešit proporčně – aby debaty o minulosti nepřekrývaly debaty o přítomnosti a budoucnosti. A aby se nezvrhly v sebezáhubnou kádrovou válku s částí členů. Jsme si vědomi, že nezvládnuté téma minulosti by bylo zátěží i pro koncipování budoucnosti. Chceme ho však řešit sami, bez vnějších tlaků.
Netýká se to jen KSČM samotné , složité debaty na toto téma se odehrávají i u našich partnerů v zahraničí kde lze nalézt názory od postkomunstických po ultralevičácké. Koneckonců tu nejde jen o hodnocení poměrů v někdejším Československu, ale o hodnocení režimu v jeho systémové celistvosti, tedy v rámci celého bloku.
Veřejnost např. málo ví o politických stanoviscích ke konkrétním mezníkům minulého režimu, které konkretizují snahu po jeho objektivní zhodnocení. I taková dílčí témata jsou předmětem ostrých debat a i mediálních střetů. Je např. o stanovisko k 50. výročí Února 1948 nebo stanovisko k 30. výročí roku 1968 nebo k 20. výročí Listopadu 1989.
Je ovšem poctivé přiznat, že obsah těchto politických stanovisek v rámci obecného postoje k minulosti kolísá a že se s nimi bez výhrad neztotožňuje úplně každý. Zpochybňování zločinů a propagaci praktik směřujících k potlačování práv a svobod člověka samozřejmě jako nepřijatelný exces odmítáme. Stejně jako pokusy neonacistů dekriminalizovat své extrémní myšlenky v rámci absolutizace svobody slova.
Ale pokud jde jen o překročená rámce programu a usnesení strany jednotlivcem, tak dáváme přednost politické diskusi. Vracet se do časů, kdy stranická usnesení byla povinná dogmata, za jejichž nedodržování se tvrdě mocensky postihovalo, opravdu nechceme.

Odborné zázemí a teoretici v KSČM se také snaží věnovat ucelenějšímu systémovému hodnocení minulého režimu a vymezení příčin jeho prohry. Veřejnost od nás něco podobného očekává jako vklad do obecné diskuse. Zárodkem byla už stranická komise pro analýzu 17. listopadu, která byla zřízena hned po roce 1989. Ta ale ukončila po roce svoji činnost
III. sjezd KSČM v Prostějově v roce 1993 uložil „obnovit práce na zpracování analýzy příčin listopadu 1989 a následujícího vývoje ve straně, včetně analýzy poválečného vývoje v ČSSR“. Zpráva byla pod skromným názvem „Úvod do analýzy příčin 17. 11. 1989“ předložena IV. sjezdu v Liberci v roce 1995. V oné době stranického štěpení však sjezd zprávu neprojednal.
VIII. sjezd KSČM v roce 2012 znovu uložil uchopit tento komplexní úkol a předložit IX. sjezdu KSČM v roce 2016 určitý dokument na téma aktuálního hodnocení minulého režimu. Není to jednoduché, nemáme ani dostatečnou vlastní badatelskou kapacitu a je zřejmé, že půjde jen o politický pohled, opřený o co možná nejkvalifikovanější podklady. Diskuse na toto téma ale také přispívají k vypořádání s minulostí a k tomu, aby tento stín na KSČM vybledl. Minulost nemá cenu chtít ovládnout, je ale potřebné ji skutečně pochopit.

Publikováno na www.denikreferendum.cz