Pozornost která se věnuje před volbami penzijnímu systému je nedostatečná. Budoucí vláda bude muset toto strategické téma řešit a to nikoliv podle momentálních politických popudů, ale v dlouhodobě udržitelné podobě.


Minulý týden se naposledy v tomto volebním období sešla vládní komise pro důchodovou reformu. Komise vznikla na základě programového prohlášení vlády Bohuslava Sobotky z února 2014. Ve svém mandátu měla ukončení tzv. druhého pilíře penzijního systému založeného vládou Petra Nečase. Rovněž měla projednat široce sdílený návrh důchodové reformy tak, aby byla zajištěna důstojnost seniorů a stabilita systému na celá desetiletí.
Předseda prof. Martin Potůček uvedl, že pozornost, kterou veřejná moc věnuje penzijnímu systému je bohužel stále nedostatečná. Na práci komise se podílela řada odborníků i zástupců sociálních partnerů. Své zastoupení měli v komisi i parlamentní strany. Některé strany ovšem do komise přestaly postupně docházet, s tím, jak se ukázalo, že konsensus na další reformě narazil na politické limity a skupinové zájmy. Dialog mezi různými přístupy byl proto úspěšný jenom částečně.
Dohoda o zrušení systému kapitálového spoření v rámci tzv. druhého pilíře naplněna byla. Byly schváleny i některé úpravy penzijního připojištění (tzv. třetí pilíř). Řada námětů však nebyla vzata v úvahu. Především se lišily názory na roli tzv. prvního pilíře, tedy systému státem garantovaných a průběžně financovaných penzí. Levice akcentovala jejich zabezpečovací a solidární a nikoliv pojistnou funkci, založenou zejm. na principu ekvivalence. Pravice akcentovala především potřebu osobní odpovědnosti zajištění na stáří.
Otázkou je, jak na práci této komise (a jejích předchůdkyň) navázat po volbách. Aby její práce se promítla i do politické praxe, předpokládá to minimální schodu. Mezi témata jistě patří míra důvěry v kapitálové spoření, když globální finanční trhy svou volatilitou ohrožují dlouhodobé výnosy penzijních fondů. Pokud mají být jiné pilíře pouze doplňkem penzijního zabezpečení, tak základní pilíř musí mít řádné finanční krytí. Nemluvě o nárocích přístupů, které zvažují v rámci státního systému pojištění individuální spořící účty.
Elementárním předpokladem je udržet maximální zaměstnanost a růst pracovních příjmů i v strukturálních změnách, které nás očekávají Aktuálně se na účtu ČSSZ pohybuje necelých 400 miliard korun ročně (kolem 8,5% HDP) V krizových letech přešel tento účet do červených čísel (v roce 2011 činil deficit 40 miliard korun). Tuto částku musel poskytnout státní rozpočet. Nyní ekonomika roste a tak loni činil deficit jen 16 miliard korun. Tendence k deficitům ovšem ožívá se stárnutím populace a s progresivnějším valorizačním schématem.
V tezauru námětů z činnosti komise zůstává celá řada možných řešení určitých problémů. Týká se to např. variant úpravy náhradních dob (studium, péče o dítě atp), revize věkové hranice odchodu od důchodu či možnost předčasného důchodu, zejm. u náročných povolání (zde by měli přispívat i zaměstnavatelé). Nemalým tématem jen řešení nezdravé diferenciace mezi nízkými a vysokými důchody. Tedy přepočet základní výměry u starodůchodců, kde podprůměrné důchody se s lety dostávají pod hranici chudoby. Také rozdíl mezi odvody zaměstnanců a OSVČ je nesnadné téma.

Kapitolou hodnou pozornosti jsou náměty od seniorských organizací. Na nedávném III. sjezdu Rady seniorů byl schválen „Střednědobý program pro seniory“, který kromě jiného zahrnuje i 11 doporučení pro práci na penzijním systému,v podstatě nárokového charakteru. Senioři požadují především progresivnější valorizaci svých penzí s větším přihlédnutím k situaci důchodcovských domácností. Navrhují výplatu 13. důchodu a zlepšení náhradového poměru mezi penzí a mzdou (v průměru na 45%).
Senioři upozorňují také na nedostatečné řešení souběhu starobních a vdovských důchodů, na řešení seniorského bydlení v rámci zákona o sociálním bydlení a připomínají svůj návrh zákona o seniorech. Mluví o minimálním důchodu cca na 75% průměrného důchodu (nyní průměr činí kolem 11,5 tisíce korun a nedosahuje ho na 60% seniorů). Důchod, který nedosahuje na hranici chudoby, stejně nakonec vyvolává nároky na sociální systém. S tím se ovšem dostáváme k problému, zda klasickým pojištěním řešit otázky v podstatě sociální solidarity (obdobně zda penzijním systémem řešit i rodinou politiku)
O potřebě reformy penzijního systému mluví mnozí, není ovšem shoda co si pod slovem reforma kdo představuje. Někdo myslí zásadní změnu systému, někdo spíše jeho úpravy za pochodu. V létě byla zveřejněna studie Úřadu vlády, která podporuje názor, že současný systém je s úpravami udržitelný, V každém případě se ve volební kampani před říjnovými volbami nejen seniorům slibuje, ale téma reformy se znovu objevuje.
Je možné že po volbách vznikne nová komise pro penzijní systém. Pokračovatelé prací na důchodové reformě mohou čerpat z podkladů končící současné komise. Předpokládá to ovšem nejen dlouhodobou strategickou kooperaci expertů a jednotlivých resortů, ale především věcný přístup ze strany politické scény. Penzijní systém je něco, co se nebuduje jen podle vkusu jedné vlády a aktuální mocenské garnitury. Je to systém na desetiletí.