Lid hrdě povstane, volbou nových stran a preferencemi setne hlavy okoukaným a nenažraným politickým dinosaurům a díky tomu si s obnovenou důvěrou v nové panstvo konečně radostně utáhne své opasky. Takový v pravdě cimrmanovský mýtus vévodil letošním volbám. Nezapomeňme ovšem, že Jára Cimrman byl vlastně mistrem slepých uliček a že ten lid díky své sociální inteligenci možná pochopí, kdyby v téhle uličce utahování opasků zůstal zase sám.

Jakmile pohasl volební ohňostroj, vyvstala naléhavá otázka – jak doopravdy číst mandát, který zvolení politici v těchto volbách dostali ? Skutečně přesvědčil aktivismus facebookového prvovoliče průměrného českého občana k poslušnému utažení opasku ? Je malý český člověk tím nerudovským hrdobcem anebo má spíš v panice ze zpráv z Řecka trpně přijmout cestu redukce tradičního sociálního státu ? Aby nakonec nebyl jediný, kdo zaplatí tolik skloňovanou rozpočtovou odpovědnost.
Pojem „malý český člověk“ mívá poněkud pejorativní význam. Myslívá se jím člověk nedorostlý velkému světu, s omezeným rozhledem a nechápající změny, pohodlný a zápecnicky provinciální. Idylicky zjednodušená „kondelíkovština“ (prototyp otce Kondelíka stvořil koncem 19. století spisovatel Ignát Herman) dnes už ale neplatí. Malý český člověk už není ten starý bodrý chlapík, pečující poslušně o štěstí své rodiny, dbalý jen své živnosti a ponechávající co je císařovo císaři. Je to člověk pragmaticky uvažující, nepropadající již vábničkám starých velkých ideologií, ale schopný se adaptovat na různé vlny politického nečasu.
Vidí, že ani voliči TOP09 nebudou chtít platit za různé ty kmotry Kalouskovy složenky. Pokud dal svým protestním hlasem určitou šanci novým stranám, může velmi rychle prohlédnout, jak jsou umělé a nevyzpytatelné Tím spíš, pokud za pouťovou podívanou, kterou jejich papaláši shazují plebsu z tribun, bují typicky dinosauří mocenské intriky a připravuje se s pomocí různých kmotrů nějaký ten politický „Seitensprung“.
Ve slavné hře bratří Čapků „Ze života hmyzu“ dává postava tuláka přednost před rejem motýlů solidním chrobákům :
„Moudře se drží země, věří jen v to, co trvá,
pokorně staví své štěstí, i kdyby z mrvy bylo;
krátce je cítit rozkoš, dlouho je cítit mrva,
I kulička je něco. I kulička je dílo.
Když práce nevoní, tak voní výdělek.
Miluješ pro sebe, buduješ pro celek“
Český „hrdobec“ ale není jen brouk hovnivál, který má svou kuličku poctivé mrvy za střed svého vesmíru. Malý český člověk po mnoha zkušenostech s různými pány vidí dál než jen k hmyzímu pachtění nad nastřádanými drobečky, které mu čas od času někdo sebere. Navzdory rétorickým figurám momentálně triumfujících bojovníků s dinosaury se zeptá na konkrétní postup. A pokud staré dinosaury vystřídají noví, přijde v říjnu druhé kolo.