Mítink na podporu kandidatury Vladimira Putina vytvořil dojem masovosti na úkor upřímnosti.

Snad jen alegorické vozy chyběly na mítinku svolaném na podporu Vladimira Putina. Poté, co jsem několik hodin strávil ve společnosti premiérových stoupenců, se nemohu zbavit dojmu, že jsem byl na dobře zorganizované akci, která se však nemůže pochlubit atmosférou opozičních mítinků.

Se sympatiemi k nespokojeným se současným režimem to nemá nic společného. Proti motivaci Putinových příznivců přijít na mítink a veřejně deklarovat svou pozici nic nemám. Rozumím jim. Je to jejich volba, jejich kandidát, kterému důvěřují. Kolik takových však ve skutečnosti mezi 130 tisíci demonstrujícími bylo?

Proputinská akce se nedostatek spontánnosti a upřímnosti snažila nahradit jarmarečným veselím, hudebními hvězdami, povinnou účastí a autobusy z přilehlých i dalekých regionů.

Připadal jsem si jako na školním koncertu, ze kterého se každý chce ulít při první možné příležitosti. Už když jsem šel směrem k sportovnímu areálu Lužniki, kde se mítink konal, naproti mi šli lidé s rudými a modrými balónky s Putinovou podobiznou, promptně mířící k metru. Čím blíž jsem byl k Lužnikám, tím větší byl počet lidí mizejících z areálu. Některým stačilo vyfotit se před bránou stadionu, aby mohli svou povinnost považovat za splněnou. Co může být lepší alibi, potvrzující správný občanský postoj, než snímek z dobrého úhlu?

Úprk jednotlivců a skupinek méně zapálených Putinových stoupenců mítink nijak nepoznamenal. Fotbalový stadion, kde před dvěma dny hrál domácí CSKA s madridským Realem, byl až po střechu plný. Aby ne, každá organizace měla svůj přidělený prostor na tribuně, který zaplnila (musela zaplnit?) do poslední sedačky.

Publikum na povel moderátorů troubilo na troubítka, bouchalo bouchátky v barvách ruské trikolory a provolávalo heslo na podporu Vladimira Putina. Když se předseda vlády objevil na scéně, stadion propukl v jásot.

„Bitva o Rusko pokračuje, vítězství bude naše,“ završil svůj projev Putin a byl konec. Doslova. Mítink měl pokračovat ještě hodinu, ale předstíraná podpora už nebyla potřeba a tribuny začaly řídnout.

Jen na plácku před obří obrazovkou lidé začali tancovat na písničky premiérovy oblíbené skupiny Ljube. To byl za celý den asi nejupřímnější a nikým nedirigovaný projev emocí Putinových stoupenců.

Proč se ruský režim snaží dokázat loajalitu a podporu Rusů tímto způsobem mi není jasné. Soutěžit s opozičními akcemi neupřímnými mítinky je zbytečné vytváření iluze, která na nespokojené se současným stavem v zemi nezapůsobí a jen imituje masovou podporu.

Nemalá část ruské společnosti chce potřetí Putina vidět v Kremlu. Inu, proč by ne? Věří mu, bojí se jiných kandidátů, líbí se jim jeho předvolební sliby. Je však nedůstojné vodit tento elektorát za nos falešnou podporou a požadovat, aby účastí na takových akcí vodili za nos své spoluobčany.

"Tisíc lidí proti tisícům lidem, deset tisíc lidí proti deseti tisícům lidí. To vyčerpává zemi a odvádí pozornost vládu na řešení nedůležitých problémů. Je to hloupost. Pro mě, jako pravoslavného věřícího je daleko vážnější blížící se Velký půst, než nějaký mítink," prohlásila v rozhovoru se mnou zcela vážně bývalá poslankyně státostrany Jednotné Rusko Naděžda Orlova. Pod její slova bych se podepsal. Nehledě na její stranickou příslušnost.