Před sedmi měsíci zažívala naše země a její občané chvíle plné úzkosti a obav z opakování řeckého ekonomického scénáře v českých podmínkách. Po obloze zatažené temnými řeckými mraky poletovali archeopteryxové a po zemi se potulovali i jiní dinosauři (tedy ti s tvrdým i měkkým i). Pochopitelně všechny tyto příšery, hrůzy a rány morové byly v podání pravice a s ní spojených a ke všemu ochotných sdělovacích prostředků (vlastně téměř všech médií) asociovány se sociální demokracií.

Ve volbách vzešla jasná hvězda. Pravici se podařilo sestavit vládu s velkou převahou ve sněmovně. Vládu prý „rozpočtové odpovědnosti, práva a boje proti korupci.“ Tato charakteristika zněla v porovnání s reálnými výsledky předchozí pravicové vlády jako oxymoron, protimluv. Ale s médii v zádech se dá dokázat téměř vše, i nemožné. Z bílého udělat černé a opačně není problém.

Vláda začala směle. Po několika týdnech od svého vzniku vyšly na pražská náměstí demonstrovat proti její politice desítky tisíc veřejných zaměstnanců, zejména jejichž kapsy chce vláda důkladně provětrat. Přitom o svých povolebních plánech hovořila před volbami jasně pouze TOP 09, o snižování mezd však nikoliv. Další dvě strany dnešní koalice své povolební plány tajily, maskovaly a zamlčovaly.

Vláda tedy dokázala během několika mála týdnů své činnosti znechutit významné části střední třídy. O nízkopříjmových vrstvách ani nemluvě.
Vláda se pustila do bezhlavého škrtání výdajů státního rozpočtu. Snižuje významně investiční výdaje státu (v dopravních stavbách; v bytové výstavbě i jinde), snižuje mzdy veřejných zaměstnanců, a tedy spotřebu obyvatelstva. Oba jevy budou mít nutně negativní vliv na HDP. Hospodářský růst v příštím roce vůbec nemusí být takový, jaký s povinným optimismem předpokládá vláda, tedy 2,3%. Může být nulový. Z národohospodářského hlediska je politika vlády velmi diskutabilní, pokles životní úrovně střední třídy je zcela jistý, u nízkopříjmových vrstev velmi pravděpodobný.

Vláda snižováním platů určitě neposílí zájem veřejných zaměstnanců zvýšit své pracovní úsilí. Pro pracovníky ve zdravotnictví byla politika této vlády onou pověstnou kapkou, kdy přetekl pohár. Čtyři tisíce lékařů na konci tohoto roku v rámci hnutí „Děkujeme, odcházíme“ chce opustit v krátké době svá pracoviště. Někteří, zejména mladí lékaři chtějí opustit naši zemi vůbec. Brání se poklesu platů, chtějí také změnit systém vzdělávání mladých lékařů rozvrácený v předešlých letech julínkovsko – šnajdrovským ministerstvem. Ministr Heger říká, že po odchodu lékařů z jejich pracovišť nastane v nemocnicích prázdninový provoz. Já bych řekl, že v nemocnicích nastane úplný chaos. Tak k tomu nás, tedy republiku a její občany svými experimenty, vede tato avanturistická vláda. Chraň bůh být pak v takové situaci vážněji nemocný.

A co např. v zahraniční politice vlády? Vezmu zcela čerstvou záležitost z posledních dnů. V delegaci bavorského premiéra se objevil šéf sudetoněmeckého landsmanšaftu. Jenom se ptám, jakou cestu urazila ODS za pět let od doby, kdy jsem jako český premiér ve vládě prosadil vstřícné gesto vůči sudetoněmeckým antifašistům. Tehdy jsem za to byl ze strany ODS neslýchaným způsobem napadán. Dnes nejvyšší představitel ODS nejen, že strpí v delegaci bavorského premiéra šéfa sudetoněmeckého landsmanšaftu, on jeho účast dokonce vítá. Dokonce jej vítá ve Strakově akademii. Je to neslýchané, je to nedůstojné pro český stát. Ptám se, kam K. Schwarzenberg vleče stát se svou zahraniční politikou?

Kauza na ministerstvu životního prostředí je skandálem monumentálních rozměrů. Strhla definitivně svatouškovskou škrabošku premiéra Nečase. Na jedné straně sporu stojí čestný muž p. Libor Michálek, který už nejednou v minulosti osvědčil svou vysokou morálku a službu veřejnosti. Na straně druhé stojí přestavitelé vlády, namočení až po uši v jednání, které je nejen nemorální, ono je, zdá se i nezákonné. Bývalý ministr Drobil a jeho spolupracovníci, premiér Nečas a místopředseda vlády John zavlekli vládu do nejstrašlivějšího skandálu v polistopadové éře.

Zdá se, že činnost současných vládních činitelů – podle mafiánského slovníku použitého v rozhovorech dnes už bývalého ministra Drobila a jeho spolupracovníků – není primárně zaměřena na obecné blaho občanů a státu, jak bych u politiků očekával, ale na vytvoření podmínek pro korupci neslýchaných rozměrů (jednalo se o 0,5 miliardy Kč). V médiích se objevily závěry renomovaných právníků, že již v říjnu premiér Nečas obdržel závažné informace od L. Michálka o přípravě korupce gigantických rozměrů na SFŽP ve prospěch strany, které je předsedou a že mu odmítl poskytnout součinnost BIS. To je politicky naprosto neomluvitelné, lidsky ostudné a také trestně stíhatelné.

Podle názoru renomovaných právníků bylo povinností P. Nečase podle § 8 odstavec 1 trestního řádu neprodleně oznámit tyto skutečnosti orgánům činným v trestním řízení, a pokud tak neučinil, dopustil se jak trestného činu zneužití pravomoci úřední pomoci, tak i nepřekážení trestného činu. Škoda ve výši 500 miliónů, která měla vzniknout v neprospěch SFŽP (tedy státu), je tak vysoká, že v trestně-právním vyjádření představuje škodu velkého rozsahu. Pokud premiér Nečas o všem věděl a ničemu se nesnažil zabránit (a tím toto jednání z pozice nejvyššího představitele exekutivy podporoval), mohl se také dopustit jako spolupachatel přípravy trestného činu podvodu podle § 209 odstavec 5, 6, kde je ohrožen sazbou 5 – 10 let. Pro laiky konstatuji, že toliko tresty pod hranicí 3 let je možné uložit podmíněně. Celou věc samozřejmě musí posoudit soud. V každém případě v této kauze není pohled na vězeňský úbor zcela vyloučen. U bývalého ministra Drobila považuji celou věc za nepochybnou, jemu nepomůže ani přízeň, kterou mu okázale projevuje prezident republiky.

Premiér Nečas by měl neprodleně odstoupit (a s ním i celá vláda). Nemyslím však, že se pan premiér zachová jako zmužilý a mravně odpovědný člověk. Proto jej chci jako bývalý český premiér vyzvat, aby se ještě dnes vzdal poslanecké imunity. Stejné závěry by měl vyvodit nepochybně také p. Drobil a jak se ukazuje i místopředseda vlády John.

V závěru minulého týdne se objevila zpráva, že se již v létě sešel s tehdejším ředitelem SFŽP L. Michálkem, který ho informoval o nestandardním ovlivňování veřejných zakázek, ministr vnitra John. Pan ministr mu vcelku komicky doporučil, ať se obrátí na novináře. Pan ministr prý netušil (onen hlavní znalec boje proti korupci), že by se mohlo jednat o trestný čin. Opakuji pro veřejnost: Toto je ministr vnitra, který o předminulém víkendu dokázal na konferenci strany, jíž je předsedou, fantazírovat o boji s korupcí. A to pak ještě uspořádal v minulém týdnu se čtyřmi svými kolegy z Věcí veřejných v rámci interpelací estrádu na téma korupce. Promiňte, boje proti ní. Jeho jednání v celé kauze je skutečnou parodií na stát. Pan ministr měl v tomto případě celou věc okamžitě předat policii a ne takto vysokého úředníka státu, s tak důležitým zjištěním, odkazovat na novináře. Ministr John měl a mohl jako ministr vnitra jednat jinak a mnohem lépe a efektivněji než kdokoliv z nás. Tvrdí-li, že policisté mají strach (a upřímně řečeno, já se jim při této vládní sestavě vůbec nedivím), pak stačilo zavolat na příslušný policejní útvar, sdělit jim, že o problému ví a jeho řešení má jeho plnou podporu. Nikoliv odkazovat Michálka na redaktory novin.

Není bez zajímavosti vyslechnout slova I. Langera, bývalého ministra vnitra a nynějšího poradce předsedy ODS. Nikdo mě jistě nebude podezírat ze sympatií k němu. Ostatně předpokládám, že i jeho role v celém skandálu bude orgány činnými v trestním řízení bedlivě posuzována. Na adresu ministra Johna a jeho postupu v celé věci se vyjádřil takto:“To je logická křeč člověka, který se sám přiznal k tomu, že profesně i lidsky zmařil vyšetřování policie a podílel se na provokaci na své kolegy ve vládě včetně premiéra. Selhal lidsky i v tom, že věděl, že jeho kolegové ve vládě mají být nahráváni nebo budou nahráváni a neřekl jim to. A selhal lidsky i vůči svým vlastním kolegům poslancům. Jeho tři kolegyně volaly zpátky premiéra Nečase z Bruselu, aby jim dal potřebné informace, přičemž jejich předseda strany je měl a neřekl je.“ Lépe vystihnout marasmus vlády, vztahů ve vládě, než jak to udělal I. Langer, bych sám opravdu nedokázal.

Co teď stát potřebuje nejvíce, to je policie nezávislá na politických tlacích. Obávám se, že to je jen můj sen. Obávám se, že podobně jako Topolánkova vláda od svého vzniku, bude tato vláda v krátkém čase provázena úpadkem od nemorálnosti, do kterého se nyní propadla, k absolutnímu morálnímu marasmu. Čunkův případ (jednalo se o 500 tisíc Kč údajného úplatku) se podařilo zakamuflovat, sehrála v tom roli justiční mafie. Koalice nenajde sílu ke své mravní obnově, to je dnes víc než zřejmé. Bude v pokušení „začunkovat“ i tento případ se všemi důsledky, které to bude mít na důvěru veřejnosti v politiku a politiky. Bohužel, není to jen věcí pravice a koalice a prozíravější politici to musí vědět. Jedná se nejen o důvěru ve vládu jako takovou. Jedná se již o mnohem vyšší věci, které jsou pro mě důležitější nežli osud jedné vlády. Špatné nebo dobré. Pravicové nebo levicové. Skandál těchto rozměrů je již útokem na demokratický režim. Na důvěru občanů v něj. Pokud si lidé začnou myslet, že je to normální, že politici momentálně vládní strany a vládnoucí skupiny v ní chtějí jen a jen kořistit, je to velmi špatné. Pro celou politickou třídu země a bohužel i pro demokratický režim jako takový. Bojím se proto dalšího vývoje, pokud se bude takto ve vládě pokračovat dál.

Dámy a pánové,

máme dnes rozhodnout o osudu vlády ekonomické předpojatosti, chaosu a korupce neslýchaných rozměrů. Mé stanovisko v této věci je jasné a je v zájmu této země. Budu podle toho hlasovat.

(projev z Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR při jednání o nedůvěře vládě Petra Nečase - 21. 12. 2010)