Prostě vládnout se musí umět. A česká pravice to neumí. Její vláda tehdy pod vedením V. Klause ostatně skončila trapným rozpadem na přelomu let 1997 a 1998. Další její vláda pod vedením M. Topolánka skončila v troskách, protože ztratila vyloučením čtyř svých poslanců z vládních stran (ODS a Zelených) většinu v poslanecké sněmovně. A dnes je zřejmé, že i tato třetí pravicová vládní konstelace se jen zázrakem dopotácí do konce volebního období. Prostě pravice přes všechny podpůrné triky médií není schopna vést tuto zemi.

Před třemi týdny pravicová vláda překonala další ze svých krizí, aby se vcelku z malicherného důvodu propadla nyní do další. Premiér Nečas zkusil místopředsedovi vlády toho času bez pracovní náplně dělat kádrováka při přijímání odborných pracovníků do jeho týmu. P. Nečas se patrně domnívá, že český premiér je někdo jako sovětský předseda rady lidových komisařů. Že tedy může do ministerských rezortů zasahovat, jak chce. Ale to se velice mýlí. Za svá ministerstva i „ministerstvo“ v případě místopředsedy vlády bez portfeje jsou odpovědni jejich šéfové, ministři a nikoliv předseda vlády.

Ten může pochopitelně dát prezidentu republiky návrh na odvolání toho kterého nekompetentního ministra. A to je vše. Sekretářky v úřadu ministrům neorganizuje.

Teď musí vidět i slepý, kde jsou hlavní slabiny této vlády. Odhlížím teď od nízké odborné kompetentnosti naprosté většiny ministrů...

Ta první slabina vlády se jmenuje Petr Nečas, předseda vlády a předseda ODS. Nemá schopnost řídit a vést. Je malicherný, osobní, bez schopnosti nadhledu. On a jedině on vyvolal tuto poslední vládní krizi. Jeho strana by měla uvažovat o výměně premiéra. Až ODS dopluje na hranici 10% volebních preferencí, může být pozdě. Horší nežli s Nečasem to už být nemůže. A představa P. Nečase jako lídra v mimořádných volbách do sněmovny bez řecké lži a lži o čistém politikovi, jak je prezentovala před rokem média, musí jímat hrůzou každého příznivce ODS.

A druhá strašlivá slabina Nečasovy vlády jsou Věci veřejné, politická odnož bezpečnostní agentury ABL. Šmírování, špiclování a obálková metoda jež do české politiky tak dokonale vnesla ABL – VV, to jsou jevy, které daly novou dimenzi, novou kvalitu dinosaurům. Proti nim ABL – VV tak statečně orálně bojovaly před volbami do sněmovny. Strana, která si až dlouhé měsíce po svém vstupu do vlády ujasňuje, zda chce jít doprava či doleva, je nebezpečná pro vládu i pro stát.

Věci veřejné se již velmi pravděpodobně propadly pod hranici volitelnosti 5%. Osobně odhaduji jejich momentální váhu na 3 až 4 procenta. Zatím ta strana, která propadla roštem 5% nevolitelnosti, zmizela v bermudském trojúhelníku. Unie svobody (US) a po ní Zelení a předtím ODA: je to stejný příběh.

Pro Zelené, US i ODA platilo, že poté, co byla zřejmá jejich nevolitelnost v následujících volbách do sněmovny, se staly až do konce volebního období nejloajálnější součástí koalice. Tyto strany měly zájem zkonzumovat všechny výhody plynoucí z vládnutí a poté odejít do propadliště dějin. Ne tak V. Bárta se svou zjevnou psychickou labilitou, která způsobuje jeho nevypočitatelnost a avanturismus. V. Bárta - dojde-li k názoru, že je to správné - se bude snažit rozbít tuto koalici. Veden chimérou, že získá zpět voliče VV.

Teď prožíváme, myslím, pátý díl krize Nečasovy vlády od počátku její existence. Pokud se shodou šťastných okolností vláda ze současné krize vypotácí, čeká ji v červnu - při schvalování „reformních“ zákonů - krize další.

A pak na přelomu srpna a září nad státním rozpočtem můžeme předvídat další. Ve vládě totiž neexistuje normální, nehysterická a věcná komunikace mezi koaličními partnery. Je-li proto jakýkoliv složitější problém, nastává krize.

Vláda by měla sama hodit ručník do ringu. Čím dříve, tím lépe.