Prezident ve svém posledním poselství k výročí 28. října mj. upozornil na to (a já s tím více méně souhlasím), že „prostřednictvím médií se daří prosazovat zájmy… mocných… lobbistických skupin… Exemplárním případem jejich úspěchu je to, co se událo kolem tzv. obnovitelných zdrojů energie…“. A dále prezident mluvil velmi správně o tom, že „zákony umožnily ničím neospravedlnitelné zisky…“.

MFD už z toho ve svém komentáři udělala jasný závěr, uvedla prezidentova slova na správnou míru: „Jen solární boom, který schválila vláda Jiřího Paroubka a svou liknavostí pak umožnila úřednická vláda… Jana Fischera, bude stát 500 miliard korun.“ Tohle vyjádření není zrovna descartovsky logické. Vláda pod mým vedením skončila v září 2006 a pak až do dubna 2009 tu byla Topolánkova vláda. Ta se zcela vytratila z úvah MFD.

Největším problémem zákona na podporu výroby elektřiny z OZO je, že Energetický regulační úřad při stanovování výkupní ceny mohl cenu pro nově připojené zdroje snížit maximálně o 5 % předchozího roku. Byl to návrh poslankyně Šedivé z ČSSD. Vládní návrh předložený ministrem Urbanem předpokládal možnost snížení výkupní ceny až o 10 %. Bez zákonem dané možnosti snížit skokově výkupní tarif nešlo zohledňovat snižování měrných investičních nákladů na výstavbu fotovoltaických elektráren, které díky zlevnění panelů byly až o 40 % levnější. Přitom prostá změna paragrafu zákona nemohla být pro parlamentní většinu Topolánkovy vlády vůbec žádný problém (jistě by ji podpořila bez problémů i opozice). Jen chtít, jen být řádným hospodářem. Na levné komponenty investoři zareagovali hbitě. Ale bylo to až v době, kdy byl již předsedou vlády Topolánek a ministrem životního prostředí Bursík. Ti nedokázali vyhodnotit nebývalý růst žádostí o připojení a především jejich důvod, kterým byla právě nízká cena investice a tím i enormně rychlá zaručená návratnost. Ono se hrálo o čas a také o fotovoltaické elektrárny, jejichž výstavba již byla rozjetá. A mě činí odpovědným za to, že je tu vysoká podpora obnovitelným zdrojům, což prý neúměrně zdražuje současnou cenu elektřiny... To je výsměch. Nějak se už zapomíná na to, že za takto vysokou cenu může především tehdejší ministr průmyslu Říman, který prosadil, aby se cena elektřiny určovala na burze. Pokud by stát využil svých zákonných možností, mohla by být cena elektřiny i včetně doplatků za OZE na polovině... (!)

Vše okolo OZE jsou velmi pečlivě připravené kroky. Vystavět obnovitelné zdroje, které budou v majetku osob blízkých k tehdejší Topolánkově vládě. Dále následuje strategie nikoho nepouštět do byznysu velkých čísel a pak zdiskreditovat obnovitelné zdroje a tím si potvrdit na jejich využívání monopol.

Jako ekonoma mě zaráží jeden fakt, na který neustále upozorňuji. Jak to že nejsou u nás obnovitelné zdroje energie považovány za naprosto ojedinělou příležitost pro budování nového pokročilého průmyslového odvětví s vysokým proexportním potenciálem a s možností dostat se na technologickou špičku v oboru? Vždyť jde celosvětově o nejrychleji se rozvíjející obor a nám je v podstatě znemožňováno na tomto poli rozvíjet náš výzkumný i technický potenciál. Je opravdu lobby energetiky tak silná, že nám tento možný ekonomický prorůstový faktor znemožní využívat?

Zatím odpovědní politici této země jen přiznávají svou naprostou neschopnost. Paroubek prosadil podporu obnovitelných zdrojů a my s tím nejsme schopni dlouhých 7 let nic udělat... Tak takovým báchorkám nemůže přece uvěřit už nikdo... Vždy je dobré se podívat, komu a čemu hysterie okolo obnovitelných zdrojů slouží, co má ve skutečnosti zakrýt a kdo na tom všem nejvíc vydělává...