Provládní ekonomové – Páral, Zlámalová, Kohout a Kříž ad. – hecovali dlouhodobě Nečasovu vládu k nepromyšleným reformám, které jakoby vypadly z dílny sovětských úderníků, Korabelnikové a Stachanova. Rovněž stachanovci totiž plodili ohromné hromady výrobků, ale současně také hromady zmetků. Dnes mění naši ekonomičtí beletristé obsah svého psaní. Prý u nás neexistuje důvod pro blbou náladu, která ovlivňuje spotřební chování lidí i firem. Prý jsme na tom nepopsatelně výborně.

Jeden z těchto výtečných myslitelů napsal, že „…v letech 2005 - 2008 stouplo bohatství ČR skoro o čtvrtinu, o víc než pět procent každý rok (!)…“ (K. Kříž, LN 21. 11.).

Má zřejmě na mysli vývoj HDP v uvedených letech, ale tento vývoj „způsobila“ politika levostředových vlád, jejíž plody se projevily vysokými tempy růstu v letech 2005 - 2007. Upřímně, rok 2008 s tempem růstu 2,4% již zdaleka tak grandiózní nebyl. Topolánkově vládě, s podporou ekonomických beletristů typu K. Kříže, se podařilo uplatnit v roce 2008 daňové a další experimenty, které pomohly utlumit hospodářský růst z předchozích vysokých temp růstu v letech 2005 - 2007 přes 6% a 7%. Ale popravdě, letošní HDP nedosáhne ani nominálně objemu HDP roku 2008. To tedy znamená – po promítnutí inflace let 2009 - 2012 – pokles reálné úrovně HDP v letošním roce zhruba o desetinu pod úroveň roku 2008 (!). Tomu se říká debakl hospodářské politiky vlády a to je zcela pochopoitelný důvod pro blbou náladu.

A co na to jiný vynikající ekonom a ideolog české pravice P. Kohout? V článku v HN (20. listopadu) naopak o letech 2005 - 2006 píše takto: „…při 7% reálném růstu ekonomiky (!!) dosáhla vláda deficitu státního rozpočtu 2,9% HDP (!!)…“ A mohl bych pokračovat. Pánové Kříž a Kohout se v tomto případě poněkud popírají, ale to ponechám stranou.

Mimochodem, byl jsem českým premiérem v letech s nejvyššími tempy růstu (2005 - 2006) a tento růst setrvačností pokračoval ještě v roce 2007. A jak to tehdy s těmi deficity státního rozpočtu vlastně bylo? I P. Kohout to musí přece vědět. Souhrnně za oba roky 2005 a 2006 činil součet schodků státního rozpočtu 153 mld. Kč. Ale za oba roky byly v tomto schodku započteny rovněž rozpočtové rezervy ve výši 92 mld. Kč, kterými si příští vlády vylepšovaly své hospodaření v letech 2007 až 2009. Celkem činily rozpočtové rezervy, které dostala do vínku Topolánkova a Fischerova vláda, 156 mld. Kč (!!). Tedy deficit za šest let pravicových vlád není 650 mld. Kč, jak plyne ze statistiky, ale de facto cca 800 mld. Kč.

Dalších 40 mld. Kč tvořily v hospodaření státu v letech 2005 - 2006 úhrady ztrát Konsolidační agentury, která řešila toxická aktiva vzniklá v letech Klausových vlád.

Odečtu-li tyto dva vlivy (souhrnně 132 mld. Kč) – řešení starých ztrát a vytváření rezerv na horší časy – vypadá „provozní“ deficit státu v letech 2005 - 2006 s cca 20 mld. Kč velmi, velmi přijatelně. A není to žádná Potěmkinova vesnice jako Klausovy „vyrovnané“ rozpočty z 90. let.

Spíše nežli hledět do minulosti by lidé z ekonomické teoretické fronty české pravice měli nahlédnout přes rameno svým kolegům z pravicových vlád a think tanků po celé Evropě. Všechny evropské vlády – pravicové a pochopitelně i levicové – i Evropská komise – už nějakou dobu pracují pro obnovu hospodářského růstu. Ostatně, ve střední Evropě jsme jedinou zemí, která letos vykazuje pokles HDP. A čeští ekonomičtí beletristé by měli zpytovat své svědomí, nakolik tomu svými články a vlivem na manažery a podnikatelskou obec napomohli.

Osobně – na rozdíl od K. Kříže – neočekávám v příštím roce růst české ekonomiky, ale její další pokles! Není totiž jediný důvod proč očekávat růst spotřeby obyvatelstva či růst spotřeby vlády. Bohužel, ani český export neporoste do nebe, zejména s ohledem na očekávané problémy s odbytem osobních aut.