Tak se nám Mirda Šlouf ve své knize rozkecal. Někdejší alter ego M. Zemana se cítí viditelně osobně zhrzený, ale nechává si ještě pootevřené dveře ke svému někdejšímu mistrovi. Alespoň soudě podle sentencí, které z jeho knihy zveřejnila bulvární média.

Myslím, že těch několik vět v bulváru mi vcelku stačí, abych si dokázal představit, jaký je zbytek knihy. A to mně umožňuje ušetřit drobný obolus, který bych jinak snad mohl omylem za Šloufovu knihu vydat.

Nedojmul mě žádný sladkobolný Šloufův blábol o Miloši Zemanovi. Chápu to, věrně Milošovi sloužit, dělat pro něj špinavou práci a nakonec být odkopnut jako pes, je jistě velmi osobně nepříjemné. Mirda nicméně pořád ještě doufá, že si s Milošem zase padnou do náručí… A budou kamarádi jako dřív.

Z publicity o knize mě vlastně zaujala v bulváru jen jediná věc. To, že M. Šlouf potvrdil, co jsem já věděl již od samého počátku. A sice, že společně s M. Zemanem přesvědčili někdejší poslance ČSSD, Pohanku a Melčáka, aby ve sněmovně podpořili vládu pravice pod vedením M. Topolánka. Stalo se tak v lednu 2007 (Topolánkova koalice však ještě měla v záloze připraveného poslance Wolfa, tedy kdyby bylo nejhůř). Ostatně také M. Pohanka již před léty tvrdil, že se v této věci radil s M. Zemanem.

Připomínám, že v červnu 2006 proběhlé volby do sněmovny dopadly nerozhodně. Levice a pravice získaly ve sněmovně po sto mandátech a při tomto poměru se hlasy obou Zemanovců staly rozhodujícími. Půl roku od voleb se nedařilo sestavit vládu s podporou většiny poslanců ve sněmovně. Pohanka a Melčák se tak v lednu 2007 stali čtvrtou koaliční stranou pravicové vlády. Topolánkově vládě to umožnilo rozjet pseudoreformy mající závažné sociální důsledky. Při daňové reformě prosazené ve sněmovně díky Pohankovi a Melčákovi stát, počínaje rokem 2008 přišel o cca 80 mld. Kč daňových příjmů ročně. S tím se ve svých deficitech potýká dodnes. Díky Zemanovi a Šloufovi a dvěma do pravicového tábora zběhlým poslancům ČSSD došlo na centrálních úřadech a ministerstvech k „Noci dlouhých nožů“, k rozsáhlým čistkám již před volbami avizovanými M. Topolánkem. Jinak řečeno, stovky odborníků byly nuceny odejít z ministerstev a centrálních úřadů. Právě nástupem Topolánkovy vlády s Kalouskem, Nečasem a Langerem byla zahájena éra korupce a korupčních kauz, která po sedmi letech vlády pravice vedla ke zkompromitování politického stranictví a k výraznému oslabení zejména pravicových politických stran. A konečně v roce 2010 a zejména po něm pak došlo i k oslabení ČSSD. A mohl bych pokračovat ve výčtu toho, jaké politické dopady měl vznik Topolánkovy vlády.

Zeman se Šloufem sledovali vždy jen svůj osobní politický zájem. Přiznám se, že pro takovéto typy machiavelistických politiků nemám žádné porozumění ani sympatie. Vlastně i tehdy, když tu a tam M. Zeman v poslední době hájí správnou věc, vím, že to nevyvěrá z jeho idealismu. Ale vždy z nějakého konkrétního zájmu.
Je mi Šloufa se Zemanem opravdu upřímně líto.

Jiří Paroubek