Téměř všechny nominace a personální rozhodnutí, které B. Sobotka, jako v současné době neomezený vládce ČSSD, dělá, mají společný jmenovatel.
Vždy se totiž jedná o nepříliš kompetentní lidi, kteří Sobotku v blízkém ani vzdálenějším budoucnu nemohou mocensky ohrozit (s malou výjimkou ministra vnitra Chovance, statutárního místopředsedy ČSSD).

A tak se Sobotka, ať tak či onak, postupně zbavil možných konkurentů, kterými byli úspěšní primátoři Brna a Ostravy, Onderka a Kainar. Prostě je nechal vykrvácet. Jednoho ve stranických hrátkách a druhého v třetí kandidatuře na post primátora. Dnes si na ně už vzpomene jen málokdo.

Je zřejmé, že výsledek komunálních voleb v krajských a dalších velkých městech a výsledek krajských voleb se odvíjí od obrazu celostátní politiky. Na sjezdu ČSSD, který se konal rok a půl před krajskými volbami, by proto do vedení strany měli kandidovat jeden či dva krajští hejtmani, aby získali celostátní publicitu. Sobotka však místo toho nechal kandidovat lidi, kteří jsou pro veřejnost ve volbách nepřitažliví (Marksová Tominová) anebo lidi, které veřejnost nezná a kteří v žádných krajských volbách žádným žolíkem být nemohou (Starec, Teska Antošová).

Již před časem jsem v podrobné analýze dovodil, že v krajských volbách, které se budou konat na podzim 2016, se ČSSD svým volebním výsledkem dostane na úroveň 13 –15 %, tedy na volební úroveň, kterou tato strana dosahovala před mým příchodem do funkce jejího předsedy. Tím bude v ČSSD vyřízena celá třída hejtmanů. Ti totiž budou nést stigma neúspěchu, ačkoli za něj bude odpovědná především vládní politika.

Minulý týden B. Sobotka poněkud rychle ukončil angažmá ministra školství Chládka, přičemž je hlavně Sobotkovou chybou, že nebyl v rozhovoru, který s Chládkem vedl zhruba před rokem, natolik důrazný, aby Chládkovi jasně vysvětlil, že určitý typ chování obecně, a zejména vůči ženám, je politicky nepřijatelný. A že ze širokého spektra nápadů je nezbytné stanovit priority resortu a těm se přednostně věnovat.

Po týdnu předstoupil B. Sobotka před vedení své strany a navrhl jako kandidátku K. Valachovou, která dosud přičinlivě pracovala především jako legislativní odbornice v rámci pracoviště J. Dienstbiera. Pokud by K. Valachová nahradila právě J. Dienstbiera na postu předsedy Legislativní vlády ČR, byl by to jistě logický a všestranně správný krok. Pokud však chce Sobotka nominovat Valachovou (jmenování musí podepsat ještě prezident republiky) jako ministryní školství, musím se divit. Nechápu, proč do této funkce jmenovat člověka, jehož zkušenosti se školstvím jsou jen okrajové a v tomto prostředí se dlouhodobě nepohybuje ani jako výkonný pracovník, či ani jako učitel. Považuji to za velkou politickou chybu. A to zejména v situaci, kdy má premiér a předseda nominující strany k dispozici vynikající a uznávané odborníky, např. prof. Sykovou či doc. Štecha.

B. Sobotka se již úrovní své nominace ministrů přibližuje kvalitám nominací A. Babiše…

Jiří Paroubek