K druhému kolu senátních voleb se dostavilo pouhopouhých 15,4 % oprávněných voličů. To je opravdu zarážející nezájem voličů.
Senát podle české ústavy nerozhoduje o státním rozpočtu. A po legislativní změně, která změnila nepřímou volbu prezidenta parlamentem (sněmovna + senát) na přímou volbu vším lidem, ztratil senát tuto svou velkou pravomoc.

Lidé proto (a nejen proto) považují senát, vcelku oprávněně, za zbytečný. To si dlouhá léta mysleli zejména voliči levice a dnes se k tomuto svému postoji opět vracejí. Také proto, že levice je – a zejména pak sociální demokracie – poněkud mátožná. Bez jiskry, nápadu, espritu. Ztratila schopnost vyhrávat. Nedokáže přicházet s tématy, se kterými by se lidé rádi identifikovali, která by lidi nenechávala lhostejnými. Archaická programová nabídka ČSSD se orientovala prakticky výhradně na témata sociálního charakteru. Na to al pak stačí být odborářem.

Sociální demokracie je, pokud jde o volební výsledky, na sestupné trajektorii vlastně počínaje krajskými volbami v roce 2012. V nich ČSSD dosáhla – s hejtmany ve všech 13 krajích, v nichž probíhaly volby – zhruba stejného volebního výsledku, jakého dosáhla v krajích (tedy mimo Prahu) ve sněmovních volbách v květnu 2010. V roce 2012 byla ale sociální demokracie díky vynikajícímu volebnímu úspěchu komunistů ještě schopna sestavit krajské vlády v jedenácti krajích ze třinácti (v Ústeckém kraji byl zvolen komunistický hejtman). Levice měla – s výjimkou Libereckého kraje – většinu ve všech zastupitelstvech. A tak bylo možné si partnera vybrat. V osmi krajích byli v krajských radách s ČSSD komunisté, ve čtyřech případech zvolila ČSSD levostředové řešení.

Dnes je vše jinak. Pozice ČSSD v krajích byla velmi silně oslabena. Vlastně pouze ve dvou krajích dokázala – nijak oslnivě, ale pouze dost těsně – zvítězit. Ve třech krajích, v nichž nevyhrála volby, ČSSD nicméně vytvořila krajské rady všech (nebo většiny) proti hnutí ANO. Skoro si chci vsadit na to, že po letošní zimě si jedna či dvě koalice z těch třech rozpadnou či budou mít nějaké vážné personální problémy.

Katastrofální výsledek ČSSD v senátních volbách

Svým volebním výsledkem v senátních volbách, kdy ČSSD získala 2 (slovy: dva) mandáty, se tato strana vrací do doby před můj příchod do jejího vedení v roce 2005. Od předáků ČSSD opět slyšíme stejné bláboly, například o tom, jak je úspěch dostat se do druhého kola volby a podobně.

Hlavní příčinou toho, proč se ČSSD v těchto senátních volbách stala srovnatelnou se Severočechy (ti ovšem kandidovali pouze v Ústeckém kraji) a TOP 09, je to, že v posledních dvou, třech letech přestala být tato strana nejsilnější politickou stranou v zemi s volebním potenciálem mezi 25 – 30 %.

Dnes má podobný volební potenciál hnutí ANO, které však ze senátních voleb mnoho vydestilovat nedokázalo. Získalo jen tři mandáty, což je na stranu, které se do druhého kola senátních voleb probojovalo 14 kandidátů, skutečně také velmi málo. Ukazuje to na meze Babišových možností a jeho schopnosti mobilizovat své vlažné voliče. Ti si po prvním kole mysleli, že už je hotovo a že druhé kolo se vyhraje tak nějak samo… ANO tak promarnilo skvělou příležitost.
Sociální demokracie získala dva mandáty, a to se dvěma zcela rozdílnými osobnostmi.

Senátor Strnad je bývalý výborný starosta Čáslavi a lidé v jeh volebním obvodě o něm nikdy neslyšeli nic špatného. Krom jeho někdejších pokusů, poněkud neobratných, finančně pomoci místnímu fotbalovému klubu. To mu ale v očích veřejnosti nikterak neuškodilo, spíše naopak. Senátor Strnad je zkrátka jejich vážený starosta. Profesor Žaloudík z Brna je vynikající odborník, lékař a ředitel nejznámějšího onkologického ústavu v zemi. Prostě osobnost.

Proč neuspěl Z. Škromach?

Zdeněk Škromach je v politice dlouho, a i když už není ve vedení ČSSD, je v očích veřejnosti jeho symbolem a je zkrátka spjat s bezbarvou politikou posledních let (i když na ní nemá podíl). Měl by se také zamyslet nad tím, zda je rochnění v gumovém bazénku to, co od něho voliči chtějí. V senátu za šest let svého působení vytvořil jedinou viditelnou legislativní iniciativu, která spočívá v možnosti cyklistů požívat při svých vyjížďkách na kole omezené množství alkoholu. Zdeněk se v senátu prostě ztratil… Vedení ČSSD po něm nic nechce, tak si Zdeněk hrál jen svou fantaskní hru na prezidentského kandidáta. Je to nesporně škoda, protože je to člověk politicky talentovaný, který mohl pro svou stranu udělat víc. Zdeněk ale jaksi nezapadl do party, která momentálně ČSSD vede.

Z. Škromach musí také přemýšlet o tom, proč k volbám přišlo podpořit jeho protikandidátku více než 14 tisíc voličů, kteří si již nepřáli, aby byl znovu zvolen.
Prohra ministra Mládka není tak překvapivá. Jeho protikandidát byl silný komunální politik a jeho volební obvod je velmi složitý.

Ve volebních výsledcích obou dvou kandidátů ČSSD, a také všech ostatních, kteří kandidovali v levicových volebních obvodech na Ostravsku i jinde, se promítla bezpohlavní politika vedení ČSSD…

A co dál?
Hnutí ANO v uplynulých volbách alespoň částečně ukázalo svůj potenciál, ale A. Babiš nemá ve volbách do sněmovny za rok nic vyhraného. Hnutí Starostů a nezávislých (STAN) naznačilo, že uvažuje o předvolební alianci ke sněmovním volbám s jinou centristickou stranou, kterou jsou vládní lidovci. Lidovci dělají umírněnou, relativně kultivovanou politiku bez skandálů, ale bohužel s vlivem vysokého katolického kléru na politickou linii KDU–ČSL. Pokud by se dokázali zbavit vlivu vysokého katolického kléru na některá svá rozhodnutí – zejména církevní restituce – mohli by spolu se STAN reálně uvažovat o vítězství v příštích sněmovních volbách.

Sociální demokracie bude ztracena, pokud nezačne sama se sebou něco dělat. Pokud v příštích dnech nezačne pracovat s jasnou koncepcí změny, bude mít již v jednom či ve dvou předvánočních průzkumech některé z relevantních agentur pro výzkum veřejného mínění nějakých 12 – 13 % volebních preferencí.

Funkcionáři ČSSD by si měli pro potřebu seznámení se s politickou realitou zakázat nakukovat do výzkumů veřejného mínění od CVVM a STEMu (ten si vlastně sami platí). Teď nezbývá než se podívat pravdě do očí. A ta pravda je krutá. Jestliže nenastanou změny ve strategii a taktice, ČSSD se bude trvale propadat, asi jako na jaře 2004.

V krátké době by vedení ČSSD mělo členům k debatě před sjezdem předložit základní cíle nového volebního programu. V nich by měly být obsaženy ofenzivní body typu ochrana spotřebitele, silná koruna, zavedení II. sazby korporátní daně, progresivní zdanění nejvyšších (individuálních) příjmů, novela zákona o církevních restitucích, jasné stanovisko k cizím vojenským základnám v zemi, podpora sportu, posílení prvků přímé demokracie, jasné stanovisko k vytvoření národního parku Šumava jako jedinečné rezervace největší svého druhu v Evropě, mezi Pyrenejemi a Uralem, říci jasné ne dostavbě Temelína a Dukovan a podobně.

ČSSD by měla obnovit projekt své modernizace, a zejména se vrátit k bezvýjimečnému uplatňování principu presumpce viny ve svých řadách – jinak řečeno – kdo bude obviněn policií a státním zastupitelstvím z trestného činu, musí odejít (alespoň do vyřešení svého případu) ze stranických řad.

Vedení ČSSD by také mělo změnit marketingovou agenturu a obměnit nejbližší tým mediálních spolupracovníků premiéra. Samozřejmě by vedení strany také mělo vážně uvažovat o přechodném oddělení funkce premiéra a předsedy strany. A to alespoň do doby konsolidace ČSSD, která by mohla nastat již ve volbách do sněmovny. Za rok je možné intenzivní prací zvrátit procesy, které jsou v české společnosti nastartovány a které v tuto nejsou pro ČSSD příznivé. Je ale hlavně potřeba s tím rychle začít.

Jiří Paroubek