Je dobré se o některých věcech dozvědět až s několikadenním či několikatýdenním odstupem. Já jsem byl na komentář Petra Hartmana v Českém rozhlasu z 27. června upozorněn až před pár dny.

Ten, kdo mě na něj upozornil, ho označil jako vrcholně stupidní. Nijak jsem se proto nehrnul do toho, abych si jej přečetl. Je vůbec zajímavé, jací lidé mohou bez omezení hovořit na vlnách ČRo. Mohou vlastně plácat, co je napadne, nemusí se vůbec zabývat fakty. Leitmotiv Hartmanova komentáře je jasný. Paroubek škodil v minulosti sociální demokracii už jako její premiér, předseda a škodí jí vlastně do dneška. Nyní se dokonce uchází znovu o to, být členem této strany. No, považte. Jak si to vůbec může dovolit. Jako nějaký Bouška ze Švejka, který se do jakési hospody prý snažil vlézt osmnáctkrát za večer a když jej vyhodili dveřmi, lezl tam prý komínem. Opravdu vtipné přirovnání.
Já bych měl spíše jiné. Na jiném místě Švejka se píše o tom, kterak na základě jakéhosi výkřiku kappe, výkřiku to zřejmě německého původu (když poručík Dub by mohl přísahat, že viděl jako prvního venku s esšálkem Švejka), se po matoucích výkřicích kafe, kafe, vyhrnulo z vlaku cestujícího na frontu celé osazenstvo regimentu. Samozřejmě, že žádné kafe nebylo, někdo si jenom zašprýmoval. Asi Švejk. Pan Hartman se také nezabývá příliš fakty, ale dojmy.
A tak mé působení v čele ČSSD a vlády 13 měsíců před volbami v roce 2006 popisuje jednou větou, něco asi v tom smyslu jako že jsem dosáhl výsledku přes 30 %. Kdyby chtěl být objektivní, tak by dychtivému publiku sdělil, že ještě v dubnu 2005, 13 měsíců před volbami do sněmovny, měla ČSSD v průzkumech jenom 10 % voličské podpory. A ve volbách v červnu 2006 získala téměř 33 %. "Objektivní" zpravodaj p. Hartman úplně přešel fakt, že na podzim v roce 2008 v krajských volbách dosáhla ČSSD úplně historicky nejlepšího výsledku ve svých dějinách, a sice téměř 36 % hlasů. V tomto termínu voleb získala v doplňovacích senátních volbách z 27 možných mandátů 23 mandátů. Byl to tehdy senzační úspěch.
Také vítězný výsledek sněmovních voleb v roce 2010 se sedmiletým odstupem při 22,2 % hlasů musím hodnotit jako úspěch a pro dnešní garnituru vůdců ČSSD jako nedosažitelnou metu. Hartman ovšem píše, že jsem prý „musel odstoupit z postu předsedy sociální demokracie“. To je další lež. Drobná sice, ale lež. Já jsem odstoupil tehdy sám, z vlastního rozhodnutí. Chtěl jsem mj. umožnit svým kolegům z ČSSD, aby ukázali, co v nich je. Strana je podle posledních průzkumů na 10 %, tak jako byla před dvěma měsíci, kdy Hartman sumíroval svůj komentář. Tehdy si odvážil dokonce říci jednu premisu. Pokud se prý má ČSSD dostat v říjnových volbách k 20 % volebního výsledku, neměl by J. Paroubek usilovat o členství v ní. To je opravdu výplod retardovaného ducha, který nemá obdoby. Zcela nepodložený racionální argumentací. A pokud pan redaktor hovoří o tom, že bych měl vyslyšet hlasy kmotrů z Prahy a neusilovat o členství v ČSSD, neboť o tom přeci rozhodují oni, je to úplně pro legraci. Před pár dny se ukázalo, že kmotři z Prahy, konkrétně Dolínek, Poche a zejména Březina, mají krásně zorganizovaný systém spřátelených firem, které jsou přisáty na pražský městský rozpočet a tyto firmy z něj vycucaly velmi pravděpodobně za poslední léta až stamiliony korun. S touto informací do veřejného prostoru přišli Piráti a už i velmi pasivní primátorka Prahy přišla s tím, že všechny zakázky, které tyto firmy spřátelené s kmotry sociální demokracie v pražských firmách mají, budou přesoutěženy. Předpokládám, že ještě před volbami do sněmovny bude toto téma silně rezonovat. A jsem zvědav, zda se pan Hartman v rámci objektivity bude tímto korupčním skandálem také zabývat. A kolik pak asi v říjnových sněmovních volbách kandidátka soc. dem. vedená v Praze Dolínkem, jehož bratr v jedné z těchto firem donedávna čile působil, může dostat hlasů? Bude to opravdu 20 %, o kterých fantazíruje Hartman? Prostě redaktoři typu Hartmana projevují nejen naprostou nekompetentnost ve svých komentářích, ale oni jsou ještě zcela neobjektivní a jejich výkony nelze charakterizovat vůbec slovem nezávislé. Veřejnoprávní médium by ale z principu mělo být nezávislé. Řekněme si otevřeně, že pan Hartman by měl jít někam zpátky makat a nemělo by to být veřejnoprávní médium.