Poplatky jsou jen začátkem likvidace ústavního práva na bezplatnou zdravotní péči. Poprask kolem zdravotnické reformy, který zavládl i v koaličních řadách, působí dojmem, že teprve teď začínají někteří vládní poslanci chápat, co to vlastně Julínek spáchal. Je docela pravděpodobné, že jim pomohla čerstvá analýza ekonomického týmu Českomoravské konfederace odborových svazů, která přišla s odborným popisem přesměrování finančních toků a strategie, která se skrývá za líbivými hesly o zdravotnictví na míru. O větším „komfortu“ pro vážně nemocné.

Když se tedy podíváme podrobněji na to, co na nás vysypali z Topolánkova batohu, je to „komfort“, kterému se vyrovnají snad jenom nabídky lichvářských půjček. Ty jsou také pohodlné, o nic se nemusíte starat, přijdou za vámi až domů, stačí kývnout a peníze položí na dřevo. Vám už v tom pohodlí zbývá jen málo – platit, platit a platit. Třeba pětkrát nebo desetkrát tolik, než kolik vám dali, až přijdete nejen o to, na co jste si půjčili, ale i o to, co jste měli předtím…
Nekonzistentní, asociální a nelegální, tak charakterizuje první etapu reformy zdravotnictví Luděk Toman v odborářské publikaci „Rok 2008 – rok reformy, rok chudoby“. Třicet cikrtných se může zdát zanedbatelných jen tomu, komu nikdy nic nebylo. Pokud je však člověk opravdu nemocný, návštěvou praktického lékaře všechno teprve začíná – série odborných vyšetření, kontroly, odběry, injekce, zkoušení různých léků, pobyt v nemocnici.
Co na tom kdo chce zregulovat? Jak se může pacient rozhodnout, že na předepsané vyšetření nebo kontroly nepůjde? Nebo že se zvedne z postele a uteče z nemocnice dřív? Je to přesně opačně - vážněji nemocný člověk, kudy chodí, tudy platí, a tak aby si dvakrát spočítal, jestli si může léčbu dovolit. Kdo si chce jen jednou za čas popovídat s lékařem, ten si může takový špás za třicet korun lehce dopřát.
Regulační poplatky tak zvýhodňují návštěvu lékaře pro ty, komu nic není, ale odrazují skutečně nemocné, kteří nakonec stejně budou muset přijít. Až jim bude hůř. Až půjde o všechno. Až to bude stát opravdu hodně, pacienta i pojišťovnu.
Limit 5000 korun, kterým se autoři zdravotnické reformy neustále ohánějí, je pro mnohé fata morgana. Přízrak, který se rozplyne v prvním vánku nebe při detailnějším studiu pravidel. Například tříměsíční pobyt v léčebně dlouhodobě nemocných, součást života mnohých starých lidí, provází regulační poplatky ve výši 5400 korun. Z těch se však do limitu 5000 nezapočítává ani koruna, upozorňuje autor zmíněné části odborářské studie. Obdobně dopadnou osoby s těžkým úrazem, který stráví dlouhé měsíce v nemocnici, potřebují velké množství léků a čeká je ještě spousta kontrol a rehabilitace. Takový pacient se opravdu prohne. Může si přitom číst v Julínkově návodu k použití reformy, že smyslem poplatků je zaplatit o něco víc na lehčí choroby a být na tom líp při závažnějším onemocnění.
Ale to není všechno. Odboráři upozorňují, že v pozadí je úplně zásadní změna. Zatímco u systému, který platil do loňského roku, byly u jednotlivých druhů léčiv přímo stanoveny částky, které zdravotní pojišťovny na lék připlatí, v novém systému tato omezení neplatí. Dojde-li k překročení limitu 5000 korun, pojišťovny musí hradit vše. A na velikost částek, které poplynou především farmaceutickým firmám, se už žádná regulace vztahovat nebude.
Regulační poplatky jsou jen začátek, upozorňuje Martin Fassmann v navazující studii o druhé etapě reforem. Na řadě je sedmero zákonů, ze kterých jsou nejzávažnější tři – zákon umožňující připlácet na nadstandard, zákon o přeměně fakultních nemocnic na akciové společnosti a zákon, který převede zdravotní pojišťovny do podnikatelského prostředí.
Zdravotnictví bude potřebovat peníze navíc, protože se mu napřed řádně pustilo žilou. Zastavily se valorizace, tedy i valorizace plateb za státní pojištěnce, jako jsou děti, studenti, matky na mateřské, důchodci a nezaměstnaní. Inflace přitom letí vzhůru, peníze budou chybět. Je tu také strop na zdravotní pojištění z příjmů nad čtyřnásobek průměrné mzdy, kterým byl systém odříznut od nejvyšších plateb. Změnila se regulace léčiv a na cestě je skokové zvýšení nákladů pojišťoven.
Spoluúčast ve zdravotnictví, které má hlouběji do kapsy, bude znamenat, že si budeme muset připlácet na nadstandard, abychom dostali to, co je dnes standard. Nástup zdravotnického podnikání brzy odhalí, co je nevýhodné a kde je zlatá žíla. Pro podnikatele.
Není divu že ČSSD považuje už zahájené reformy za protiústavní a začíná nacházet spojence pro své řešení i v koaličních řadách. Vláda nemá právo měnit obyčejným zákonem ústavní pořádek. A lidé mají právo nenechat si to líbit.