Evropské volby znamenaly politické zemětřesení prakticky v celé Evropě. Dříve naprosto bezpečná parlamentní většina, kterou tvořili v Evropském parlamentu evropští lidovci a evropští socialisté, se zúžila

Obě strany potřebují k tomu, aby bez problémů ovládly Evropskou komisi ještě třetího partnera. A tím budou buď liberálové ze skupiny ALDE anebo Zelení. Obě dvě tyto evropské strany ve volbách  posílily. Kolem těchto čtyř mainstreamových stran se ovšem ještě objevila celá řada dalších politických formací nacionalisticko-populistického charakteru. Je otázka, zda tyto volby jsou pokračováním trendu, kterým se mění evropská politika velmi zásadním způsobem anebo jsou jen vybočením z normálu. V každém případě však lidovci, socialisté a jejich další partner či partneři, kteří budou sdílet vládnutí v Evropské unii v rámci Evropské komise, budou muset více než kdy jindy a po celých pět následujících let velmi pečlivě vnímat trendy v evropském veřejném mínění i v jednotlivých zemích.  Pokud by trend výrazného oslabování těch hlavních politických sil v Evropě pokračoval i za pět let, Evropská unie by byla v dnešní podobě  neudržitelná. A dříve nebo později by se změnila jen na společný volný trh a o nějakém vyšším stupni integrace by se nedalo vůbec hovořit. Pak by se EU dříve nebo později stala ne emancipovanou světovou silou, ale zájmovou sférou dvou či tří supervelmocí mimo Evropskou unii. Nicméně se zdá, že obě největší evropské strany, tedy lidovci a socialisté, budou v příští Evropské komisi s jistotou, protože politické řešení i bez jedné z nich by bylo krkolomné a vlastně nemožné.

Pokud jde o Česko, není pro mě výsledek těchto voleb velkým překvapením. Čekal jsem vítězství hnutí ANO se ziskem někde přes 20%, což také nastalo. Hnutí ANO získalo 21,2% a šest mandátů. Je to solidní výsledek, který mohl být horší i lepší. Lídr kandidátky, Charanzová, je nesporně zajímavá, bystrá a krásná dáma, ale znají ji jen fajnšmekři. Volby opět pracovně  odtáhl A. Babiš a výtečně zaměřený marketing. Hnutí ANO se v posledních dnech před volbami zaměřilo  na důchodce a ochranu evropských zájmů.

Druhou v pořadí je ODS s 14,5% voličských hlasů a čtyřmi mandáty. To je za dané situace asi maximum, čeho mohla ODS dosáhnout. Stala se nejsilnější opoziční stranou, ale zdá se, že na neevropské úrovni v rámci euroskeptické frakce nebude mít prakticky žádný vliv na evropskou politiku.

Třetí v pořadí byli Piráti s 14% hlasů a se třemi mandáty. Zdá se, že propirátská vlna ve veřejném mínění začíná přeci jen trochu opadat a toto by mohl být první signál. Piráti se svými třemi mandáty nemají prakticky žádné evropské partnery a jejich krásná slova o tom, jak budou prosazovat v Evropě svůj program, jsou jen prázdnou proklamací. Nemají k tomu prostě žádnou sílu. Budou se nabízet jedné či dvěma frakcím,  ale tím, že kvůli Babišovu hnutí ANO prakticky vyloučili  svou účast ve frakci ALDE, tedy u liberálů, budou mimo hlavní evropský proud.

Stejný počet mandátů jako Piráti (3) získala volební  aliance TOP 09, Starostů, Zelených a spol.. 11,7% není špatný výsledek a dá se říci, že je aritmetickým součtem síly všech tří jmenovaných stran, když vystupují v průzkumech či ve volbách  jednotlivě. Ukazuje se, že proevropský liberální pravý střed, může být úspěšný, jen pokud bude vystupovat integrovaně. TOP 09 i Starostové budou mít co dělat v národních volbách, tedy ve volbách do sněmovny, aby uhájili svou pozici v ní.

Přiznám se, že jsem nevěřil další straně v pořadí, lidovcům, že obhájí své pozice v EP. Získali 7,2% hlasů voličů a dva mandáty. To je za daných okolností úspěch. I když v minulosti tato strana dosahovala lepších výsledků. 
No,  a konečně poslední stranou, jejíž poslanec se vydá z Česka do EP, jsou komunisté. Ti získali 6,9% hlasů a jeden mandát.

To jsou tedy vítězové voleb, kteří více nebo méně mohou být se svým výsledkem spokojeni.
 

ČSSD – hlavní poražený evropských voleb

Přiznám se, že výsledek ČSSD ve volbách do EP pro mě nebyl překvapením. Osobně jsem očekával výsledek mezi 3 – 4%. Proč? Důvody jsou ve faktorech víceméně dlouhodobého, střednědobého, ale i krátkodobého charakteru.

Začnu-li těmi krátkodobými, tak jsou to nesporně v prvé řadě sebevražedné spory ve vedení strany, týkající se ministra kultury. Ministr kultury chyboval, když odvolal pár týdnů před volbami dva ředitele významných galerií. Byť nepochybuji, že věcně má pravdu. Ministr, bohužel, není tak mediálně zdatný a sociální demokracie mu nevytvořila marketingové zázemí, aby mohl obhájit svůj věcně správný postup. Kdyby byl ministrem kultury například V. Jandák, nestalo by se to. Jednak by ředitele před volbami neodvolal a za druhé, alespoň část umělců by jej podpořila. A kromě toho prakticky každý zná Jandáka. A on by se těšil vysoké popularitě. Pokud ale strana chce bojovat jen o 5% výsledky ve volbách i v budoucnu, bude si vybírat i nadále lidi spíše neznámé, či málo známé, kteří ovšem nepřinesou nic marketingově ani politicky.

Postup prvního místopředsedy Onderky, který zpochybňoval vytrvale pozici ministra kultury pár týdnů před volbami, to je hloupost číslo dvě. Zničit si vlastního ministra před očima celého národa a donutit předsedu strany, aby projevil před očima celé společnosti slabost jeho odvoláním,  bylo neslýchané.

Počin poslance Dolínka, který na protivládní demonstraci napadal  necelé tři týdny před volbami ministra kultury pro jeho údajně úzký vztah s prezidentem, to je hloupost číslo tři. A zřejmě největší. Strana se tak oddělila od prezidenta, který ji přislíbil podporu ve volbách. Avšak  s touto tezí, tedy s dříve deklarovanou podporou M. Zemana ve volbách, vůbec nepracovala. To je další chyba.  Prostě chlapci a děvčata v současném vedení ČSSD by se měli zamyslet, zda mohou takto pokračovat dál. Samozřejmě, mohou dál rozvíjet tezi, teď jsme si tak trochu zalažírovali, ale za rok a půl v krajských volbách to bude už úplně jiné. Ke skutečnému restartu sociální demokracie je však potřeba mnoho věcí. Jinak žádná změna nebude a bude to naopak ještě horší. Zdá se, že sociální demokracie se svou současnou politikou je  v současné době vlastně neodlišitelná od silnější vládní strany – hnutí ANO -  a je tedy jakýmsi jejím B-týmem, tedy alespoň ve vnímání voličů. A samozřejmě, když hnutí ANO bylo atakováno v posledních týdnech  demonstracemi ve velkých městech, povzbudilo to voliče, kteří jsou na pomezí mezi ČSSD a babišovci, k volební  podpoře A. Babiše. To je ze strany hnutí ANO  marketingově úspěšně zvládnutá emoce působící v jeho prospěch. 

Ty střednědobé a dlouhodobé faktory, které působí na volební výsledek ČSSD, ty vyplývají z nedávné minulosti. 
Sobotka s Chovancem zavedli ČSSD z pozice nejsilnější politické síly v zemi, do které jsem jí svým působením v letech 2005 – 2010 dostal, na okraj propasti. Teď už strana zvolna sklouzává do propasti. Strana za Sobotky, zejména v době vládního angažmá v letech 2013 – 2017, ztratila zcela svou důvěryhodnost. Neplnila některé klíčové sliby. Potácela se zejména ve volebně nejsilnějších  regionech (Ústecko, Ostravsko, Střední Čechy, Praha a další) v děsuplných aférách. Její marketing vedli zcela podprůměrní lidé. Strana i díky Sobotkovi,  jeho marketingovým odborníkům   i jeho introvertnosti ,ztratila schopnost strategické iniciativy. 
A díky personální politice Sobotky byly postupně a promyšleně  zničeny některé zajímavé osobnosti, které dotvářely názorově pluralitní charakter ČSSD.

Strana zcela eliminovala analytickou činnost, jako východisko k formulaci svých praktických politických postupů i svého programu. Její program se stal obstarožní a jednostranně orientovaným jen na sociální oblast. A v ní  zejména na otázku minimální mzdy, která zajímá zejména voliče, kteří nechodí k volbám....

A ve straně řídili politiku i parlamentní činnost kmotři typu Bisonů, Pokorného či J. Tvrdíka. Volby do sněmovny v říjnu 2017 přinesly katastrofální výsledek 7,2% hlasů. Vývoj ČSSD po volbách ovšem byl vlastně  jen pokračováním předchozího vývoje. Nic se nestalo s programem. Žádná překvapivá programová témata. Žádná kvalitní analytická práce. Převládá jen politická rutina. A vedení nemá schopnost rozbít pevné klientelistické vazby, které v řadě krajů přesáhly zcela únosnou mez. 

Co dělat? Především zachovat klid. Ale nesmí to být mrtvolný klid, který zničí otevřenou vnitrostranickou diskusi a také otevřenou diskusi s veřejností. ČSSD by se měla začít věnovat programové práci. Vybudovat analytický tým, definitivně skoncovat s vlivem kmotrů a s klientelistickými vazbami. Změnit vnímání strany tak, aby  byla vnímána jako v letech 2006 – 2010 anebo v letech 1995 – 2004, tedy v době  svých největších úspěchů. Tedy jako strana, která je pro obyčejné lidi tou nejlepší volbou.

Pokud ČSSD sama se sebou nic neudělá, příští volební výsledek za rok a půl bude ještě horší.


Jiří Paroubek