17. 07.

Proč nechce Hamáček odejít z vlády

Jiří Pehe Přečteno 5208 krát Přidat komentář

Sociální demokracie se v současné vládní krizi způsobené prezidentovým otálením s odvoláním Antonína Staňka z postu ministra kultury a prezidentovými výhradami ke jmenování místopředsedy ČSSD Michala Šmardy novým ministrem kultury stále více zamotává do těžko srozumitelného přediva hrozeb, že z vlády odejde, a následných prohlášení, že chce ještě s prezidentem a premiérem o celé věci jednat.

Předseda strany Jan Hamáček prezentuje toto váhání jako uvážlivost: koaliční vláda s hnutím ANO je prý úspěšná, ČSSD ve vládě prosadila řadu svých programových priorit, a navíc by prý v případě odchodu strany z vládní koalice mohla vzniknout vláda ANO opírající se o krajní levici a krajní pravici.

Hamáčkovy argumenty nelze jen tak odmítnout, zejména pak jeho vykreslování ČSSD coby strany, která se v podobě své účasti ve vládě vedené trestně stíhaným politikem, obětuje, aby zabránila nástupu něčeho horšího. Jenže Hamáček veřejnosti zároveň zamlčuje ještě jeden další podstatný důvod, pro nějž se ČSSD pod jeho vedením drží účasti ve vládě. A tím je jeho vlastní politická budoucnost, jakož i budoucnost politiků ve vedení strany, kteří spolu s ním na spolupráci s ANO přistoupili.

Strana, jak známo, byla ohledně vstupu do vlády s trestně stíhaným a skandály obtíženým Andrejem Babišem hluboce rozštěpená. Hamáček a další politici, kteří jsou dnes ve vedení ČSSD, nakonec tuto spolupráci prosadili i s pomocí vnitrostranického referenda, před nímž a během kterého agitovali za vstup do vlády.

Jestliže ale jakákoliv skupina stranických funkcionářů spojí takto jednoznačně svojí politickou budoucnost s riskantním politickým řešením, musí počítat s tím, že když toto řešení nakonec selže, octne se na pranýři, budou padat hlavy. Hamáček a spol. se přitom zatím nemohou pochlubit ani tím, že by vládní angažmá přineslo ČSSD růst stranických preferencí nebo lepší volební výsledky. Strana zůstává v průzkumech těsně nad hranicí volitelnosti do Sněmovny, a v nedávných volbách do europarlamentu zcela propadla.

Jinými slovy: nezdá se, že by voliči výrazněji oceňovali, že vláda vskutku prosadila některé z programových návrhů sociální demokracie, anebo že se ČSSD obětuje, aby nepustila k většímu vlivu na vládu komunisty a okamurovce.

Odchod z vlády za současné situace by jen podtrhl vše, před čím Hamáčkovo vedení varovali straničtí kritici vstupu do vlády, k čemuž patří i skutečnost, že vláda není jen koalicí ANO a ČSSD, ale že v ní od začátku hraje roli jakési třetí koaliční strany i ústavně rozpínavý prezident Miloš Zeman. Hamáček se i proto pokusil ČSSD se Zemanem usmířit, když ho pozval na jarní sjezd strany, ale ani tento krok mu nakonec příliš nevyšel.

V případě pádu vlády je tedy před ním i užším vedením strany temný scénář: z jedné strany nástup politiků, kteří před spoluprací s Babišem, potažmo Zemanem, varovali, z druhé strany nástup zemanovců v ČSSD, kteří budou argumentovat, že Hamáček neuspěl i kvůli tomu, že se Zemanovi nepodřídil dostatečně. Tak či onak bude v případě konce Hamáčkova projektu vládní spolupráce s ANO ohrožena jeho vlastní politická budoucnost.

Po takovém fiasku padají hlavy obvykle v každé straně. Hamáček si je toho nepochybně vědom. I proto udělá vše, aby ČSSD ve vládě zůstala, a on i jeho spolupracovníci měli ještě šanci dokázat, že jejich sázka na spolupráci s Babišem byla správná.

ČRo Plus, 17.7.2019

10. 07.

Co prezident sleduje kauzou Staněk

Jiří Pehe Přečteno 4515 krát Přidat komentář

Při zběžném pohledu by se mohlo zdát, že otálení prezidenta Miloše Zemana s odvoláním ministra kultury Antonína Staňka je jen osobní rozmar, s jehož pomocí přímo volený prezident ukazuje veřejnosti v horším případě, kdo je dle něj pánem na politické scéně, v lepším případě, že není žádný automat na podpisy. Jenže z různých výroků Zemana, které se s kauzou pojí, jakož i z jeho předešlých hrátek s ústavou, lze usoudit, že za jeho jednáním se skrývá hlubší strategická úvaha.

Více »

03. 07.

Proč Babiš nejde do střetu se Zemanem

Jiří Pehe Přečteno 3765 krát Přidat komentář

Nelze si nevšimnout, že premiér Andrej Babiš, který dominuje stranické scéně a se svými oponenty chodí do otevřených, zatím obvykle vítězných střetů, se ve vztahu k prezidentovi Zemanovi chová jako jeho podřízený. V posledních dnech tak kupříkladu odmítá i jen možnost podání kompetenční žaloby na hlavu státu za to, že svým už déle než měsíc trvajícím odmítáním odvolat ministra kultury Antonína Staňka zjevně porušuje ústavu.

Podle Babiše je s prezidentem lepší se domluvit, najít kompromis. Chce prý mít s prezidentem dobré vztahy. Co na tom, že případné přinucení prezidenta k tomu, aby jednal v souladu s ústavou, není nic osobního. Mělo by jít o pravidla hry, která jsou důležitá i pro budoucnost, nikoli především o kvalitu osobního vztahu s prezidentem.

O tom, proč si Babiš počíná ve vztahu s prezidentem tak opatrně i v situaci, kdy Zeman svým jednáním fakticky podrývá autoritu premiéra, lze jen spekulovat. Někteří ústavní experti a političtí analytici se domnívají, že je tomu tak proto, že Zeman je jakýmsi garantem Babišova vládnutí. Bez něj by Babiš nebyl podruhé premiérem poté, co jeho první vláda nezískala důvěru. A pokud by padla současná vláda, Zeman by byl zárukou toho, že Babiš bude sestavovat i tu příští, už třetí v řadě.

Tento argument je ale založen na předpokladu, že Babiš by si bez Zemana v zádech nedokázal udržet podporu sociálních demokratů a komunistů, nebo si vyjednat podporu Strany přímé demokracie Tomia Okamury pro svou vládu. Ve skutečnosti neexistuje vážný důvod věřit, že by si tuto podporu s pomocí různých ústupků a politických obchodů nedokázal zajistit i bez Zemana.

Nebyl by nutně v koncích dokonce ani v případě, že by sociální demokracie odešla z vlády, což by mimochodem bez Zemanových mocenských her, jako je otálení s odvoláním Staňka, bylo ještě méně pravděpodobnější, než je tomu nyní. I kdyby ČSSD z vlády odešla, bylo by velmi těžké vyslovit Babišově vládě, doplněné o nové ministry, nedůvěru, pokud by si zavázal komunisty a SPD sliby a ústupky. A obchodník je to nepochybně zdatný.

Pokud by prezident chtěl v takovém případě blokovat jmenování nových ministrů či odvolání stávajících, jen těžko by se ubránil ústavní žalobě, pokud by se hnutí ANO přidalo k současné opozici, která má lidově řečeno plné zuby Zemanova obcházení ústavy i dalších problematických kroků.

Zdá se tedy, že Zeman drží Babiše, který si od nikoho jiného nenechá nic líbit, na pomyslném vodítku spíše s pomocí své pravomoci zastavit trestní stíhání nebo udělit milost někomu již odsouzenému. Pro Babiše by to moha být za určitých okolností poslední šance, jak uchránit sebe i svoji rodinu před vězením v kauze Čapí hnízdo. Pokud tomu tak je, může bohužel Zeman tlačit na Babiše i v případě některých vládních rozhodnutí strategického významu, jako je dostavba jaderných elektráren, kde má Hrad, jak se zdá, své vlastní zájmy, což je značně znepokojující.

Zda hlavním zdrojem Babišova málo sebevědomého chování vůči Zemanovi je skutečně kauza Čapí hnízdo, bychom se ovšem dozvěděli asi jen v případě, že by státní zástupce stíhání Babiše a jeho rodiny zastavil, a uvolnil mu tak ruce. V opačném případě budeme zřejmě dál řešit záhadu dvou Babišů: bojovného suveréna ve stranické politice na jedné straně a poněkud ušlápnutého prezidentova podřízeného na straně druhé.

ČRo Plus. 3.7.2019

17. 06.

"Vzít si svoji zemi zpět" je populistický blábol

Jiří Pehe Přečteno 6265 krát Přidat komentář

Nová strana Václava Klause mladšího, Trikolóra, si chce „vzít svoji zemi zpět.“ Je to populistický blábol na úrovni čtvrté cenové skupiny (na kterou ostatně politicky míří), a to hned z několika důvodů.

Více »

12. 06.

Česko mezi skanzenem a modernitou

Jiří Pehe Přečteno 11598 krát Přidat komentář

Česká nechuť ke změnám všeho druhu se pomalu stává mediálním tématem. Nedávno se nad tímto jevem zamyslel v Hospodářských novinách Petr Honzejk, naposledy v Lidových novinách Petr Zídek. Ten se konkrétně v textu „Země pro minulost“ odrazil od oznámení Správy železniční dopravní cesty, že rychlovlak do Drážďan začne jezdit v roce 2050.

Více »

31. 05.

Babiš ohledně Staňka začíná zbaběle lavírovat, Hamáček by si to neměl nechat líbit

Jiří Pehe Přečteno 7201 krát Přidat komentář

Premiér Andrej Babiš sice prohlásil, že vyhoví žádosti předsedy ČSSD Jana Hamáčka a oficiálně pošle prezidentovi žádost o odvolání ministra kultury Antonína Staňka, jakož zároveň i žádost o jmenování Michala Šmardy ministrem novým. Jenže ve světle prezidentova nepřijetí demise Staňka a předpokládaných pokusů Zemana odvolání Staňka protahovat, Babiš v rozhovoru s Bleskem prohlásil, že „jestli budou problémy, pak je potřeba, aby to pan Hamáček řešil.“

Je třeba jasně říct, že pan Hamáček nemá po podání oficiální premiérovy žádosti o odvolání Staňka už vůbec co řešit. Z ústavního hlediska jde o akt, který se striktně odehrává mezi premiérem a prezidentem. Premiér navrhne odvolání, prezident odvolá, říká Ústava.

Co konkrétně by měl vlastně Hamáček po odeslání premiérovy žádosti, které je prezident povinen vyhovět, s prezidentem řešit? Měl by ho přemlouvat, ať celou věc neprotahuje? Nebo mu slíbit, že nebude na Babiše tlačit, aby naopak on vyvíjel na prezidenta tlak, ať si laskavě plní svoje ústavní povinnosti „bez zbytečného odkladu“?

Babiš rozehrává stejný zbabělý scénář, který využil už při prezidentově odmítání Miroslava Pocheho na funkci ministra zahraničí. Tehdy dokonce ani jeho jmenování oficiálně nenavrhl, a nutil Hamáčka, ať si celou věc s prezidentem vyřídí sám. Ano, tentýž rádoby alfa-samec, který se jinak snaží, aby nikoho nenechal na pochybách, kdo že je ve vládě boss.

Lidsky lze chápat, že si to Babiš se Zemanem nechce rozházet, protože za jistých okolností může jedině Zeman zastavit trestně-právní řízení proti němu v kauze Čapí hnízdo. Jenže i tak by si Hamáček neměl Babišovo alibistické přenášení odpovědnosti na něj ve věci Staňkova odvolání, za níž nese ústavně odpovědnost jen a jen premiér spolu s prezidentem, nechat líbit.

Od Hamáčka bylo pro změnu zbabělé a Ústavu poškozující, že sehrál s Babišem a Zemanem frašku okolo (ne)jmenování Pocheho. Už tehdy měl Babišovi jasně říct: buď bude Poche ministrem, anebo nebude koaliční vláda.

I proto bude zajímavé sledovat, jak se zachová nyní. Pokud Hamáček přijme Babišovu hru a bude se snažit osobně Zemana přesvědčit k tomu, aby konal ve věci, v níž mu Ústava nedává žádný prostor nekonat, zatímco Babiš se bude v pozadí potutelně usmívat, zaslouží si ČSSD opravdu vše, co se jí už v poslední době přihodilo. Měl by Babišovi dát jasně najevo, že v případě prezidentových průtahů má premiér povinnost prezidenta vyzvat, ať koná, anebo se obrátit na Ústavní soud. Pokud by to Babiš odmítal udělat, ČSSD by měla opustit vládu.

27. 05.

Proč padá ČSSD do propadliště dějin

Jiří Pehe Přečteno 19944 krát Přidat komentář

Důvodů, proč se ČSSD neprobojovala do europarlamentu, je více, ale ten hlavní je zřejmý, ač ho strana bude ve svých „analýzách“ volebního výsledku popírat: nikdo nepotřebuje stranu, která tancuje v objetí s trestně stíhaným premiérem, a kterou vzal na jejím sjezdu na milost prezident Miloš Zeman.

Toto dusivé objetí prezidentsko-premiérského mocenského kartelu je smrtelné hned z několika důvodů. Babiš může s pomocí ČSSD nejen vládnout, ale také si přisvojovat většinu jejích úspěchů na poli sociální politiky. Značnou část voličů ČSSD už přebral, a ti, co zbyli, se evidentně svým profilem podobají spíš těm komunistickým, než levicovým liberálům. Proto si také předseda Jan Hamáček nedovolí ze strany vyhodit Jaroslava Foldynu, jako to udělala ODS v případě Václava Klause mladšího.

Když takto zdecimovanou stranu pak ještě „vezme na milost“ prezident Miloš Zeman, kterého Hamáček masochisticky pozval na stranický sjezd, a bombasticky oznámí, že ČSSD bude volit ve volbách do EP, je takříkajíc vymalováno. Takový polibek smrti nakonec přehluší i kvalitní politické výkony ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové a ministra zahraničí Tomáše Petříčka, které navíc úspěšně vykrádá Babiš.

Hamáček tvrdí, že ČSSD je ve vládě, protože tak může prosazovat svůj program. Zdá se ovšem, že nadále platí, že většinu z toho, co prosadí v sociální politice, si Babiš úspěšně přivlastní, a navíc mu Petříček svojí prozápadní politikou dělá i jakési alibi, že ve vztahu k našim spojencům není jako Zeman. No, nekupte to!

Jinými slovy: ČSSD dnes především legitimizuje Babiše, a to, co by snad mohli voliči ocenit na jejích vlastních výkonech, padne v mocenském objetí s Babišem a Zemanem pod stůl.

ČSSD také nadále nejeví zájem o mladé voliče. Neumí s nimi komunikovat a rodičovská a další sociální dávky jich evidentně moc nepřilákají, protože potřebné miliardy nakonec „najde“ hádejte kdo.

Výsledky voleb do EP by měly být varováním, protože znamenají, že elektorát ČSSD, který jí zbyl poté, co jeho část přeběhla k Babišovi, nemá o témata, jako je budoucnost EU, evidentně žádný zájem. Bude proto těžké i v domácí politice těžké najít jakékoliv modernější téma, na které by tento elektorát slyšel. A strana, která má jen voliče hledící do minulosti či si striktně hledící přítomnosti, nemá budoucnost.

22. 05.

Česká justice zatím v ohrožení není

Jiří Pehe Přečteno 1910 krát Přidat komentář

Konstatování, že česká justice momentálně není v ohrožení, může znít kacířky ve světle masových demonstrací, které se konají i kvůli obavám, že ohrožena je. To ovšem neznamená, že demonstrace jsou zbytečné. Upozorňují na skutečnost, že mocenský kartel, jehož páteř tvoří premiér a prezident, by kvůli svým politickým cílům mohl za určitých okolností na justici zaútočit.

Není náhodou, že současnou vlnu demonstrací odstartovala arogantní politická symbolika, kdy bezproblémově fungující ministr spravedlnosti rezignoval jen den poté, co policie ukončila s návrhem na obžalobu vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, s trestně stíhaným premiérem v hlavní roli, a na uvolněný ministerský post byla nominována prezidentovi blízká Marie Benešová. Ta si mimochodem myslí, že si u nás lze objednat trestní stíhání, což je ve světle výroků premiéra Babiše o tom, že kauza Čapí hnízdo je zcela účelový politický hon na čarodějnice, pikantní.

Demonstrace se konají ze všeho nejvíc kvůli arogantnímu políčku do tváře veřejnosti, které jmenování Benešové, s jejími názory a osobními vazbami, představuje. Podezření, že by se Benešová pustila do jakýchsi demoličních prací v systému české justice s cílem zastavit stíhání Babiše, jsou ale nejspíš přehnaná.

Především by to bylo politicky nepraktické, protože případné výměny na postech státních zástupců, včetně toho nejvyššího, by vyvolaly silné reakce nejen ještě větší části české veřejnosti než dosud, ale nezůstaly by bez odezvy ani v Bruselu. A Babiš nemá (už kvůli tomu, že jím vybudovaný Agrofert podniká v několika západních zemích EU) zájem, stát na stejném evropském pranýři jako Maďarsko a Polsko.

Navíc k případnému ukončení stíhání Babiše vede mnohem jednodušší cesta, než by byl komplikovaný útok na státní zastupitelství v podání ministryně, kterou z toho část veřejnosti od začátku podezřívá. Babišův spojenec Zeman může totiž stíhání kdykoliv zastavit. Ani Brusel by neměl v takovém případě příliš mnoho argumentů, protože to je prezidentova ústavní pravomoc, jejíž využití ani nemusí nikomu vysvětlovat. Zvlášť když už neusiluje o znovuzvolení.

Systém české justice navíc stojí na poměrně pevných základech. Na rozdíl od Polska a Maďarska má naše země silný Ústavní soud, přičemž jakékoliv zásadnější pokusy jeho roli oslabit by vyžadovaly ústavní změny, které ale neprojdou Senátem. Přičemž existence Senátu (voleného na základě jiného volebního klíče než Sněmovna, takže v něm mají většinu strany, které jsou ve Sněmovně v opozici) je dalším významným rozdílem ve srovnání s Polskem a Maďarskem.

Dá se také předpokládat, že premiér a jeho nová ministryně spravedlnosti, se nebudou pokoušet o žádné systémové změny už kvůli ostražitosti občanské společnosti. Babiš sice tvrdí, že si na demonstrace zvykl, ale coby bytostný populista, jehož hnutí je zde prý pro všechny, nechce jít s nemalou částí veřejnosti do ještě ostřejšího střetu než dosud.

Situaci v české justici popsal přesně v nedávném televizním interview předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. I on si myslí, že české justici žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí. Justice je dle něj emancipovaná, má stavovskou nezávislost a čest. Jeho slova ostatně potvrzují i nedávná prohlášení představitelů Unie stáních zástupců i Soudcovské unie, varující před pokusy omezovat nezávislost justice.

Větším nebezpečím než útok na celý justiční systém jsou podle Rychetského ambiciózní jedinci „odečítající ze rtů“ mocným. Zdá se ale, že i na ně jsou Senát, stavovské organizace a občanská společnost připraveni. Senát nedávno odmítl prezidentovu nominaci Hradu blízkého Aleše Gerlocha na ústavního soudce. A současné demonstrace pohání pro změnu do značné míry odpor k tomu, že ambiciózní Benešová iniciativně poskytla v podobě své údajné analýzy alibi svému mocnému spojenci, prezidentu Zemanovi, když se v jedné televizi dal slyšet, že si u nás lez objednat trestní stíhání.

ČRo Plus, 22.5.2019

16. 05.

KSČM sabotuje zahraniční politiku země, ale může být v klidu

Jiří Pehe Přečteno 8556 krát Přidat komentář

Komunistická strana Čech a Moravy se pustila do odvážného experimentu. Její poslanci či další politici čas od času soukromě vyrazí do zemí či oblastí, které oficiální česká zahraniční politika v souladu s postoji svých spojenců bojkotuje, a tváří se tam jako představitelé naší země. Naposledy tak učinil komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, když navštívil tzv. Doněckou lidovou republiku.

Více »

15. 05.

Podivný ústavní svět Aleše Gerlocha

Jiří Pehe Přečteno 3361 krát Přidat komentář

Prezident Miloš Zeman před časem nominoval do funkce ústavního soudce experta Aleše Gerlocha. Nominace se setkala s nesouhlasnou reakcí v části právnické obce, některých politických stran i expertů. Senát nakonec po emotivní debatě nominaci zamítl.

Více »

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy