Je nepochybně dobře, že média demaskovala Věci veřejné coby de facto divizi soukromé bezpečnostní firmy, s jejíž pomocí chtěl Vít Bárta v politice pro firmu získávat veřejné zakázky a budovat politickou moc způsobem, jenž pohrdal principy právního státu. Zároveň je ale pokrytecké, když někteří představitelé ODS a TOP 09 tvrdí, že s VV už nechtějí spolupracovat proto, že právě tato strana je prý výrazem nepřípustné privatizace politiky.

Privatizace politiky, která je u nás zdrojem rozsáhlé systémové korupce, se totiž odehrává různými způsoby. Bártova strategie byla jen přímočařejším pokračováním privatizace politiky, které už dávno před vznikem VV podlehly jiné strany.

Nebylo náhodou, že Bártův projekt nakonec uspěl proto, že si jako hlavní slogan předvolebního marketingu zvolil boj s korupcí a s politickými dinosaury. Úspěch VV byl výsledkem reálné frustrace ve společnosti nad tím, že tradiční strany se v posledních letech staly jen nástroji v rukou podnikatelských skupin, jejichž cílem je především manipulace státních zakázek a prosazování dalších praktik mafiánského kapitalismu.

Pokud současná krize bude „vyřešena“ jen odchodem VV z vlády, zatímco v ODS a TOP 09 zůstane vše při starém, bude těžké vnímat poslední vývoj jako něco jiného než jako další epizodu v zákulisním souboji různých kmotrovských skupin, v níž byl z hlavního proudu politiky vymeten subjekt, který od svého vstupu do vlády narušoval zavedený provoz politicko-podnikatelského podsvětí, neboť si chtěl ukrojit svůj kus z existujícího koláče.

Premiér Nečas by tak mohl z rekonstrukce vlády něco pozitivního vytěžit pouze v případě, že by se pustil v první řadě do boje s korupcí, a teprve pak se případně vrátil k reformám, které opakovaně prezentuje jako pro tuto zemi téměř osudovou záležitost.

Jenže na to nemá Nečas sílu. I kdyby se mu podařilo získat k podpoře vládního programu dostatek přeběhlíků z VV, nebudou mít případné reformy potřebnou legitimitu nejenom proto, že přeběhlictví coby nástroj většinového vládnutí za účelem uskutečňování asociálních reforem dokonale zdiskreditovala už předešlá vláda, ale také proto, že velká část „ušetřených“ peněz bude nadále končit v rukou korupčních bratrstev.

Vyvrcholení krize české politiky nás tak teprve čeká. Bohužel se zatím nezdá, že by radikální řez do nemocné politické tkáně byla schopna udělat po příštích volbách ČSSD, protože i ona, navzdory pozitivním změnám ve svém celostátním vedení, zůstává spjata na nižších úrovních s lidmi, kteří jsou symboly privatizace politiky. Pokud se obroda věrohodné stranické politiky ovšem nezdaří, hrozí, že se v budoucnosti budou pro demokracii nebezpečná nestandardní „řešení“ podobná VV, a pravděpodobně horší horší, opakovat.

Právo, 11.04.2011