Bude mít korupční kauza dnes už bývalého středočeského hejtmana za sociální demokracii Davida Ratha skutečně očistný efekt, o kterém se mluví proto, že dopadena byla poprvé pověstná „velká ryba“? To bude záležet hodně na tom, zda se v celém případu pozornost nesoustředí jen na Ratha a jeho komplice, kteří údajně úplatky související s manipulací státních zakázek přijímali.

Ke každé korupci je totiž zapotřebí dvou stran: ty, co úplatky přijímají, popřípadě organizují, a ty, co je dávají. Odsouzení jen jedné ze stran této pomyslné rovnice, by docela jistě bylo podivné a naplnění principu spravedlnosti by dozajista příliš nepomohlo.

Už proto bylo povzbuzující se dozvědět hned v prvních hodinách po vypuknutí skandálu, že policie ve spolupráci se stáním zastupitelstvím zatkla, a soud následně poslal do vazby, nejenom Ratha a jeho údajně přímé komplice, bývalého poslance Petra Kotta a ředitelku kladenské nemocnice Kateřinu Pancovou, ale také lidi spojené s organizováním tendrů pro Středočeský kraj a šéfa stavební firmy, která vyhrála výběrové řízení na rekonstrukci buštěhradského zámku, jehož se Rathova kauza konkrétně týkala.

Rozsáhlá systémová korupce, která v České republice panuje, by totiž nebyla možná, kdyby úplatky někdo neposkytoval. Jakkoliv je jasné, že představitelé celé řady firem, jež se takového chování dopouštějí, se budou bránit, že takový je prostě „systém“, a že bez uplácení v podobě přenechání příslušné částky z vyhraného tendru příslušným politikům nebo státním úředníkům, by jejich firmy zakázku nedostaly, je také zřejmé, že trestné je jak přijímání úplatků, tak jejich dávání.

Je vcelku pochopitelné, že se v prvních dnech po Rathově zatčení soustředila pozornost především na něj a jeho komplice, coby příjemce úplatků. Rath byl koneckonců významným regionálním politikem a jednou z vůdčích postav ČSSD. Zároveň je zřejmé, že větší díl viny v systémové korupci spojené s manipulací veřejných zakázek vskutku leží na těch, kdo takové zakázky manipulují, a zneužívají svého postavení v politice či státní správě k tomu, aby za úplatky rozhodli ve prospěch té či oné firmy.

Na druhé straně nelze obejít skutečnost, že jejich jednání by nebylo možné, kdyby firmy usilující o zakázky jakoukoliv účast v podobné korupci odmítaly a aktivně upozorňovaly nejen na korupcí zavánějící nabídky, ale i na to, že v tom či onom tendru za podezřelých okolností neuspěly. Jisté je, že i oněch pověstných sedm miliónů, se kterými byl podle policie přistižen Rath, muselo odněkud přijít.

To znamená, že přinejmenším někteří zástupci firmy, která zmanipulovaný tendr vyhrála, od počátku věděli, že se dopouštějí korupčního jednání. Museli přitom porušit celou řadu dalších právních předpisů, včetně daňových, protože milióny korun nemohou za normálních okolností jen tak „obejít“ účetnictví firmy.

V tomto kontextu bude nanejvýš důležité, jak orgány činné v trestním řízení naloží s informacemi, že ve Středočeském kraji se možná se zakázkami manipulovalo ve velkém. Je dokonce velmi pravděpodobné, že při několikaměsíčním odposlouchávání Ratha i dalších aktérů skandálu, policie přesně ví, o jaké firmy se jedná.

Některá média dokonce jen několik dní po zatčení Ratha přinesla seznamy dalších podezřelých tendrů, i se jmény firem, které v nich zvítězily. I v těchto případech bude pro jakékoliv ozdravení víry české společnosti v demokracii a spravedlnost důležité, aby byli přivedeni k odpovědnosti nejenom případní organizátoři příjemci úplatků, ale i představitelé firem, které úplatky poskytovaly.

Potíž je v tom, že mezi firmami, jejichž jména média v souvislosti s dalšími podivnými „losovačkami“ ve Středočeském kraji zmiňují, jsou i skutečně velcí hráči na českém trhu, kteří vyhrávají tendry nejen na krajské, ale i celostátní úrovni. Bude mít justice dostatečnou podporu vládní koalice, a politiků obecně, aby se do vyšetřování takových hráčů pustila?

Je totiž zřejmé, že rozkrade-li se, jak se shodují odborníci, každoročně v České republice s pomocí manipulace veřejných zakázek zhruba 100 miliard korun, přičemž částky zmiňované v kauze Rath tvoří jen desetiny procenta této závratné sumy, musí být do systémové korupce zapletena celá řada politiků i státních úředníků na všech úrovních státní správy. Zájem orgánů činných v trestním řízení o velké firemní hráče podezřelé z uplácení by tak mohl spustit lavinu obvinění napříč politickým spektrem.

Zatčení jedné „velké ryby“ z prostředí politiky je jistě důležité, ale pokud policie a státní zastupitelství nevyužijí všech nashromážděných informací k tomu, aby v sítích uvízly i velké ryby z prostředí velkého byznysu, které úplatky dávají, bude případ Rath jen Pyrrhovým vítězstvím. I proto je kauza Rath testem české demokracie na mnoha různých úrovních.

Parlametní magazín, červen 2012