Když už se třeboňští gymnazisté dokázali odpoutat od svých iPadů a Facebooku a začali demonstrovat, lidi neobeznámené s konkrétními důvody protestů mohlo mylně napadnout, že už i „náctiletí“ se začínají hrozit nad jevy, které u nás vážně ohrožují svobodu i demokracii, jako jsou korupce, rozkrádání státního majetku, kmotrovské struktury v politice, nekompetentní vládnutí a zpolitizovaná státní správa.

Koneckonců, kdyby studenti vzali do rukou kalkulačky, asi by dokázali propočítat, o kolik peněz přichází například kvůli masivnímu rozkrádání státních i evropských peněz nejen školství jako celek, ale konkrétně i jejich gymnázium. Pochopili by pak, proč si nemohou dopřát lepšího vzdělání než to, které je jim k dispozici.

Demonstrovat by jistě dávalo smysl i v případě, pokud by mladí chtěli připomenout dospělým, že ti svojí politickou netečností či ostentativním znechucením z politiky tzv. demokratických stran umožňují skórovat stranám, které by při vyšší volební účasti uspěly mnohem méně.

Jenže se dozvídáme, že studenty politicky nerozohnily výše popsané krizové jevy, ale jistá Vítězslava Baborová, nová komunistická radní pro školství, kterou do této funkce vynesly legitimní volební výsledky a následné vyjednávání mezi KSČM s vítěznou sociální demokracií. Prý není košer, když má právě školství v kraji řídit členka strany, která je částečnou dědičkou státostrany kdysi zde vládnoucí s pomocí kriminálních metod.

Podle studentů je to „morální“ problém, i když není známo, že by Baborová a její spolustraníci v posledních dvou dekádách zneužívali moc tak jako jejich předchůdci. Nebo že by kradli podobně jako mnoho jejich současných kolegů v modrých dresech i někteří kolegové v dresech oranžových, popřípadě vládli způsobem, který přivedl českou demokracii do hluboké krize. A co na tom, že se Baborová může nakonec ukázat jako docela schopná radní.

Pro přežití demokracie u nás by tak bylo nepochybně přínosnější, kdyby se studenti věnovali skutečným problémům současnosti, k nimž Baborová - při vší úctě k morálnímu rozhořčení studentů - nepatří. Není hrozbou pro demokracii, ba ani pro naše dosti zdevastované školství.

Demonstrovat proti symbolům minulosti, spíše než proti přítomnosti, ale nic nestojí. I proto je morální rozhořčování se nad minulostí u nás tradičně populární, zatímco odvahy bojovat se zneužíváním moci a patologickými jevy, když s nimi ještě něco jde dělat, se obvykle nedostává. Ale tohle právě mladým nevyčítejme. Vidí přece příklady.

Protesty proti Baborové nejsou nijak riskantní. Naopak postavit se politikům, kteří už svojí neschopností nebo přímo kriminálními praktikami připravili zemi o miliardy, nebo se v resortu školství podíleli na monstrózním průšvihu se státními maturitami, vyžaduje skutečnou občanskou odvahu, protože tito lidé mají na rozdíl od Baborové dlouhé prsty.

Navíc taková odvaha by protestujícím nezajistila takovou pozornost televizních štábů, jakou demonstrantům zajistila kauza Baborová, protože i větší část médií raději bojuje minulé bitvy.

Nejlépe pak ty, které lze zároveň použít proti současné levici, když to s pravicí nevypadá vůbec dobře.

Právo, 24.11.2012