Sociální demokracie podmínila souhlas s přijetím tzv. finanční ústavy tím, že se Česká republika připojí k tzv. evropskému fiskálnímu paktu. Ten, zjednodušeně řečeno, zavazuje země eurozóny, aby přijaly pravidla odpovědného hospodaření. Finanční ústava, kterou u nás prosazuje pravicová koalice, zejména pak občanští demokraté, plánuje v rozpočtové politice zavést dokonce o něco přísnější pravidla.

ODS odmítá evropský fiskální pakt přijmout. Údajně prý proto, že je to zbytečné až do doby, než Česká republika zavede euro. Ve skutečnosti spíše proto, že tak symbolicky vyjadřuje svoje euroskeptické postoje. Češi coby jediná země Evropské unie, s výjimkou Velké Británie, se tak k paktu vloni odmítli připojit.

Na začátku tohoto roku se ovšem premiér Petr Nečas dostal pod tlak TOP 09, která podmínila podepsání nové koaliční smlouvy tím, že ODS bude souhlasit s přistoupením k evropskému fiskálnímu paktu. ODS to nadále odmítá, přičemž se jí dostalo nečekané podpory od čerstvě zvoleného, podle vlastních vyjádření „proevpropského“, prezidenta Miloše Zemana, který řekl, že s přijetím fiskálního paktu lze počkat až do doby, než bude Česká republika zavádět euro.

V otázce fiskálního paktu tedy proti sobě v pomyslných politických zákopech momentálně stojí ČSSD a TOP 9 na jedné straně a ODS a Zeman na straně druhé. S druhým táborem se shodne i odcházející euroskeptický prezident Václav Klaus.

Poté, co ČSSD svým posledním stanoviskem svázala osudy evropského fiskálního paktu a domácí finanční ústavy, otevírá se pro Zemana příležitost ukázat se jako státník, který , že bude překlenovat nejrůznější, často nesmyslné domácí politické války. ČSSD má totiž nepochybně pravdu, když zdůrazňuje spolu s TOP 09, že podepsání fiskálního paktu má i důležitou symbolickou rovinu, protože je výrazem odhodlání ČR pokračovat v evropské integraci. Navíc přistoupení k fiskálnímu paktu nás k ničemu nezavazuje až do doby, než se staneme členem eurozóny.

Právě Zeman by mohl vyjednat mezi oběma tábory kompromis dobrý pro Českou republiku: ODS změní svoje odmítavé stanovisko k fiskálnímu paktu a ČSSD nebude mařit přijetí finanční ústavy. Jistě by přitom bylo možné do tohoto kompromisu nějak zabudovat i požadavek ČSSD na přijetí prováděcího zákona k finanční ústavě nebo posunutí hranice pro aktivaci tzv. dluhové brzdy z rozpětí 40-50 procent na nově požadovaných 45 – 55 procent.

Jelikož postoj ODS k fiskálnímu paktu je spíše jen protievropský „truc“, který nedává obsahově příliš smysl, a jelikož ČSSD je ochotná podpořit v zájmu další evropské integrace fiskální pakt, který je—podobně jako finanční ústava—rozpočtově restriktivní, a tudíž ne úplně v souladu s tradiční sociálně demokratickou filozofií, mohly by z kompromisu vyjít jako vítězové všichni. Je jen zapotřebí, aby jim někdo jako nový prezident, který bude v otázce evropského fiskálního paktu i české finanční ústavy méně ideologický než Klaus, takový kompromis pomohl najít.

Právo, 22.2.2013