Z reakcí českých vládních politiků i velké části médií na poslední kolo ekonomických sankcí, které Západ uvalil na Rusko, a které Rusko vzápětí uvalilo na západní země, bychom mohli usoudit, že konflikt s Ruskem je jen jakási účetnická operace. Politici i novináři se jali horečně vypočítávat, kolik bude Čechy poslední kolo sankcí stát, kolik pracovních míst bude ztraceno, které české firmy na to doplatí.

Nic proti rozumnému vyčíslování ekonomických dopadů této nejnovější studené války, ale když se to přehání, snadno nám může začít unikat smysl celé věci. Tím je skutečnost, že Rusko svým chováním na východní Ukrajině a před tím na Krymu porušuje mezinárodní právo, chová se agresivně a je potenciálním nebezpečím nejen pro své bývalé satelity. Účelem sankcí je nejen přivést Kreml k rozumu tím, že se mu vojenské dobrodružství nevyplatí, ale ukázat, že v mezinárodních vztazích je nutné respektovat určité principy.

Reakce českých vládních politiků , zejména těch ze sociální demokracie, včetně premiéra Bohuslava Sobotky, zatím ale šly proti smyslu sankcí. Tito politici se tváří, jako by sankce uvalil Brusel tak trochu i na nás. Jsme členskou zemí Evropské unie, takže nám bohužel nezbývá, než sankce respektovat, ale když už Unie vyhlásí jakési sankce, měla by nás za ně prý kompenzovat.

Premiér Sobotka několikrát zopakoval, že by se představitelé Unie měli sejít a hledat způsoby, jak kompenzovat země, jako je Česká republika, za ztráty, které naši výrobci utrpí po zavedení ruského embarga na dovoz potravinářských produktů. Průměrný občan mohl z takových reakcí nabýt dojmu, že lstivý Brusel a Spojené státy zase jednou vymýšlejí jakousi strategii, za kterou zaplatí Češi a další malé národy střední Evropy.

Srovnáme-li přitom údaje z různých evropských zemí o tom, jak se jich poslední kolo západních sankcí i odvetné ruské embargo na potravinářské produkty dotkne, Česká republika na tom není zle. Pokud by náhodou ostatní členské země Sobotku vyslyšely a na unijním summitu se pokusily najít mechanismus, jak kompenzovat země, které na sankce doplácejí víc než jiné, mohlo by se stát, že Češi budou muset ještě něco platit ostatním.

Kdybychom dovedli Sobotkovu logiku ad absurdum, měl by nejspíš existovat jakýsi globální mechanismus, s jehož pomocí budou kompenzovány všechny země, které kvůli sankcím utrpí nějaké ztráty. Jednotlivé země a aliance by pak ve jménu vyšších principů mohly na sebe uvalovat navzájem sankce s tím, že to nikoho nic nestojí.

Jinými slovy: účetnická logika, kterou ve vztahu k pokusům Západu dotlačit Rusko k rozumnějšímu chování s pomocí sankcí předvádějí čeští politici a část médií, je dosti scestná. Nejenže tak svým spojencům říkáme, že s nimi nejsme na jedné lodi, ale říkáme tím také Rusku, že Česká republika představuje v západním společenství slabý článek.

Bylo by osvěžující, kdyby čeští vládní politici byli schopni se svými spojenci držet basu, nebo kdyby dokonce premiér řekl, že jsou v historii chvíle, kdy je třeba v zájmu určitých principů a míru něco obětovat. Nehledě na to, že soukromé firmy, které investovaly v Rusku nebo tam vyvážejí, mohly vědět, že je to riskantní destinace.

Čeští politici samozřejmě nejsou jediní v Evropě, kdo vypočítává ekonomické ztráty, které válka sankcí přinese. Pravdu má ale předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, když upozorňuje, že jde o míru. U nás zatím jednoznačně převažují diskuse nad tím, jak sankce dopadnou na nás, nad tím, co mají docílit ve vztahu k agresivnímu Rusku, a jak k politice obrany našich hodnot proti ruské agresivitě můžeme přispět.

Schwarzenberg správně připomněl, že v každé generaci přichází nejméně jedna výzva, se kterou se musíme vypořádat. V současnosti je touto výzvou obrana svobody a právního řádu v Evropě. Když ustoupíme, nebude už existovat žádná brzda proti násilí v Evropě.

Připomněl také „čecháčkovství“, o kterém mluvil často Václav Havel. Oslavujeme hrdiny z první i druhé světové války, ale nejsme schopni se ani trochu uskrovnit v zájmu stejných zásad.

Dodat lze snad jen to, že bohužel ani ona minulost nebyla nijak bájná. Naši hrdinové z obou světových válek byli často nuceni osvědčovat svoje zásady a hrdinství v důsledku politiky nebo ve střetu s politikou, která byla neprozíravá a přízemní úplně stejně, jako je současné účetnické brblání české vlády, když má ukázat nějaké principy v konfliktu západního společenství, jehož jsme součástí, s agresivním Ruskem.

ČRo Plus, 13.8.2014