Neúspěšná první volba prezidenta a vše co následovalo před volbou druhou jen posílilo dojem, že v české politice řádí v lepším případě neviditelná ruka trhu, v horším neviditelná ruka zpravodajských služeb a mafiánských struktur. Vlnu spekulací odstartovalo setkání mezi lobbyistou Miroslavem Šloufem a kancléřem Jiřím Weigelem, čemuž nasadil korunu Šlouf, když v novinovém rozhovoru tvrdil, že předseda sociální demokracie Jiří Paroubek zažije šok, až uvidí, jako dopadla tajná volba prezidenta.

Šlouf sice ujišťoval, že volitele z řad ČSSD pouze slovně přesvědčuje, aby volili Václava Klause, ale Paroubek i Strana zelených mu to evidentně nevěřili a začali trvat na volbě veřejné. Občanští demokraté se bránili tak urputně, že to chtě nechtě vypadalo, jakoby věděli něco, co nevědí občané. Když se pak veřejnou volbu skutečně podařilo prosadit, několik volitelů náhle onemocnělo či zkolabovalo.

Jedním z nich byl poslanec ČSSD Evžen Snítilý, který, jak se po skončení prezidentské volby ukázalo, byl koncem 70. let spolupracovníkem vojenské kontrarozvědky. Podle deníku Právo je pravděpodobné, že byl určitými dobře informovanými lidmi přesvědčován, aby volil Václava Klause a za to dostal slib, že se jeho „škraloup“ nedostane na veřejnost.

Nezbývá než doufat, že pokud má Právo pravdu, není kompromitující informace na Snítilého jakýmsi „soukromým“ výstupem z údajně nezávislého, státem zřízeného Ústavu pro studium totalitních režimů. A nezbývá než doufat, že si ministr vnitra Ivan Langer nevede nějakou soukromou databázi, založenou na poznatcích nepřístupných veřejnosti, když vyhrožuje předsedovi Strany zelených, že někteří lidé by mohli jít „bručet“, pokud bude Bursík při prezidentské volbě dělat potíže.

Ať tak či onak, je jasné, že veřejná volba mohla zmařit případné finanční investice do některých volitelů, kteří se ve veřejné volbě neodvážili dostát tomu, co se mnoha občanům ve světle různých zpráv o korupci a vydírání může po právu jevit jako „koupený“ závazek volit prezidenta v rozporu s linií své strany. Zároveň mohla veřejná volba postavit do neřešitelné situace ty volitele, kteří byli vydíráni s pomocí archívů bývalé StB.

Paroubek tvrdil už v prosinci, že by byla lepší veřejná volba, protože existují zákulisní informace o tom, že po parlamentu “běhají jacísi pánové s igelitovými taškami napěchovanými penězi." Tehdy jeho tvrzení vypadalo jako nemístné přehánění, jenže okolnosti provázející volbu prezidenta naznačují, že si šéf ČSSD bohužel asi nevymýšlel.

Žijeme tak v zemi, v níž se vláda opírá o dva přeběhlíky, o jejichž skutečných motivech se divoce spekuluje. . V zemi, kde byl pravomocně odsouzen bývalý bodyguard zavražděného šéfa podsvětí Františka Mrázka za pokus uplatit poslance ČSSD Pavla Ploce, aby přestoupil do vládního tábora. V zemi, kde významný činitel jedné strany vyzývá své kolegy, aby volili současného prezidenta, s jehož názory se tato strana ve větší míře neshodne, protože prezidentova strana pak pomůže schválit zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, které ve výši zhruba 300 miliard korun mají zaplatit daňoví poplatníci v této i v budoucích několika generacích. V zemi, kde se ukazuje, že na prodej je možná i úřad prezidenta.

Politické strany se nyní hádají, která z nich se chovala v prezidentské volbě méně státotvorně, zejména kdo je odpovědný za obstrukce, hrozby volitelům a zvěsti o korupci. Možná by bylo lepší, kdyby strany, když už nedaly občanům možnost volit prezidenta, ponechaly občanům alespoň možnost, aby jim jejich jednání politicky vyúčtovali už při příštích volbách. Teprve pak politické strany uvidí, jestli a jak se jim jejich politické a jiné investice do toho či onoho kandidáta, skutečně vyplatily.

Kratší verze tohoto článku publikována v MF Dnes, 14.2.2008