Jak využít návštěvy Angely Merkelové
Německá kancléřka Angela Merkelová má 25. srpna přijet na krátkou návštěvu České republiky. Někteří komentátoři a politici vidí návštěvu jako příležitost to Merkelové takříkajíc „vytmavit.“ Čeští politici, kteří se s Merkelovou setkají, což bude v prvé řadě její český premiérský protějšek Bohuslav Sobotka, ale z protokolárních důvodů zřejmě i prezident Miloš Zeman, by prý měli Merkelové jasně říct, co si Češi myslí o její imigrační politice, či o způsobu, jakým se pokouší řídit Evropskou unii.
Čeští politici by se tím jistě trefili do převládajících nálad naší veřejnosti, která si Merkelovou spojuje s uprchlickou kalamitou, jakož i s mnoha dalšími selháními EU. Do Merkelové, a potažmo do Německa coby nejmocnější země EU, si promítají svoje frustrace a naděje samozřejmě nejen Češi. V českém případě je ale tento vztah intenzivnější, protože naše země je nejen sousedem Německa, s nímž měla historicky komplikované vztahy, ale je na něm do značné míry ekonomicky závislá.
Zdá se, že mnozí čeští politici i tvůrci veřejného mínění trpí tím, že je ve stínu Německa nebere v EU nikdo moc vážně. Kupříkladu v uprchlické krizi razíme prý spolu s ostatními zeměmi Visegrádu rozumná řešení, ale Brusel, který je ovládán Berlínem, nám nenaslouchá. Návštěva Merkelové je prý příležitostí naše postoje vysvětlit.
Potíž je v tom, že země Visegrádu nenabízejí navzdory svému ujišťování o opaku nic, co by EU i bez nich buď nezvažovala nebo už nedělala. Naše doporučení, že je třeba v chránit v uprchlické krizi vnější hranice EU, ochromit pašerácké gangy, a pomáhat v zemích, odkud uprchlíci přicházejí, nejsou ničím originální. Naopak Německem vyjednaná dohoda s Tureckem o tom, že bude bránit běžencům v odchodu do Řecka výměnou za finanční pomoc EU i ochotu unie přijmout z tureckých uprchlických táborů stejný počet uprchlíků, jaký Řecko vrátí do Turecka, originální byla, a uprchlickou vlnu alespoň na čas notně ztlumila.
Čeští politici ji sice většinově kritizují jako vydírání unie Tureckem a jako projev německé arogance, ale zásadně odmítají říct, jak by se naše země měla solidárně podílet na případné pomoci běžencům, kteří by se do Evropy znovu začali valit, kdyby Turecko dohodu vypovědělo. Podle některých prý dokonce nemáme i za cenu sankcí a porušování mezinárodního práva uprchlíky přijímat žádné
A zde leží slabina české pozice. Jsme ochotni nabídnout hraběcí rady, jakož i přiměřenou pomoc mimo naše území, přičemž mnozí naši politici útočí na Německo za jeho doposud poměrně vstřícné postoje k uprchlíkům. Jenže zároveň nejsme ochotni se s ostatními zeměmi solidárně dělit o uprchlíky, kteří se do EU přeci jen dostanou. Když se na stole objevil návrh, že by země, které uprchlíky odmítají, měly tedy prostřednictvím Bruselu alespoň finančně přispět těm zemím, které se tohoto úkolu zhostí, spustil se pokřik o vydírání.
Je možné, že Merkelová bude chtít během své návštěvy hovořit o nedávném návrhu evropského komisaře Günthera Oettingera, aby se v EU sjednotily sociální dávky pro migranty na úrovni chudších zemí EU. To by na jedné straně možná snížilo počet migrantů směřujících do EU, ale zároveň by, jak doufá sám Oettinger, přispělo k rovnoměrnější přirozené distribuci migrantů po Evropě, protože Německo přestalo být takovým magnetem.
Pokud se debata s Merkelovou na tento návrh stočí, čeští politici budou mít dobrou příležitost ukázat, zda jim jde o Evropu, anebo zase jen primárně o úzké české zájmy. Jinými slovy: návštěva Merkelové bude produktivní pouze za předpokladu, že se čeští politici ubrání pokušení tlumočit ji nejrůznější mindráky a egoismy z evropské periférie, ale naopak ukážou ochotu podílet se plně na společných evropských řešeních.
ČRo Plus, 17.8.2016
Čeští politici by se tím jistě trefili do převládajících nálad naší veřejnosti, která si Merkelovou spojuje s uprchlickou kalamitou, jakož i s mnoha dalšími selháními EU. Do Merkelové, a potažmo do Německa coby nejmocnější země EU, si promítají svoje frustrace a naděje samozřejmě nejen Češi. V českém případě je ale tento vztah intenzivnější, protože naše země je nejen sousedem Německa, s nímž měla historicky komplikované vztahy, ale je na něm do značné míry ekonomicky závislá.
Zdá se, že mnozí čeští politici i tvůrci veřejného mínění trpí tím, že je ve stínu Německa nebere v EU nikdo moc vážně. Kupříkladu v uprchlické krizi razíme prý spolu s ostatními zeměmi Visegrádu rozumná řešení, ale Brusel, který je ovládán Berlínem, nám nenaslouchá. Návštěva Merkelové je prý příležitostí naše postoje vysvětlit.
Potíž je v tom, že země Visegrádu nenabízejí navzdory svému ujišťování o opaku nic, co by EU i bez nich buď nezvažovala nebo už nedělala. Naše doporučení, že je třeba v chránit v uprchlické krizi vnější hranice EU, ochromit pašerácké gangy, a pomáhat v zemích, odkud uprchlíci přicházejí, nejsou ničím originální. Naopak Německem vyjednaná dohoda s Tureckem o tom, že bude bránit běžencům v odchodu do Řecka výměnou za finanční pomoc EU i ochotu unie přijmout z tureckých uprchlických táborů stejný počet uprchlíků, jaký Řecko vrátí do Turecka, originální byla, a uprchlickou vlnu alespoň na čas notně ztlumila.
Čeští politici ji sice většinově kritizují jako vydírání unie Tureckem a jako projev německé arogance, ale zásadně odmítají říct, jak by se naše země měla solidárně podílet na případné pomoci běžencům, kteří by se do Evropy znovu začali valit, kdyby Turecko dohodu vypovědělo. Podle některých prý dokonce nemáme i za cenu sankcí a porušování mezinárodního práva uprchlíky přijímat žádné
A zde leží slabina české pozice. Jsme ochotni nabídnout hraběcí rady, jakož i přiměřenou pomoc mimo naše území, přičemž mnozí naši politici útočí na Německo za jeho doposud poměrně vstřícné postoje k uprchlíkům. Jenže zároveň nejsme ochotni se s ostatními zeměmi solidárně dělit o uprchlíky, kteří se do EU přeci jen dostanou. Když se na stole objevil návrh, že by země, které uprchlíky odmítají, měly tedy prostřednictvím Bruselu alespoň finančně přispět těm zemím, které se tohoto úkolu zhostí, spustil se pokřik o vydírání.
Je možné, že Merkelová bude chtít během své návštěvy hovořit o nedávném návrhu evropského komisaře Günthera Oettingera, aby se v EU sjednotily sociální dávky pro migranty na úrovni chudších zemí EU. To by na jedné straně možná snížilo počet migrantů směřujících do EU, ale zároveň by, jak doufá sám Oettinger, přispělo k rovnoměrnější přirozené distribuci migrantů po Evropě, protože Německo přestalo být takovým magnetem.
Pokud se debata s Merkelovou na tento návrh stočí, čeští politici budou mít dobrou příležitost ukázat, zda jim jde o Evropu, anebo zase jen primárně o úzké české zájmy. Jinými slovy: návštěva Merkelové bude produktivní pouze za předpokladu, že se čeští politici ubrání pokušení tlumočit ji nejrůznější mindráky a egoismy z evropské periférie, ale naopak ukážou ochotu podílet se plně na společných evropských řešeních.
ČRo Plus, 17.8.2016