Ministerstvo vnitra se ve své zatím nevydané výroční zprávě o extrémismu zmiňuje i o hnutí Svoboda přímá demokracie Tomia Okamury. Neřadí hnutí přímo mezi extrémistické subjekty, ale podotýká, že převzalo některá témata extrémní pravice. I proto prý extrémní pravice nehrála v minulém roce u nás významnější roli. Zpráva dodává, že hlavní hrozbu momentálně nepředstavují pravicové extrémistické subjekty, ale xenofobně populistická hnutí, což je jasná narážka na SPD.

Zmínky o SPD byly zřejmě důvodem, proč se vydání pravidelné zprávy opozdilo. Nesouhlas se ozýval nejen z útrob SPD, ale kupříkladu i z Hradu. Nyní se dozvídáme, že v připomínkovém řízení ke zprávě Hrad označuje zařazení SPD do zprávy jako naprosto nepřijatelné. Zprávu navíc označuje za manipulativní.

Zařazení SPD do zprávy ministerstva podle Hradu přispívá k atmosféře strachu a k polarizaci ve společnosti. Je prý nepřijatelné, aby autoři pranýřovali některé politické subjekty jen proto, že nesdílejí jejich pohledy na některé společenské jevy.

To je pozoruhodná argumentace, která, pokud by byla přijata a dovedena do logických důsledků, by v podstatě znemožnila vydávání jakýchkoliv podobných zpráv a přehledů, kterými se demokratická společnost brání proti extrémismu. Je totiž jasné, že podobné zprávy musejí vycházet z nějakých ideových premis a hodnot, jinak by neměly smysl.

Hrad ve svých připomínkách mluví o nálepkování, ale sám hned jednu nabízí. Největším nebezpečím pro demokratickou společnost jsou prý hlavně ti, kdo chtějí omezit politickou soutěž a legitimní diskuzi ve veřejném prostoru nálepkováním a odsouzením.

Jak už připomněli někteří komentátoři, při použití této argumentace by ani demokratické režimy v Německu před rokem 1933 nebo v Československu před rokem 1948 nemohly zařadit nacisty nebo komunisty mezi politické síly ohrožující demokracii., pokud by se už tenkrát demokratické režimy bránily proti extrémismu vydáváním zpráv, jako je ta z dílny českého ministerstva vnitra. Bylo by to zřejmě jen nálepkování a snaha omezit legitimní diskuzi ve veřejném prostoru.

To, zda SPD označíme za extrémně pravicové hnutí, nebo hnutí využívající agendu extrémní pravice, nebo za hnutí xenofobně populistické, je do jisté míry opravdu nálepkování, navíc vždy poněkud nepřesné. Ale všechny tyto nálepky míří k podstatě věci: tedy, že hnutí ústy svých lídrů, spolupracovníků a členů, z nichž několik je momentálně vyšetřováno policií za rasistické výroky, vyjadřuje názory, které jsou z hlediska fungování demokratického právního státu extrémní a mohly by ohrozit liberálně-demokratický pořádek, pokud by se prosadily.

Proč se Hrad za SPD bere, je zřejmé. Prezident považuje SPD za politického spojence, navštívil sjezd hnutí, liboval si dokonce, že se se jeho názory a názory SPD v lecčems překrývají. Je to přitom tentýž prezident, který ve svých inauguračních projevech označil jako jeden z hlavních ostrovů takzvané negativní deviace u nás, proti kterým hodlá bojovat, neonacistická hnutí. Co na tom, že i to je nálepka.

A když už je o nálepkách řeč, v evropským médiích se o SPD jako o extrémní pravici, xenofobních populistech či dokonce o neonacistech běžné píše. I kdyby tedy Hrad se svým odporem k zařazení SPD do zprávy ministerstva vnitra o extrémismu uspěl, nic to nezmění na tom, jak se na toto hnutí, nebo na případnou podporu SPD pro vládu i jeho dobré vztahy s prezidentem země dívají na západ od nás.

ČRo Plus, 20.6. 2018